Pěstuj si pravačku

Asi bych neměl hodnotit, protože jsem film viděl v originálním znění a francouzsky neumím ani slovo (ale trochu jsem věděl, o čem to je) - přesto jsem se ale (věřte nevěřte) strašně bavil - stejně těch pět dám... 15. 12. 2006 : Tak jsem to teda konečně viděl i s titulkama - a na pěti trvám. Je to překrásný film o umění, kultuře, člověku, jeho údělu a "poslání", o tvorbě, o životě. A je to sranda. (26.11.2005)

Humor? Výsměch!... O JLG se po bouřlivém roce osmšedesátém v širší divácké obci většinou taktně mlčí, pokud už mluví, tak začasto nedělá mnohým problém odsoudit jeho tvorbu coby „pseudo“ (cokoli). Podle mě se přitom Godardova tvůrčí etapa po roce 1980 v lecčems spíše vystupňovala a stala se ještě více svobodomyslnou, nemyslím si, že by programově popřela vlastní zásady. Zachované jsou hrátky s filmem coby médiem a neutuchající touha všemožně experimentovat pro vlastní potěchu (a na úkor diváka). Takhle bych vnímal i „vtip“ ve filmu obsažený. Jde o to, že Godard neumí vyprávět anekdoty, ale jako málokdo další se dovede vysmát přímočarým postupům vyprávění, takže si (možná na základě náhody, kdo ví) sestavuje vlastní svět, stále ho popírá a cituje při tom všemožné autority. Otázka zajisté zní – interesuje vás takový humor? Neodmítám celek, zamlouvá se mi hravost, kupříkladu perfektně využitá práce se zvukem (celkem typicky). Hlavní zvukový motiv byl v nejednom případě umístěn mimo obraz a režisér ho neodkryl, nechal diváka jen tušit, co se za ním skrývá. Absurdní situace, co s toho vzešly, byly snad jediným verbálním humorem („Platini!“). Zato sám JLG se shodit jednoduše neumí. Coby kníže se ironizuje s očividnou grácií (jedna grimasa?!) a za pitomce jsou osoby kolem něj. Motiv s kapelou mě nepřesvědčil a připadá mi idealizovaný, odtržený od reality osmdesátých let. Myšlení a sny „šedesátníků“ jsou pro jejich účastníky hold nesmrtelné. Dokonale chápu otrávené reakce, my se Godardovi nesmějeme, on se vysmívá nám. (01.05.2012)

Já se fakt snažil, pro jistotu jsem si to dal dvakrát za sebou, ale je mi líto, nic. Tedy – všecky godardovské ingredience ano, humor tu a tam ano (je-li vaším šálkem humoru třeba Michel Galabru coby pilot dopravního letadla čtoucí v kabině před odletem s galabruovsky kamenným výrazem příručku pro sebevrahy), ale valnou část stopáže zabírající „dokumentární“ scény s muzikanty působí spíš jako špatně zinscenované (autenticitě pravda dvakrát nepomohly zmatečné české titulky, očividně dělané někým, kdo o muzice nemá ponětí, nebo to byl záměr a v originále se taky plácají takové nesmysly? Vzhledem k celkovému rázu filmu fakt těžko říct) a hlavně jsem se v té spoustě omáčky nedohrabal žádného pořádného kusu masa, chci říct myšlenky, ani to nebyl zas takový punk, aby jeden mohl vypnout mozek a ujíždět si na té anarchii; jiný klíč jsem k tomu nenašel. (11.10.2015)

No co říct k tomuhle, prostě Godard. Děj to nemá vůbec žádný (jako jo, prvních 5 minut se tam objeví zápletka s tím, že se Godard snaží někam dopravit kotouče s filmem, ale ani tahle zápletka nijak neskončí), snaží se to o komedii, Godard se tu chová jak postavička z grotesky, ale bohužel, mě to prostě nebavilo a ani vtipné mi to nepřišlo. Zasmál jsem se jenom u té scény, kdy tam chlap u okna tančí s ženskou, která je nejprv oblečená, pak se otočí dokola, ženská je nahá, otočí se ještě jednou a borec tam tancuje sám. Do toho tu jsou hala bala poházené myšlenky, citace z Idiota a sem tam pár nastínění nějakých myšlenek, které se ale od sebe hodně liší (nejvíc znát je tam asi úvaha nad tím, jestli je Nebe nebo ne). Stylem mi to připomnělo Socialismus, až na to, že tady není myšlenka jednotná a chvílemi to vypadá, že tam i o něco půjde. Ale jinak se tu objevují různí lidé, co říkají všemožné věci, co na sebe ani nenavazují. 2* (16.11.2019)

>Vtipná< intelektuálština čili lehce extravagantní taškařice, ryzí Godardovo >popmoderní< dílko i jako odraz a odkaz doby pro godardovské fanoušky a godardově pokročilé... A nakonec stejně - (lehká citace z filmu) - "...to co vytrskne, je odkaz pradávných dob..."... Tak co s tím... ;-) . . . Poeticko-hravá koláž jako vtipná záplata pro intelektuálovo velmi nudné pozdně večerní soiré... Netvrdím, že já osobně jsem se nějak hlubokooduševněle bavil, leč shlédl jsem si tenhle kousek se zájmem a s vědomím, že tenhle J.L.G. (na rozdíl od všelijakých těch pseudoumělců následovníků epigonů) věděl co, proč a jak to dělá a zaplaťduch to dělal po svém dobře. A tak ponejvíce mě nakonec upřimně řečeno sralo při uvedení tohoto filmku v naší >veřejnoprávní< to čétvcháčkovské připosrané překládání slova "merde" jako "do prčic" - a to prosím doprdele hned několikrát! Pouze jednou v závěru objevilo se v titulcích ono poetické "hovno"! . . . Takže mistrovi čtyři hvězdy potměšilé - a jedno lejno těm, co rádi si mažou hovno kolem huby, mluví přitom o kopru a mají pocit, že to nesmrdí... - - - P.S. A nesnažte se děcka furt všechno >chápat< ! Stejně akorát tak nepochopíte, proč to pro vás nepochopitelné a vámi nepochopené i vámi neuchopitelné a pro vás neuchopené jste schopni pochopit a uchopit až po určitém vzchopení se proti své vlastní neschopnosti chápat. Chápete?... ;o) - - - - - (Poprvé viděno 11.12.2006 na ČT, komentář napsán rovnou tehdy jako (asi?) devátý - a lehce doplněn a přepsán při druhém sledování na ČT2 - 11.9.2008) (11.12.2006)