Pompeje

,,TO JE TA HORA. JEDNOU ZAČAS ZABURÁCÍ.“… /// Mezi zápasy gladiátorů, rodící se láskou otroka a bohatý slečinky, spoustou neutrálních keců vyplňující děj, se zachvěla země. Poprvý, podruhý… ,,MUŽ JAKO ON, SI NEZASLOUŽÍ UMŘÍT V ARÉNĚ“ Přesně tak, dlouho vítězí ta neutrálně (lehce) romantická poloha nad jednoduchou krvavou podívanou. P.W.S. Anderson dělá ze zkázy Pompeí sopečnej Titanic. Všichni, jenž si troufli doufat v zábavnou (třebaže bezduchou) akční jízdu, nebo aspoň v historickou kravinu plnou soubojů a sopečný zkázy, zřejmě potupně vrhnou. ,,NECHCI STRÁVIT NAŠI POSLEDNÍ CHVILKU NA ÚTĚKU…“ Takže do trenek šáhnou jen nenapravitelní romantici. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vždycky jsem se chtěl s Karlem Burešem mrknout na zkázu Pompejí. 2.) Thx za titule ,,.Bac. a Araziel“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (04.05.2014)

Takhle zmrvit film! A já se tak na film těšil. Panebože, ještě že jsem na to nešel do kina, asi bych se oběsil. Čekal jsem více katastrofický film a ne 40 minut do konce padající kamení a polorozbořené budovy. Takové efekty umí i THE ASYLUM. Navíc, historické filmy nesnáším.....Ještě ať mne zklame Noah a už opravdu skočím pod vlak.... (04.05.2014)

Šmarjá, to zase byla dramaturgická sebevražda. Sem tam Gladiátor-plagiátor (ha!), sem tam úplně obyčejná kravina. Vizuální pozlátko je celkem OK, pokud jste posledních deset let žili v jeskyni - problém představuje fakt, že téhle (a lepší) úrovně už dnes dosahuje prakticky každá triková výplachovka a Anderson není režisér, který by z ní dokázal vytřískat něco navíc. Dialogy a scénář všeobecně vykazují neobyčejný talent pro nechtěnou komedii, což platí i pro závěrečnou scénu - mému cynickému já se z ní vážně chtělo plakat (radostí z tak vydatné porce klišé a laciné popcornové estetiky). Vzpomínám si, že se mi místy líbilo něco ze soundtracku a herecké obsazení je taková malá rozkoš... jenže není to zase taková švanda, abych tu rozsypával hvězdičky. P.S. S dabingem porce zábavy strmě stoupá - ověřeno! (30.03.2015)

Bude to znít divně, ale kdyby toto byl první sandálovej biják, co uvidím, zřejmě bych z toho byl unešený. Film má totiž dobrou výpravu, kulisy, město je celkově dobře zpracované, kostýmy super a vůbec bych tak řekl, že je to celkově věrohodné té době, možná by se jen hodila asi víc nějaká epičtější hudba. Pak je tu ale ta záležitost s Paulem W.S. Andersonem, který samozřejmě není žádný artový režisér a látku vyložil přesně tak, jak to má ve zvyku. Scénář tedy není žádné terno, vlastně ani nestojí za řeč; podobných love-story filmoví fanoušci vídávají snad v každém pořádném blockbusteru a nikoho to už nemůže bavit. Co ale musím pochválit, jsou akční souboje, které jsou zpracovány na výbornou, a jak jsem psal, je jen škoda, že Pompeje trpí absencí nějaké pořádné epické melodie a jede pořád to samé dokola. Ačkoli je závěr hodně přehnaný, tak to bylo lepší než jsem čekal a i přes různé recenzentské výtky jsem necítil, že by byl film přehnaně digitální. Což samozřejmě do jisté míry byl, ale když to srovnám s 300 (která je samozřejmě Ad Absurdum sama o sobě), tak tohle je jen takovej slabej odvar do očí tolik nebijící. No každopádně, novej Gladiátor to nepřekvapivě není ani náhodou, k čemuž mu kromě jiného chyběla i určitá špinavost, která by tomu asi slušela více, ale nenudil jsem a za to jsem rád...70%...[2.04.2014_Cinestar_Černý most] (03.04.2014)

Nadšené reakce, objevující se (ne tak) paradoxně v umělecko-auteurských kruzích (např. Notebook/MUBI), mě přiměly očekávat od Pompejí málem Andersonův magnum opus, ale k nekompromisnímu designu Resident Evil: Odplaty má tenhle film bohužel celkem daleko. Je pravda, že mizanscéna tady získává na důležitosti jako jeden z určujících prvků snímku, který v kontrastu pracuje s naprosto jednoduchým (byť ne zcela primitivním) vyprávěním. Stejně důležité jako postavy je tady prostředí, ve kterém se nacházejí. Film to nejsilněji signalizuje na samém začátku, kdy vystřídá několik různých lokací (aréna, les, pole) a vždycky postavy snímá v zadních plánech skryté za nejrůznější přírodní nebo architektonické překážky - trávu, stromy, mříže apod. Ke konci se zase ke slovu dostává očekávaná totální destrukce, která pak ovládá obraz zase trochu jiným způsobem - nicméně postupně se stává zcela dominantní, což určitě bylo ještě mnohem patrnější na plátně v 3D. _________ Pompeje jsou nicméně zajímavé interpretačně, kdy jde o ukázkový, přímo vzorový příklad apokalyptického filmu, který do krajních mezí dovádí Žižkovu ideu "dokážeme si spíše představit konec světa, než sebemenší změnu v kapitalistickém systému." Katastrofa tady doslova plní zrovnoprávňující funkci, která je ve filmu spojovaná s bohy, ale jde přitom jednoduše o manifestaci určitého společenského přetlaku, který se nemohl projevit jiným způsobem. Lidská revoluce tady není možná, je nutný zásah zhůry, ultimátní deus ex machina. Zároveň film opět ukázkovým způsobem potvrzuje, že dokonalá, nadčasová láska může vzniknout jenom v momentě, kdy čelí jistému konci - v tom momentě je najednou zachovaná navždy a její tragika spočívá v tom, že pokud by jí bylo dovolené žít šťastně a spokojeně dál, vyprchalo by z ní postupně všechno, co ji definuje. (20.11.2014)