Steve Jobs

Není to o Jobsových mnohých (ne)úspěších v Atari, Applu, NeXTu či Pixaru a nejde tedy o film o vizionáři, který jejich prostřednictvím západní svět chtě nechtě nade vší pochybnost ovlivnil; a ne zrovna zanedbatelně. O něco více, ale i tak nikoli primárně a v plném záběru, to je o Jobsovi jakožto neskonale vděčném objektu zájmu, který v sobě snoubí (všeho)schopného v mnoha ohledech geniálního a velice inteligentního "vůdce", který uměl prodat svou inovativními vizi jako nikdo jiný, s nepopiratelnými obchodnickými schopnostmi i kouzlem osobnosti, stejně jako arogantního a mnohdy neopodstatněně krutého i emočně labilního manipulátora trpícího narcistickou poruchou osobnosti, který neváhá jít přes mrtvoly; a to i svých nejbližších. A to je ještě ta milejší stránka jeho odvrácené tváře. Ovšem zdaleka nejvíce je to o prostém vztahu komplikované osobnosti ke světu, kolegům, přátelům a především o hledání si cesty k sobě sama a nechtěné dceři. Je to do morku kostí typicky "sorkinovské". Ovšem tentokrát se mu chytrým tahem podařilo eliminovat častou výtku jeho práce; a sice že jeho postavy divadelně deklamují a nehovoří jako skuteční živoucí lidé. A tak to tedy rovnou pojal jako svého druhu stylizovanou divadelní hru založenou na fikci inspirovanou skutečností o třech aktech a vracejících se návštěvách à la Dickensova Vánoční koleda. Boylovi slouží ke cti, že krom jakože dobového formátu jednotlivých aktů se oproti svým zvyklostem drží v ústraní a nechává vše čistě na zběsilé tempo udávajících Sorkinových energických dialozích a výtečných hercích, kdy to zdaleka není jen o chvalozpěvy zahrnovaném triu Fassbender-Winsletová-Rogen. (13.11.2015)

Fassbenderův herecký koncert, od začátku do konce + špičková Kate Winslet. Boyleova dynamika dodává konverzacím (fantastická výměna názorů uprostřed filmu) a nejen jim neskutečný náboj. Sorkinovy vybroušené dialogy jsou sázkou na jistotu. Dokonce i poměrně okaté věci a nástřely + inspirace nepůsobí rušivě. Letos zatím asi jediný film, který naplnil má očekávání. P.S: Mac mě na základce spíše omezoval (jaké překvapení!), nemám iPhone a Jobse jsem, než umřel, znal jenom ze Simpsonů. (13.11.2015)

Mnohem lepší než verze s Kutcherem. Ukazuje to tady Jobse jako opravdového šmejda a nejen jako toho úžasného pána. Odehrává se to v letech 1984-1998 a zobrazuje to hlavní body v jeho životě/kariéře. Řeší se tu i dost osobní a rodinné věci, například jeho zvláštní vztah s dcerou. Opravdu se s nikým a ničím neštval a dost často, jak se říká, neznal bratra. Dokázal se i ke svým blízkým chovat dost odpudivě. Sáhl si na dno, ale zároveň se dokázal opět vyšplhat na vrchol mezi elitu. Ať už byl jaký byl, svět počítačových technologií rozhodně posunul o kus dopředu. Skvělá Fassbenderova role. "Dám ti ti tisíc písniček do kapsy." (10.02.2022)

Výborný Boyle, ještě lepší Fassbender, nejlepší Aaron Sorkin. Poutavá dialogová smršť ze života megaúspěšného bezpáteřního bastarda, která, přestože má dost násilně uzavřený myšlenkový rámec, stylově reprezentuje hollywoodskou schopnost vyprávět o velkých lidech a jejich osobním údělu. Děj je přehledný i pro naprosté laiky v daném oboru, kvalitně sestříhaný a s velkým přehledem pokrývající patnáct let Jobsova života a kariéry, ale jeho chladná akademická upovídanost mě přeci jenom chvílemi unavovala a nebýt všech výtečných herců, těžko bych mu žral ten jednostranně emocionální závěr. Každopádně pořád luxusní, inteligentní a uvěřitelná konverzačka, splňující současně funkci velkého výpravného diváckého filmu.. (30.01.2016)

Boyle příjemně utlumený a jdoucí plně na ruku Sorkinovi. Výsledkem je hezká divadelní inscenace, která dokáže ve vrcholných momentech strhnout a neselhává ani po stránce konstrukce. Sorkin uklouznul jen při přílišném topení se v technických žvástech a při dekonstrukci titulní postavy, která se na základě jeho scénáře dá bohužel definovat jednou, maximálně dvěma větami. Což je prostě škoda. UPDATE: Zraje to, napodruhé výrazně lepší a má to vrstvy. (18.11.2015)