Kostka 2 - Hyperkrychle

Jednička byla tak jednoduchá, až se mi to líbilo. Dvojka je tak složitá, až se mi to taky líbí. Ta nesmyslná překombinovanost musí štvát každého, ale mě to přišlo docela... legrační. Mnohem víc mi vadil prapodivný nástup herců. Hlavní hrdinka mi jakž takž sympatcká byla, ale ostatní herci už byli horší. Přesto dám nechutně vysoké hodnocení, protože styl tohohle filmu se mi líbil. (12.12.2009)

Ze 3 rozměrů se staly 4, z krychle se stal teserakt a z filmu se stala píčovina. Zabřednutí do neprobádaných vědeckých vod má ve světě filmu mnoho výhod. Například si můžete ve filmu vymyslet hromadu absolutních píčovin, váš film nemusí dávat vůbec smysl a přesto vám nikdo nemůže povědět ani popel. Myslím si, že je třeba ocenit alespoň originalitu. Hororů, kde vraždí teoretická matematika přeci jen mnoho není. V podstatě už po přečtení toho, že byl snímek natočený v Kanadě mi mělo dojít, že místo herců bude na plátně parta ochotníků bez jediné špetky náznaku jakéhokoli talentu. Ochotníci se bohužel nevyskytovali pouze na pozicích herců. Vznikla tedy maximálně divná snůška všemožných volovin, bez jasného směřování, která dokáže udržet pozornost maximálně tak tím, co šíleného přinesou další sekundy. Velmi slabé dvě hvězdy za originalitu a za to, že jsem byl ke sledování podobného snímku velmi dobře naladěn. (28.11.2017)

Když si tvůrci při natáčení horrorového hitu řeknou, že nemají co ztratit, je nejvyšší čas utéct. Z průměrně natočeného dobrého nápadu se v tu ránu stane nesmyslná a přetechnizovaná amatéřina, ve které je všechno a přitom nic. Místo zneklidňující atmosféry barevně odlišných kostek se najednou sází na vizuální sterilitu se skutečně směšnými pastmi typu točícího se čtverce a všechny kvantové či časoprostorové narážky jsou jen jedním slovem načrtnuty a vzápětí zapomenuty. O nějakých důmyslných časových paradoxech se pak nedá ani mluvit. Navíc z postav jsou jen naivní loutky, které se nadšeně vrhají vstříc těm nejpodezřelejším místům a místo zoufalství si při absolutní neorientaci střihnou šíleně natočené milostné číslo, takže je velmi brzy jasno, že tady se bude hodnotit až úplně dole. (15.09.2007)

Obšlehnutá jednička (schéma, postavy) bez její atmosféry (bíle nasvícené kostky nepůsobí tak tísnivě a ani to celé není tak dusné, klaustrofobické a fyzické), ale s haluzovějšími pastmi, převážně mizernými počítačovými triky a s částečně vysvětlující koncovkou, která podle mě zklame víc, než nic nevysvětlující konec jedničky. Děj nenudí, postavy neiritují a kameraman se i v drasticky omezeném prostoru sympaticky snaží, takže i když už to nemá ten moment překvapení a ani podobně silnou scénu jako byl minule průlez kostkou se zvukově aktivovanou pastí, o ztrátu času nejde. (09.05.2012)

Titul "Kocka" považujem za jeden z najlepších horrorov z kanadskej produkcie. Je to výborný, originálny, atmosferický film, ktorý som ohodnotil plným počtom hviezdičiek. Päť rokov po jeho premiére, v roku 2002, bola natočená druhá časť "Kocka 2: Hypercube". Ako to už väčšinou býva pokračovanie nedosahuje kvality svojho predchodcu. Tak to je i v tomto prípade. No i tak ma to zaujalo. Klaustrofobické prostredie gigantickej kocky, kde prestávajú platiť fyzikálne zákony a slovo realita stráca svoj zmysel, som si užil. Skvelý multidemenzionálny kvantovo paralelny sci-fi horror. **** (26.10.2016)