Jîn

Tolik pravdy, tolik poselství a tolik jasně formulovaných názorů. I s minimem dialogů, které jsou tady naprosto zbytečné. S nádhernou kamerou a přírodou, která už je jen takovou třešničkou na dortu. Bez ohledu, na zemi, v které je tenhle film natočen má bezpochyby silně internacionální záběr. V dnešní době a konfliktech to platí dvojnásob. Bohužel, nedělám si žádné iluze, že by snad nějak přispěl, k vyřešení, nejenom turecko- kurdského konfliktu. Na to už po tomhle světě nějaký ten pátek chodím… (21.01.2015)

"V konfliktu kurdských povstalců a turecké armády Jîn (film i dívka) zastávají vzácně neutrální pozici, která vychází ze všeobecně sdílených hodnot. S přihlédnutím k symbolismu s nadpřirozeným nádechem má snímek jemný spirituální přesah. Narozdíl od [Malickovy] Tenké červené linie, je pacifismus Jînu velmi málomluvný a spoléhající se na řeč hustých lesů, hornatých proláklin a nekonečných planin. Erdemův další film se silnou ženskou hrdinkou je ve výše popsaných jednotlivostech fantastický, jakmile se ale od promyšlených kompozic přírody přesouvá k obyčejným lidským dialogům, na intenzitě trochu ztrácí. Jîn každopádně potvrzuje Erdemův status ojedinělého a poněkud přehlíženého auteura, který velice invenčně zachází se zvukem a dále se rozvíjí ve vyprávěcích postupech." Krátká reflexe filmu psaná na letošním Berlinale. Bohužel šlo o projekci, kam v rámci povinného školního programu hromadně zavítalo několik desítek silně neposedných dětí ve věku okolo deseti let, takže nevylučuju, že v klidnějším prostředí by mě film zasáhnul o něco víc. (06.11.2013)

Bezchybné poselství snad pro všechny lidi na světě a kdo to tak nevnímal, ať se podívá ještě jednou. Nádhera a děs, které se tu prolínají nás jasně vybízí : "Vyber si člověče to, po čem by přirozeně měla toužit většina lidí !" Úžasný film, kde není zapotřebí mnoha slov, ale zapojení všech našich smyslů a pocitů..........jedině tak lze pochopit, co nám chtěl touto dokonalou formou předložit Reha Erdem. (21.01.2015)

Pro mladou Jin (partyzánku po česky a teroristku po turecky) je přirozené si odskočit za mámou. Na její cestě ji potkávají zvířata (biblicky "mír v údolí") a lidé (symbolicky "zdraví ji chtějí znásilnit a zabít, nemocní v ní mají podporu"). Nevíme, kdo je Turek a kdo Kurd, zato rozpoznáváme zvířata, která s ní zůstávají, aby ji oplakali či se ještě pokusili uzdravit. Kurdistán je prostě divoký už od Karla Maye, hele kam až dosahuje stín padišáha. (30.08.2018)

Absurdní, ničivá moc války versus panenská příroda. Mladá Jin je svérázné děvče, co putuje přes konfliktní území kurdsko-tureckých bojů, vyhýbá se všudypřítomné střelbě i nebezpečí ze strany sexuchtivých mužů a sbližuje se s okolní krajinou i jejími zvířecími obyvateli. Ačkoliv situace, kdy se Jin ocitne v civilizaci, jsou dějově rozmanitější a víc se v nich mluví, dlouhé, mlčenlivé záběry ze stále se měnící, členité a vizuálně uchvacující přírody mají až meditativní náboj a dávají snímku tu pravou sílu. A strašně jsem si zamilovala ta zvířata, i když je mi jasné, že jde o práci počítače. Jin je hlavně film o pocitech, proto doporučuji nestudovat nijak zvlášť obsah či komentáře a jít si ho prožít, každý po svém. (07.01.2015)