Medvídek Pú: Nejlepší dobrodružství

Kreslená klasika, kterou jsem měl štrašně rád, když jsem byl ještě dítě. Příjemnou společnost plyšového medvídka, tygra, oslíka a mnoha dalších jsem si vždy užil. A i teď, když jsem se na to z hecu podíval, pořád jsem se smál a na hodinu se vrátil do dětských let. Navíc výborný český dabing nemá chybu. Určitě doporučuji dnešním dětem, aby Medvídka Pú rozhodně zkoukly. (16.12.2010)

Je v tom opět otisk mého dětství. Nicméně ne tak velký, aby ve mě asi zanechal dostatečnou nostalgii a pochopení. Mnohem větší vztah jsem asi měl k seriálu o Medvídkovi Pú, který jak tak pozoruju asi ani neexistuje, takže nevím co jsem celé své dětství dělal. Příběhy pro děti, ale na rozdíl od jiných Disney filmů s vámi asi nepůjdou do dospělosti. Bohužel. (10.08.2017)

Jako malá jsem tuto pohádku neviděla. Měla jsem jen nějakou knížku, omalovánky a plyšového Medvídka Pú, kterého jsem měla moc ráda. Zbožňovala jsem ty obrázky a všechna ta roztomilá zvířátka až do doby, kdy jsem tento film shlédla. Najednou byl z Medvídka Pú hloupý břídil, co jenom jí med nebo myslí na to, jak jí med. Oblíbený Ijáček, kterého mi bylo vždycky líto, protože stále ztrácel ocásek, promluvil starým basem a vystěhoval Prasátko z jeho domečku, aby tam mohla bydlet Sova. Nikdo na to nic neřekl, Sova se nijak nežinýrovala a z Prasátka byl najednou bezdomovec ... to byla jediná chvíle, kdy se Pú zachoval přátelsky a nabídl Prasátku spolubydlení. Vůbec jsem tento příběh nepochopila. Pokud měl naznačit dětem, aby nelpěly na materiálnu, bylo by asi vhodné, kdyby to z toho ty děty mohly pochopit. Jinak si to neumím vyložit. Celý snímek mi přišel zdlouhavý, písničky mě tentokrát vůbec neoslovily a ten psychedelický sen byl opravdu hrozný. Nemohla jsem se rozhodnout, zda dát dvě nebo tři hvězdy, několikrát jsem to změnila, ale nakonec zůstávám u dvou, protože obrázky jsou sice krásné, ale na povedený film to nestačí. Navíc když to srovnám s o dvacet sedm let starší Popelkou, která je okouzlující, nemůžu dávat hvězdy jen za dětskou nostalgii. (17.06.2011)

První dobrodružství žlutého chlupáče. Walt Disney uctíval jeho knižní předlohu a to je na filmu znát v podobě téměř neustálého zobrazování "na papíře". Nevadí mi naivní old-school disneyovky, třeba Kniha džunglí má díky jisté infantilnosti dodnes svoje kouzlo, ale tady už těch písní o oslavách, přátelství a kráse bylo příliš. Kdo chce krásný a vtipný příběh z lesa, ať radši zkusí Bambiho, Pú si body zaslouží jen za králíka a Iáčka. (13.04.2006)

Uplynulo již asi přibližně 7 let od doby, kdy jsem tuto starší disneyovku viděl naposledy, a tak jsem se rozhodl tuto skutečnost vyvrátit a podívat se na celý tenhle tradiční filmeček znovu a mohu pronést, že jsem toho tedy opravdu nelitoval. Dnes se již už ani malilinko nedivím, že tato disneyovka byla, stále je a nadále bude mou druhou nejoblíbenější ze všech ipřesto, že jsem disneyho filmy ani seriály nikdy moc nemusel a pořád nemusím. Příběh hodného malého chlapce Kryštůfka Robina a jeho plyšových přátel se také hodně odrazil i v mém dětství. Pamatuji, že jsem si vždy jako malý také hrál s plyšáky a jinými hračkami a prožíval s nimi podobné zážitky jako náš Kryštůfek Robin. Všechny postavičky mě pěkně a vřele pobavily a neustále baví dál, především Tygr, to byl pro mě vždy největší sympat'ák, jenž viděl většinu příhod vždy zvesela a s úsměvem podobně jako Buck z Doby ledové 3. On ten Tygr si podle mého skromného názoru k sobě umí přitáhnout nejen většinu dětských (a nejen těch) diváků, ale také je skvěle pobavit. Např. jeho výborný zpěv, jímž vždy představoval sám sebe nebo jeho ,,slosi a lahvice'' (mimochodem tu písničku o slosech a lahvicích naprosto miluji) či jeho zimní hrátky s klokánkem Rú (mně stejně Tygr připadá jako by byl Rúův otec a Rú jeho syn). Musím nutně podotknout, že je ohromná škoda, že tento krásný a milý film už moc v dnešní době nedávají v televizi, a tudíž není již moc k vidění. Stejně ho budu vždy milovat, případně ho budu velice rád pouštět svým dětem, jestli nějaké budu mít. 100 % (31.01.2020)