Upstream Color

enigmatický, inteligentný, čistý art s vlastnými, špecifickými pravidlami ..komplikovaný len na prvé zhliadnutie -na to piate dáva zmysel- maximálne pohlcujúci zážitok (!) v momente, keď si uvedomím, že som s filmom prepojený, je akékoľvek moje hodnotenie bezpredmetné ..takže len pre formu.. 100% ? :) (25.05.2014)

Hipster look posledních několika let zrežírovaný a lá David Lynch. Téměř nekoukatelná záležitost, přesto pozoruhodný příspěvek do filmového světa a jeho neomezené abstrakce. (17.11.2013)

Utrpení mladé Zuzany. (30.05.2016)

Experimentální nelineární představivostzapojující romantické sci-fi drama ala Věčný svit neposkvrněné mysli říznutý Adaptací Stromu života. Chci mít dítě prasátko. 90% (26.06.2013)

Myslel jsem, že už jsem všechny "divné" ( v dobrém slova smyslu) filmy viděl , jsem rád že tomu tak není. Zvláštní je, že ačkoli film klade značný odpor - možná trochu onou ostentativní neproniknutelností - tak je velmi vtahující. Kdo ví? Možná že aristotelská dramaturgie a přehledná narace zavedly film na slepou kolej velkých příbehů, jejichž působivost sice není vyčerpatelná, ale je omezená. Upstream Color mě ponořil do zvláštního ospalého stavu, kdy jednotlivé záběry a obrazy byly naplněné takovou hutnou materií, že vůbec nevadila jejich ne úplně zjevná provázanost s celkovým kontextem. Carruth začal používat mnohem subjektivněji zabarvené im-znaky (řečeno s Pasolinim) než jeho předchůdci. Film vzdoruje racionální analýze, proudí ale rovnou do hlavy. (27.05.2013)

Po geniálním Primeru jsem čekal další promyšlenou filmovou hříčku. Ale tohle nechápu, opravdu ne. (02.03.2015)

Znáte ten pocit, kdy vás někdo unese od záchodků a zdroguje červem, abyste byli hypnotizovatelní, načež vás nechá přepisovat knihu, mimochodem vás nechá vybrat mu peníze a potěší milou transfuzí s prasátkem, s nímž následně sdílíte emoce, takže můžete potkat muže/prasátko, s nímž si rozumíte, a pak mít strach o svá mláďata, přestože děti už po té rakovině, co vám kdosi odstranil, aniž byste o ní tušili, mít nemůžete, a nakonec upadnete do těžké bezmoci, protože mláďata vám utopili, a neutěší vás ani fakt, že z nich vytekla modrá věc, která krásně obarvila orchideje, co rostou ze stromu? Neznáte? To nevadí. Film vám to sice asi těžko nahradí, ale jestli se slastně chvějete u slova avantgardní nebo dokonce experimentální, jistě potěší. (10.06.2013)

Jako miluji tyhle divné typy filmů, ale tohle? Strašně nudný, nezajímavý a dementní. Ani ne v půlce filmu jsem úplně zapomněl, na co to vlastně koukám... Kdyby to bylo aspoň nějak záživnější, tak by to bylo asi o dost lepší. Přece jenom ten nápad a začátek filmu vypadá docela dobře. Když jsem se dostal na konec filmu, možná mě i trochu štvalo, že jsem to úplně nepostřehl. Jestli budu mít někdy sakra dobrý důvod, tak se podívám i podruhé, třeba jsem si jenom něčeho nevšiml... (19.09.2018)

Zvlastni mindfuck, ktery se snazi byt dvacet kroku pred divakem a stale naskok zvysovat. Bavilo me to, i kdyz jsem to moc nechapal. Chtelo by to dalsi projekce a delat si poznamky. Tak moc zabavne to ale zas nebylo abych si tim prosel znovu. (04.05.2020)

Splněný sen analytických teoretiků, kterým Upstream Color poskytne dostatek food for thought k celé řadě publikací a ukázkový představitel kategorie filmů, o kterých mě mnohem víc než vlastní sledování baví číst studie a analýzy. Hodně se tu skloňuje slovo enigmatický. To už by se měla pomalu rozblikat červená kontrolka diváka tušícího, leč nepřipraveného. Neuznávám tyhle extrémně komplexně prokomponované věci, které se ve zběsilém tempu 24 snímků za vteřinu snaží přimět diváka, aby s nimi intelektuálně držel krok a místo otevření se prožitku nechal celou dobu šrotovat mozek na 120 %, když předtím byly v klidu promyšleny, možná s upřímným zápalem a odvahou, možná z prosté lákavosti experimentu. Věřím, že jako short story v nějaké antologii by to bylo skvostné. Současně nepochybuji, že je to celé pečlivě promyšlené, v konceptu na papíře dává dokonalý smysl a autor ví, co dělá. Stejný problém mám s A Tale of Two Sisters. Tam ovšem jsem měl pocit, že si v závěru režisér už dělá z diváků nepokrytě prdel a náležitě si to vychutnává. Z toho Carrutha, podle všeho geniálního matematika, podezírat nemíním. V momentě, kdy divák zjistí, že mu patrně unikly klíčové informace, už jen otráveně sleduje sled zvláštně odpoutaných od čehokoli připomínajícího smysl, přitom dráždivě konkrétních scén v rezignované apatii (dráždivě, protože zcela určitě ne nahodilých, což by se bývalo dalo odbýt poukázáním na to, že tvůrce je zkrátka diletant či provokatér - ne však v tomto případě), kde spolu všechno může a nemusí souviset, se zvolna narůstající nechutí, k jakému nediváckému výkonu mě tu tvůrce nutí. Jako vyvedení z komfortní zóny dokonalé, jako divácký zážitek ničím neředěné utrpení. K dalšímu zhlédnutí nevybízí, a to ani v případě, že bych při dalších pokusech nabyl diváckou (interpretační) převahu. Skoro závidím těm, kteří byli upřímně fascinováni na první dobrou. Nemám zájem opakovat projekci dvakrát, třikrát s notýskem v ruce, abych plně pochopil/docenil/whatever, co se nám servíruje. Když si budu chtít provětrat mozek, otevřu si Kantovu Kritiku čistého rozumu. ___ edit: Ještě abych obhájil tu poslední větu, protože jsem si vědom, k jakým úvahám vede - netvrdím, že by film jako médium měl rezignovat na jakoukoliv hloubku a nepředstavovat pro diváka intelektuální výzvu, ale způsob, jakým to činí tento film, je mi prostě bytostně cizí. Dál to nehodlám nijak rozpitvávat. TL;DR: Bezesporu zajímavý nápad se minul médiem, mělo to vyjít knižně. (09.06.2021)

Čo si mám myslieť o takýchto filmoch? (13.05.2013)

Teda nejsem si jistý, jestli jsem natvrdlý jouda nebo si autor plete experiment s exkrementem, ale pocitově se mi to líbilo hodně, hlavně díky vynikajícímu soundtracku. Na rozdíl od Primeru to chci vidět znovu. (16.09.2014)

Opravdu velmi, velmi netradiční film. Složitý k pochopení, s magicky chytlavou zvukovou stopou a netradičním stylem vyprávění. Pro pochopení se hodí vědět o čem je kniha Walden od amerického filozofa Henryho Davida Thoreaua. (26.03.2014)

Jsou filmy, u nichž se při sledování cítím asi jako kdybych někde na nějaké houseparty u někoho, koho moc dobře neznám, omylem vlezl do místnosti plné cizích lidí oddávajících se nějaké těžko pojmenovatelné, avšak zcela jistě dosti zvrhlé skupinové aktivitě... Všichni najednou s touto aktivitou přestanou, podívají se na mě a já se jen nervózně usměju, rychle ty dveře zase zavřu a zmizím. Třeba 4/10 (21.03.2020)

Riadna kolaz vsetkeho mozneho. Cela skala pocitov, zvukov, farieb, kamerovych zaberov a priehrstia naznakov. Ci uz vo versoch alebo v "hypnotickom" monologu. Tymto je divakovi riadne motana hlava. Ako nedovysvetleny celok vsak nic moc. Urobte si obraz, ale tento film je ïba" pokus o art. (20.10.2013)

Obsah mi uniknul. Filmový sandbox? Prasátka jsou roztomilá. Transfuzi si zaslouží. (04.01.2015)

Faaaakt nevim... (27.12.2016)

"Ten film se s vámi snaží komunikovat i jinými než verbálními formami - skrze zvukovou škálu, hudbu či obraz. Samozřejmě, že čím více se lidé do toho příběhu dostanou, tím více se budou orientovat, ale se závěrečnými titulkami rozhodně není nic uzavřené, co se týče celkového významu. Je tam emociální vývoj, který je podle mě celkem uspokojivý, narativ se dá taky celkem dobře zrekonstruovat, ale pořád je tam také ten chybějící dílek, který by vysvětlovat, co to všechno znamenalo. Ale upřímně, to je přesně to, co chci, když odcházím z kina. Nechci vědět všechno. Chci důvěřovat tomu, že si dokážu něco odvodit a to, co si odvodit nedokážu, na co nemám sílu, přesto v tom filmu nějak odvoditelné je. A poté o tom chci jít diskutovat, možná to vidět znovu a zjišťovat, že si to s dalšími zhlédnutími užívám více a více. To je publikum, pro které píšu." - Shane Carruth (26.04.2013)

Dopozeral som to len kvôli svojej zvedavosti ako to skončí. Skončilo to tak ako začalo.. Teraz neviem, či som nechápavý blb ja alebo je vyšinutá autorka tohto prapodivného dielka. Určite si to už nepozriem. (20.05.2013)

Musela bych být asi červ , abych tento snímek pochopila.... (23.03.2014)