Cesta naděje

Je tam vojna, romantika, hľadanie stratených synov, bojové scény, exotika blízkeho východu, krásna Oľga....čo chcieť viac? Už iba lepší scenár a lepšiu ako priemernú réžiu. Škoda, že Russell nezavolal svojmu kamošovi Ridleymu. Ten by si asi lepšie poradil s niektorými problematickejšími scénami a celkovo by to vyzeralo "veľkofilmovejšie" a adekvátnejšie látke. Cesta mi pripadala, akoby mala pôvodne o minimálne pol hodinu viac, ale producent rozhodol inak. Viď záverečné o tri týždne neskôr....No a konečne mi došlo, že Russell je dvojníkom Jiřího Langmajera. (03.12.2016)

Možná je to z velké části jen špatným scénářem, ale Russell Crowe na postu režiséra nijak nezazářil. Přiitom kdyby skončil v první polovině nalezením prvních dvou mladých Connorovic bratrů, mohl to být hit. Do té doby ještě totiž nestihne tak šíleně začít otravovat otravný turecký spratek, ani žíly trhající romantika s ještě otravnější Olgou, a dokonce ani slepá umíněnost hlavní postavy. Právě její hledání spolu s nervy drásajícími flashbacky do zákopové války otevře prostor pro asi nejzajímavější vojenskou jednotku, kterou jsem ve filmu viděl, a pokud by příběh rámoval pouze aktivitu této Imperial War Graves Unit, nebylo by si na co stěžovat. Jenže události, které následují, vyústily ve stav, kdy jsem byl jen takhle daleko od mrštění ovladače po televizi. Křečovité romantické pasáže, montáže, ze kterých málem krvácí oči i uši, fightin' around the world, jeho australská osvěta barbarských turků kriketem, nikam nevedoucí zápletka s tureckým nacionalistickým bojem proti okupantům a sluníčkový závěr mě postupně doháněly ke stále větší nepřítečnosti. Druhá hodinka tohoto filmu tak setřela všechny mé dlouholeté (a do té doby úspěšné) snahy ne-nenávidět Crowea, a nedokážu si představit, čím by mě ještě dokázal přesvdčit si tento sysifovský úděl někdy znovu zopakovat. (19.04.2015)

296. Může z výborného herce vyzrát časem i výborný režisér? Russell Crowe nám to s jistotou může potvrdit, ano, může, pokud má v sobě cit a soudnost, tak dokáže mnohé, co by mu jiní jistě rádi upřeli, tak jsem i já, stejně jako jeho další příznivci i odpůrci, byl zvědav na jeho režijní debut, a mohu s klidem a zodpovědně prohlásit, že rozhodně nezklamal, zvolit si tak závažný námět, to už chce opravdu velkou dávku troufalosti a odvahy, ale on je velikán, jeden z mála titánů současné kinematografie, a tak s vědomím vlastních schopností může kolem sebe vystavět další a další hluboce lidské příběhy, které ty vnímavé v kinosálech určitě vždy osloví, a ti ostatní? Ti budou jen přihlouple takovou tvorbu znevažovat, vždyť co může být větší krutost, než si nechat válkou odvést či odvléct z domovů děti, aby pak někde daleko, od své domoviny vraždili a sami umírali pro zájmy, které nejsou jejich, ale mají pro ně položit život, jen pro věčnou nenasytnost těch druhých, mocí nemocných, co životů bylo z rozmaru moci promarněno, co zločinů a krutostí spácháno, a pak v pokoře, jen se silnou vírou se vydá jeden jediný člověk ty své ztracené děti hledat, smířený, že živé je už domů nepřivede, jako jeden z mála, on je přece životem uvyklý trpělivě, neústupně hledat, kde jiní by se ani pokoušet hledat nezačali. (7/10) (06.04.2015)

Na tento film jsem se těšil už jen z toho důvodu, že jde o režijní debut Russella Crowe. Dále mě k tomuto film přitahovala u nás ne tak známá bitva u Gallipole. Očekával jsem, že film se bude točit kolem hledání synů, kteří se ztratili ve válce a u kterých se pouze tuší, že jsou mrtví a že příběh bude mít šťastný konec. To vše nakonec platilo, ale Russellovi Crowe se tuto látku podařilo zpracovat velmi pěkně a pro to byl velký filmový zážitek. (23.08.2015)

Můj oblíbenec Russel Crowe si stoupl poprvé v životě za kameru (ale pro jistotu zůstal i před ní) a naservíroval nám komorní příběh australského farmáře, který se vydá hledat ostatky synů padlých v 1. světové válce až do daleké Osmanské říše. A já musím říct, že jsem spokojeně v kině mručel, jak pěkný debutový film se mu povedlo natočit. Předně je třeba zdůraznit, že navzdory okázalé výpravě je děj plně soustředený na cestu otce a jeho pátrání po ztracených synech a fascinující prostředí střetu britského imperialismu a tureckého nacionalismu v poválečných letech vedoucí k zániku Osmanské říše za všech okolností zůstává jen neokoukanou kulisou. Crowe kromě protiválečného poselství nepřidává žádný komentář, dokonce ani vysvětlivky k okolnímu dění, tudíž pokud je pro vás tato etapa dějin velkou neznámou, budete se patrně minimálně zpočátku trochu ztrácet v motivacích ostatních postav. To ovšem není kritika, protože stejně ztracený se cítí i hlavní hrdina – obyčejný venkovan, kterého čeká velké vystřízlivění z jednoduchého náhledu na svět rozděleného na ty hodné a zlé, kde existuje jediná pravda, za kterou je třeba bojovat. Musím vyzdvihnout i technickou stránku filmu. Ačkoliv jsou kamera i střih poměrně intimní, až úsporné a nesnaží se působit prvoplánově okázale, přesto plní svou úlohu a dotváří přesvědčivou atmosféru, které pomáhají i reálné lokace a neokoukaní turečtí herci. Celkově jsem měl tísnivý pocit realismu – u flashbacků ze zákopové války jsem si říkal, že takhle nějak to tam asi opravdu vypadalo. Navíc v Cestě naděje (mimochodem angličtináři si užijí symbolickou vícevýznamovost originálního názvu) i všichni velice pěkně hrají, kromě tradičně spolehlivého Crowa dokonce i Olga Kurylenko, a vlastně i ten na první poslech podivný hudební mix se k té atmosféře multikulturního střetu nečekaně hodí. Abych se ale jen nerozplýval, pár začátečnickým neduhům se přeci jen Crowe nevyhnul. Zejména prostřední část filmu s pobytem v Istanbulu až nepříjemně ztratí tempo a některé vedlejší příběhové linie vyšumí zcela do ztracena (prosba o nalezení otce). Nicméně pořád je výsledek o dost lepší než většina produkce řady zavedených režisérských harcovníků. A z nedávné doby si nepamatuju příliš filmů, které by mne donutily dohledat si na wikipedii historické souvislosti a zároveň moji drahou polovičku uronit slzu. Takže tady máš 80% a doufám, že jsi na té režisérské sesli neseděl naposledy, chlape! (26.03.2015)