Nekromantik 2

Tak tohle je neskutečná kravina a debilita!! Jednička se mi docela líbila, ale tohle se s tím nemůže vůbec rovnat. Nekonečně dlouhý film totálně o ničem, divák sleduje nekonečné, nic neříkající scény úkonů, které lidé běžně v životě dělají. Do toho sleduje natočené jiné filmy, které běží na obrazovce nebo na plátně. A do toho jedna shnilá mrtvola a "trochu" nevyrovnaný vztah nekrofilní dívky s nic netušícím mladíkem. U filmu jsem se tak strašně nudil a nadával, že jsem měl chvílemi pocit, že mě tvůrci záměrně chtějí unudit k smrti a udělat ze mě stejnou shnilou mrtvolu, jako je ta, co ve filmu "vystupuje" ... Tohle opravdu ne, tohle je hovadina o ničem a neskutečná nuda. (10.05.2008)

Nekromanitk 2 přinesl přes snahu nic neočekávat určité zklamání. Naubuzení z prvního dílu, oživené úvodní opakovací scénou v titulcích bylo ještě určitou část filmu povzbuzováno, ale film začal pomalu působit až příliš normálně a všedně, na čemž má jistě zásadní podíl už jistá profesionálnost po stránce technické. Prostě už tam nebyl ten pocit, že se sešlo pár kamarádů a natočili si na lepší domácí kameru romantický eroťák s mrtvolou. Scény které za to opravdu stály (například "porcování"), byly proloženy příliš dlouhými hluchými pasážemi. Po hodině a půl jsem byl rozhodnut nasázet tam slabé dvě hvězdy, ale Jörg i tentokrát v posledních několika minutách dokázal vnést tolika invence, že třetí hvězda se stala nezbytnou. (20.01.2010)

Netušil bych, že mi dvojce Nekromantiků způsobí takové dilema. Obecně je dvojka asi slabší než jednička, v některých ohledech se mi ale líbila mnohem více než první NEKRomantik. V mnohém mi to přijde sofistikovanější a procítěnější. Nemá to tak skvělou hudbu a mohlo by to být kratší, některé pasáže mě doslova uspávaly. Ale nejsem schopen říct, který z nich je lepší, protože v něčem je lepší první, v něčem zase tenhle. A hlavně, ono to asi je nejlepší hodnotit společně. Takže po zralé úvaze jsem nakonec nucen hodnotit stejně. Platí totiž skoro to samé, co jsem napsal u jedničky. (16.12.2012)

Co kdybych tě, můj milý, napytlovala? Monika se nehodlá smířit se smrtí přítele, a tak se vydá na hřbitov s krumpáčem a rýčem. Mrtvola ji pak dělá doma společnost a Monika si s ní občas nekrofilně zalaškuje. Jenže je jisté, že nebude dlouho trvat a milý se jí rozpadne (rozteče). Musí se tedy rozhodnout, co si z něho ponechá. Do toho vstoupí nový přítel Mark. Láska jako hrom! Občas je sice Mark zaskočen tím, co po něm Monika chce, ale vše zvládá. Kdyby jen tušil, k čemu se schyluje... Podobně jako u předchozího filmu je většina spíše nezáživná - kamera bloudí po exteriérech (ovšem za doprovodu výborné hudby), postavy si nezávazně povídají, čas se zpomalí jako šnek. Sledování filmu v kině bude pro toho, kdo není alespoň ornitolog amatér, nejspíš ubíjející. Dabování pornofilmů, kámošky na videu, kytice u hlavy mrtvoly, co ukazují, jak čas nelítostně letí. Závěrečný sex má šťávu, ale nejodpornější je zřejmě detailní pitva tuleně... „Gratuluji, jste těhotná!" Zřejmě je zbytečné psát, že snímek je určen okrajovému publiku. (11.06.2021)

Druhý díl nekrofilní úchylárny pokračuje přesně tam kde skončil díl první. Hlavním hrdinou zde není muž, ale žena, která je však úchylná naprosto stejně, ne-li hůře. Romantické scény jako vystřižené z nízkorozpočtového slaďáku ostře kontrastují s eroticky laděnými gore scénami odehrávajícími se uvnitř bytu hrdinky. Oproti jedničce oceňuju komplexnější příběh, ačkoliv konec se dal očekávat minimálně od první třetiny filmu. Hvězdičku navíc uděluju za velmi realistickou a odpornou mrtvolu, kterou si milá dáma vykopala na hřbitově. Kdybych měla zhodnotit oba filmy naráz: těžko říct, co je jejich poselstvím. Žádné zvláštní významy bych v tom nehledala. Je to gore v čisté podobě, které si na nic nehraje, jen servíruje jednotlivé nechutné detaily ze života lidí s touto prazvláštní úchylkou. Člověk si tak nějak více uvědomí, že takoví lidé doopravdy existují a kdoví, jestli váš soused taky nechodí po nocích vykopávat těla na hřbitov. Oba filmy jsou nabité erotikou ve všech možných podobách, nejčastěji samozřejmě v té zvrhlé. A oba nabízejí pohled na to, co se skrývá za maskou lidí, kteří se na první pohled zdají úplně normální. Vidíme střet obyčejného chlápka s tím nejzastrčenějším a nejtemnějším koutem lidské zvrácenosti, navíc v podobě, kterou by málokdo čekal. V jedničce byl celý příběh vyprávěn z pohledu nekrofila, ve dvojce tomu tak už není a právě pro tento střet normálna a nenormálna hodnotím dvojku jako lepší z dvojice filmů. (23.05.2014)