Vinnetou

Naprosto úžasné neamerické a přesto Divokým Západem dýchající exteriéry v nádherné jugoslavské přírodě, famózní hudba a v neposlední řadě i dobrá zábava. Sečteno a podtrženo = 5 hvězdiček. Druhému ze série klasických mayovek ze šedesátých let, tak jako všem ostatním, je možné vytknout černobílé charaktery postav, jednoduchý a prvoplánovitý děj a naivní zápletka, ale proboha, kdo by se nad tím u takovéhoto skvostu pozastavoval, je to prostě KLASIKA, May by byl nadšen... (31.03.2004)

Seznámení Oldy a Vincka. Naivní, ale rozkošné. Jak to líbezně, poeticky a dobrodružně napsal pro děti Karel May, obdobným způsobem to zfilmoval Harald Reinl. Klasika, která dodnes funguje především díky našim vzpomínkám. Ale musím uznat, že dívat se potřicáté na tuto "naši" legendu je prospěšnější, než odpočívat u extrabrakových hoven amerických akčních hovadin céčkové produkce, nebo mexických telenovel a českých Rodinných pout. Howgh! (28.12.2004)

Bolo by nepoctivé, keby som predstieral, že som Winnetoua nevidel. Na druhej strane treba napísať, že som v živote neprečítal ani riadok z nejakej knihy Karla Maya. Vystačil som si s knihami J.F. Coopera a Howarda Fasta. A tak, keď mám v svojom veku charakterizovať tento film, pomôžem si slovami Jana Wericha: "Je to blbý, bude se to líbit". Krajina je nádherná, hudba podmanivá, dobrých od zlých rozozná aj repetent z pomocnej školy, čo viac by sme mali chcieť? Z niekoľkých komentárov som vyrozumel, že je to akýsi film pre pamätníkov, pri ktorom hodnotenie reflektuje nostalgické spomienky z mladosti a nie to, čo pretrvalo. Mne nostalgia chýba a k trom hviezdičkám sa prikláňam iba preto, že dvoma označujem filmy, ktoré nemali byť nakrútené. A tento potešil mnohých, tak prečo nie? (22.06.2013)

Známý český cestovatel, sběratel kaktusů Alberto Frič měl jednou besedu se žáky pražské základní školy a když jim líčil své zážitky z pobytu mezi Indiány, přišlo mu z publika několik dotazů, kterým neporozuměl a připadaly mu absurdní. Jal se napravovat pokřivené představy školních dítek o životě indiánských kmenů, jenže narazil na hradbu opovržení. Byl odhalen jako drzý podvodník, protože každé z těchto dětí mělo už jasnou představu o Indiánech z románů Karla Maye. Ten sice nikdy v Americe ani na Balkáně a v Asii, kam situoval své dobrodružné romány, nebyl (vlastně to není úplně pravda, ke stáru právě na základě kritiky, že všechno napsal bez znalosti reálií, aniž by vystrčil nos z Německa, vycestoval na místa, kde se pohybovali jeho literární hrdinové), ale dokázal naplnit představu nejen školní mládeže o tom, jak má vypadat romantický dobrodružný hrdina a zábavný příběh. Nejde mi ani tak o to, že Mayovy příběhy nemají s realitou indiánských společenství a Divokého západu prakticky nic společného, jako spíš o to, že jsou z mého dnešního pohledu tak naivní, až překračují hranice sebeparodie. Vinnetuovy příběhy, stejně jako knižní sérii Ve stínu pádišáha, jsem přelouskal mezi devátým a dvanáctým rokem a už ve 13 mi přišly tak trochu úsměvné a přešel jsem k takovým kouskům, jako byl Tecumseh od Fritze Steubena nebo Dva divoši od Ernesta Setona. K určitému věku zkrátka a dobře Vinnetou patřil, i když i tady je namístě mluvit o minulém čase, protože pro generaci mých dětí už jsou tihle hrdinové "totálně out". Překvapuje mě ale mimořádně vysoké hodnocení, které je v tomhle případě výsledkem mimořádně silné dávky nostalgie. Tenhle jev je ostatně typický nejen pro Mayovky 60. let. Dospělí si zkrátka vybaví, jak úžasně na ně působily tyhle příběhy v dětském věku, i když silně pochybuju, že by byli ochotni sjíždět série příběhů o Vinnetouovi i dnes. Vzpomínám si, jak jsem asi v 15 letech zhlédl Žuta a přísahal si, že tím s filmovým Mayem účtuji naposledy. Z Vinnetouovek už dnes funguje jen hudební motiv, krása vápencových chorvatských pohoří a vzpomínky na dětství. Celkový dojem: 40 %. (23.11.2013)

85% - Film, který ve mně vyvolává nostalgii po mém dětsví, a po naivitě, jež byla tak krásná. Člověk vyroste, vidí propracovanější, akčnější a drsnější westerny a dobrodružné filmy. V žádném z nich ale není nikdo, jako Old Shatterhand a jeho rudý bratr (to teda zní krásně, že?), kteří byli pro mě, i pro mnoho dalších opravdovými vzory. Naprostá klasika, které nemou dát pět hvězdiček pouze z jednoho jediného důvodu: Ještě před filmem jsem propadl jinému, a mnohem lepšímu zpracování Mayovy knihy - staré gramofonové desky. Petr Kostka, Rudolf Hrušínský... Oproti tomu bude film vždy o krok pozadu. (04.01.2006)