Sinsegye

Perfektná gangsterka, ktorá síce v jednotlivostiach pripomenie viacero klasík žánru, ale napriek tomu dokáže neustále prekvapovať a výsledné pointy nepôsobia vykonštruovane. Z L. A. Confidential si to berie snahu polície ovládnuť podsvetie, len nie kvôli chamtivosti ale kvôli tomu, aby ich udržali na uzde. Z Infernal Affairs zase hru s krtkami infiltrovanými v podsvetí. Kitanov Outrage mi zase trochu pripomenula snaha jednotlivých gangsterov dostať sa cez mŕtvoly v rebríčku vyššie. No a ústredným predobrazom je jednoznačne The Godfather o vzostupe nového Capo di tutti capi. Jeho cesta je rozhodne strhujúca a prerod pôsobivý. Pre mňa do tej doby neznámy Jeong-jae Lee sa neskutočne vytiahol. Za zmienku stoja aj ďalší herci ako Min-sik Choi, ktorý je síce na správnej strane, ale zároveň by ste ho najradšej zabili. Najväčším prekvapením pre má bol ale Jeong-min Hwang, ktorého síce považujem za kvalitného herca, ale nemám ho rád. Aj tu si zahral takého skôr otravného gangsterského frajera, ale práve jeho vzťah s hlavným hrdinom mi strašne pripomenul Wooovky (hlavne Killera) v ktorých sú chlapi ochotný položiť svoj život pre svojho pokrvného brata bez ohľadu na to, že pôvodne stáli na opačných stranách zákona. Piatu hviezdičku filmu nedám len kvôli tomu, že ich línia nemala väčší priestor, ale som rád aspoň za tú krátku záverečnú koncovku. Pre mňa zbytočná nebola a som rád, neskončila v strižni ako si niekto prial. :) Akčných scén a brutalít tu veľa nie je. Je to hlavne spletitá pavučina vzťahov medzi ganstermi a policajtmi, ktorá sa pomaličky rozplieta, ale v druhej polovici neskutočne graduje a aspoň tá jedna tradičná hromadná bitka stojí za to vrátane bitky v obmedzenom priestore výťahu. Výsledkom je gangsterka s vyústením, ktoré som si vždy prial vidieť a tak som rád, že sa mi to splnilo. 8/10. (17.06.2019)

Volavka, Protégé mixnutá s Kmotrem a tvorbou Scorseseho. Korejci opět dokazují, že umí točit žánrové filmy (obzvlášt ty gangsterské) perfektně, ale zjevná fascinace výše zmíněnými filmy je tak výrazná, že jsem během sledování spíš nostalgicky vzpomínal na ambiciozního Michaela Corleoneho, než-li věnoval pozornost zdejším postavám. Hoon-jung Park, selhává tam, kde jeho kolegové Chan-wook Park nebo Joon-ho Bong vítězí, a to v přenesení cinefilské radosti z oblíbených filmů do filmů svých. Navíc bych od scénáristy Viděl jsem ďábla čekal peprnější násilnou stránku (ačkoliv uznávám, že to je silně subjektivní požadavek). Sinsegye je fan-made snímek oslavující klasiky žánru, nikoliv film, který by z nich otevřeně čerpal a snažil se jim vyrovnat nebo je dokonce předčít. Tohle mi nestačí. (25.07.2013)

Na prvú dobrú sa ponúka prirovnanie k filmu Skrytá identita. Keby som mal rozsúdiť tento súboj tak vyhráva reprezentant USA. Hlavným dôvodom je skutočnosť, že aj keď má NW o 20 minút menej, tak má pomalšie, menej pôsobivejšie dejové tempo. V čom však New World víťazí, tak je premyslenosť príbehu. Má v sebe viacnásobnú záplatku, ktorá vôbec nepôsobí prekombinovane. Klobúk dole. Užil som si túto bezcitnú šachovú partiu. (04.09.2021)

Tichá melodie střídá nemilostrdný akt boje o usednutí na předsednické křeslo nejvetší a nejmocnejší korejské zločinecké organizace. New World je tichý, plný intrik i zvratů. První polovina slabší, drsná a divák čeká, kam se bude příběh sunout. Osobně bych uvítal, více informací a objasnění děje, z pohledu - co bylo před, ale i tak hodnotím jako velice povedené. (05.05.2018)

Jako hlavní večerní film jsem si zvolil asijskou gangsterku. Má očekávání byla střední. A proto mi vyletěl mozek z hlavy, obrazně, samozřejmě, ač je to k tématu docela příhodné. Korejci umí! Naprosto parádní příběh, skvěle koncipovaná zápletka a velmi příjemně plynoucí děj. Herecké výkony jsou špičkové, a stejně jako herci tak jsou skvělé i jejich charaktery. Morální šeď je tu hustější než Rákosníčkova mlha, akce naprosto direktivní a efektní, úroveň brutality, černého humoru a komických prvků krásně vybalancován. Tenhle žánr mám moc rád, ač Hollywood poslední dobou nabízí buď naprosté banálnosti či naopak absolutní temnotu duše. Evropa se zase snaží být až moc inovativní, kreativní či prostě jiná, a to je risk který se povede minimálně jednou z deseti pokusů, ne li hůře. Ale New World je opravdu nový svět. A já se cítil jako člověk, co má rád saláty všeho druhu, ale v práci na svačinu koupí v kantýně jen vlašák, šopák a pak takový ten absolutní zeleninový mix, kde je více druhů zeleniny, než by bylo slušné. A najednou si dá pořádný Caesar. Ta svěží, lehká, nová chuť, co vás nutí pokračovat a s posledním soustem vás mrzí, že už je dojedeno. To je New World mezi gangsterkami. Doporučuje deset z deseti přeživších gangsterů. (11.12.2015)