22 Jump Street

Something cool! Nejdůvtiplnější hollywoodské duo Lord & Miller znovu (ú)točí s nadšením sobě vlastním pro (na) všechny, kteří mají bránici na správném místě a nebojí se ji použít. Až se vás příště budou ptát, existuje-li snad kdekoliv v přeplácané americké kinematografii něco jako koukatelná celovečerní smršť všemožných na první pohled trapných fórů, nemusíte už si hloupě ťukat na čelo. (03.07.2014)

Celkom fajnovo som sa pobavil. Je to rovnako dobré, možno o trochu lepšie ako jednotka. Niektoré humorné scénky sa vydarili viac, iné menej (niečo zaváňalo trápnosťou a naivným humorom), ale najdôležitejšie je, že som sa vôbec nenudil a užil si tak príjemnú pohodovku a relax. Dvojka Tatum-Hill to tentoraz roztočila na vysokej škole a miestami dala bránici riadne zabrať. U mňa preto spokojnosť. Uvidíme či tento nadpriemerný trend vydrží až do 50 Jump Street :). Kto čaká nenáročnú komediálnu oddychovku tak ju aj dostane, ostatní môžu byť mierne sklamaní. 76/100 (13.10.2014)

Větší nadsázky by tvůrci docílili už jenom v případě, že by zavolali mojí sousedce, která je vyučená kadeřnice, jestli by to nechtěla trošku prostříhat. Jump Street měla bavit a taky že mě bavila, víc od jednoduchých filmů - jakožto i od jednoduchých sousedů - nečekám. P.S: Až někoho z těch třísetosmapadesáti tisíců uživatelů ČSFD napadne, že tu chybí už jen anketa o nejlepší závěrečné titulky, ať mi ani nepíše do pošty a dá za mě rovnou hlas Jump Street. (Dunedin, NZ) (19.07.2014)

Plakal som od smiechu. Nie vždy, samozrejme, má to aj slabé pasáže (celé to homo-vzťahové klišé je hrozne otravné), ale je tam niekoľko tak zábavných scén (obed s rodičmi je neuveriteľný, záverečný Jonahov fight sa zapíše do dejín a celý ten "dvojkový" meta-humor je úplne božský), že konečný dojem je vysoko pozitívny. A k tomu geniálne záverečné titulky. (24.07.2014)

Tak markantní skok oproti prvnímu dílu, kde byla cítit jistá nekvalita, čekal asi málokdo. Nekvality si byli nejspíš vědomi i samotní režiséři a udělali z 22 Jump Street komediální podívanou roku, která svými (zde poměrně často zmiňovanými) sebeuvědomělými, sebereflexivními a sebeparodickými postupy značně narušuje tok vyprávění a iluzi reality. Divák je těmito zcizujícimi prostředky neustále znejišťován, jeho očekávání se neustále modifikují, přičemž film jde často až na samou hranici filmovosti (někdy možná až za ní), resp. žánrových pravidel a odkazuje k sobě samému jako k médiu nebo spíše k procesu filmové produkce a tvůrčím volbám. (03.06.2015)