Stockholm
Kamera:
Alejandro de PabloVOD (1)
Obsahy(1)
Na počátku celého projektu stála myšlenka natočit příběh o únosu, do něhož by bylo včleněné téma Stockholmského syndromu. Nakonec se tvůrci rozhodli vybrat si méně přímočarou cestu a natočit příběh ze zdánlivě každodenního života. Sledujeme především čistě psychologický film, který je postavený na principu, kdy divák je nucen přemýšlet spolu s postavami o nich, o jejich motivacích, způsobu uvažování a záměrech. (La Película)
(více)Videa (1)
Recenze (34)
Tvorbu režiséra Rodrigo Sorogoyena jsem poznal v jednom klubovém Londýnském kině, kde jsem měl možnost vidět jeho zatím poslední film As bestas a ten mě i přes pár výtek určitě dost zaujal. Tak jsem si, na mě ještě docela brzo, vybral další jeho film, abych zjistil, jak moc to tehdy bylo buď štěstí, nebo zážitek ovlivněný prostředím, nebo šťastná náhoda a nebo jsem opravdu narazil na zajímavého a kvalitního režiséra. A po Stockholmu si myslím, že správně je možnost číslo 4. Předem bych upozornil, že je LEPŠÍ O TOM FILMU VŮBEC NIC NEVĚDĚT DOPŘEDU, protože Sorogoyen s tímhle mistrně pracuje a celých cca 50 minut má pečlivě vybudovanou atmosféru právě na postupném poznávání ústředních postav a odhalování toho, co z toho vlastně nakonec vypadne. Já teda dopředu něco věděl, ale i tak mě ta atmosféra dokázala plně pohltit a napjatě jsem čekal, kam se vše vyvine, byť jsem to skutečně tušil. Ale i když si to téma vyspoilerujete či se k němu dovtípíte skrze název (který vám většinu času nejspíš nebude dávat smysl), připravte se, že to o krapet omšelém námětu vypráví naprosto odlišným způsobem, který v sobě má poetiku Linklaterovy Before... série a ve kterém MOŽNÝ SPOILER se hra na kočku a myš zvrtává tak, že kočka je zároveň myší, myš zároveň kočkou a obecně o žádnou hru na kočku a myš vlastně nejde KONEC SPOILERU. Stockholm je ale především zdařilou a skvěle napsanou konverzačkou, která si zařazení mezi psychologické filmy zaslouží, byť by si v tomhle směru zasloužila jít víc do hloubky, protože i přes to, že je vše pochopitelné, stejně závěr působí až moc wtf dojmem. Na Sorogoyenovy další filmy mě to ale nalákalo určitě :-) 4* ()
Prečo len väčšina žien naletí na pekné, no povrchné rečičky? Keď je chalan po fyzickej stránke k svetu, tak má u žien z polovice vyhrané, stačí už len netrepnúť nejakú hovadinu a žienka časom na to skočí (našťastie nie všetky)... To ale neplatilo pre žienku vo filme. Tá to mala veru dobre premyslené. Film je rozdelený na dve polovice, tmavú a svetlú časť. V tej tmavej ide práve o tie rečičky a vzájomné oťukávanie sa dvoch sympatických mladých ľudí, no a v tej svetlej sa deje všetko to podstatné čo divák od drámy, šmrncnutej kvapkou psychológie, očakáva. Žienka elegantne mužovi dokázala, že je kretén a prečo je kretén. Úplný koniec sa mi už zdal trocha cez čiaru. Na to, aby to takto skončilo sme o postave tej dievčinky vedeli príliš málo. Nemalo to preto žiaden efekt. 70/100 ()
Ouu. To bylo. Nápadité, zábavné, hezky „vystylované“- jak vizuálně tak zvukově. (Scéna s výtahem a hudbou byla hodně povedená.) Skvělý scénář, dialogy i herci. Snímek měl spád Jediná věc mi malinko vadí, že je tak málo vysvětlivek okolo všeho toho co se stalo. Chtěla bych prostě vědět víc. Ale možná i v tom má tenhle film to kouzlo, člověk se vlastně nedoví nic. Nic o tom co bylo, co bude a když se nad tím zamyslím, tak i to, co bylo ve filmu je vlastně možné pochopit z několika úhlů pohledu. Každý se vlastně asi udělá trochu jinou představu, dospěje k trochu jinému závěru, ale najde si v tom prostě „ to svoje“. Já nejsem člověk co si rád věci domýšlí, co hádá jak by něco mohlo být, takže teď trochu váhám jestli dát pět hvězdiček, ke kterým to směřovalo (zejména pak někdy od poloviny filmu), nebo jen čtyři. Rozhodně ale doporučuji ke shlédnutí. Docela by mě zajímalo jakými všemi možnými způsoby si různí lidi tenhle film vyložili, jak ho pochopili… myslím že bych se i já pak mohla dívat na to co ve snímku bylo trochu jinak….a konečně možná ne jen na to co bylo ve filmu, ale na mezilidské vztahy vůbec. (A teď nemyslím, jen tenhle konkrétní „typ vztahu/situaci“.) Kdybyste měl někdo náladu, čas a chuť, tak bych byla otevřená debatě, nebo prostě jen výměně názorů a náhledů na tenhle film :) Slabších pět. ()
Dost zvláštní film, jenž mě zmátl už samotným názvem. Říkal jsem si pořád, kdy už ji teda sakra unese. Vždyť za ní pořád jen běhá, žvaní, dělá kraviny a balí ji všemi normálními i trapnými způsoby. Až mi došlo, že šlo o účel a netradiční pojetí Stockholmského syndromu, které mě ale úplně nechytilo za srdce. ()
Konverzační dramata jsou dle mého vrcholem filmařiny. V žádném jiném žánru tolik nezaleží na dobře napsanych dialozích, kvalitních hercích a režisérském citu. Navic koukat na statický záběr konverzace dvou lidí třeba nekolik desítek minut a neusnout u toho je vážně úspěch. Ne pro diváka, ale pro tvůrce. Stockholm je to nejlepší z žánru co jsem zatím měl tu čest vidět. Zprvu klidné romantické drama o svádění přechází nenásilně do závažného problému, který asi každy čeká dle názvu, ale film samotný do toho jde nenápadným způsobem. Speciální plus za soundtrack. ()
Reklama