Pustina

No kdybych nebydlel dvacet let v Mostě a neznal tu krajinu a to prostředí tam, tipoval bych to na bulharsko chánovskou ukrajinu někdy v 80. letech. Zhmotněná deprese hnus a desolát s výbornou hudbou a herci, režie je naprosto perfektní a scénář bez děr, téměř do poslední chvíle nevíte, kdo je vrah, jeden díl napne nervy na další a napětí se stupnuje a rozhodně se nenudíte, tohle snad ani nenatočili Češi. Opravdu výborný a nápad udělat z Červeného hrádku pasťák, to se jen tak nevidí.... (28.01.2017)

Fakt dobrý to bylo. Řemeslně mega na výši a díky rozkopané krajině je z toho cítit atmosféra nefalšovaného wastelandu. Scénáristicky také nemám co vytknout. Postavy se chovají uvěřitelně a trousí normální repliky, které nepůsobí nepřirozeně. Akorát mi malinko drhla postava Jaroslava Duška, který je půl seriálu úplnej magor téměř neschopnej normální existence, a pak najednou vede velmi chytré vyšetřování na vlastní pěst. A herci do jednoho skvělí. Je vidět, že to i u nás prostě jde. (29.12.2016)

V některých komentářích se objevují věty typu seriál dekády, na to odpovídám, že by to znamenalo znevážit význam a kvalitu Pustiny, protože česká seriálová tvorba se dlouhodobě pohybuje na úrovni bahna vypuštěného rybníka. Poslední český seriál, který ode mě dostal 5 hvězdiček, vznikl v režii Karla Smyczka v roce 1994, ano, mluvím o Bylo nás pět. A to mělo výhodu ve výjimečně kvalitní literární přeloze Karla Poláčka, která je kultovní klasikou české literatury. Ve skutečnosti vstoupila Pustina na půdu teritoria, kam se přes určité nedomrlé pokusy dosud nikdo v Česku nedostal. Je to první seriál, který naplňuje podstatu termínu quality TV. Ale ano, máme tu např. velmi slušné Případy 1. oddělení, ale ať se na mě jejich početný fanklub nezlobí, s plným vědomím, že je to v našich podmínkách nedosažitelné, říkám, že takhle by měl vypadat seriálový průměr, ne jeho vrchol. Pustina je nejen ambiciózní, ale i zatraceně dobře natočená záležitost, s citem pro postupné budování atmosféry, pro modelování uvěřitelných postav s hodnověrnými dialogy, skvělými hereckými výkony a špičkovou kamerou. Je prostě radost sledovat, jak režisér pracuje s jednotlivými prvky, buduje napětí a ukazuje, že česká televizní tvorba nemusí být jenom středoevropská napodobenina latinoamerických mýdlových oper. Hodnocení seriálu si nechám až na jeho závěr, konec konců, hlasy zasvěcených tvrdí, že finále zaostává za očekáváním, ale dosud zhlédnutých 6 epizod si uchovává spolehlivou pětihvězdičkovou kvalitu, takže doufám, že finále nebude tak bolestným zklamáním, abych musel jít s hodnocením níž. Appendix po závěrečném 8. díle: Žádný výraznější sešup kvality jsem nezaznamenal. Řada slavných seriálů končí tím, že jednoduše vyhnije poté, co je producent vyždímal domrtě. Za tohle finále se Štěpán Hulík stydět nemusí. Stojím si za tím, že Pustina je nejkvalitnější seriál vyprodukovaný u nás za poslední 2 dekády. Není bezchybná, vytknout se dá třeba reklamní estetika záběrů nebo motiv otce rodiny coby invalidního důchodce, který je pravidelný návštěvník místních bordelů, co strká prostitutkám několikatisícové částky a vozí se v luxusní káře. Ale pozitiva výrazně převažují. Pětihvězdičková nadílka je v tomhle případě namístě. Celkový dojem: 90 %. (04.12.2016)

V komentáři mírný spoilery. Na jednu stranu je skoro až směšný, jak musí bejt v posledních letech film špinavej, temnej a depresivní, aby si vysloužil nálepku "punc kvality". Na stranu druhou ovšem neříkam nic, jelikož Pustina jednoznačně kvalitní je. Vytknout se jí dá místy až moc vláčný tempo, přičemž by se leckde dalo ušetřit na ukazování věcí, který nutně ukazovaný bejt nemusely; druhou mírnou slabinou je finální epizoda, jejíž náplň nestíhá předchozímu dění prakticky v žádným ohledu. Určitě však dodává tečku, vyvolávající spoustu dojmů - viz působivej rozklad malý komunity, v níž se vytahujou ze skříně všichni kostlivci, jejichž význam nabývá tragickýho významu poté, co se skutečný důvody zločinu ukážou bejt tolik malicherný. Nemluvě o trestech, hrozící vývojem ještě větší zrůdy, než jaká tu byla dosud. Pustina exceluje vedle prvotřídní audivizuální stránky především hereckým výkonem mnoha zúčastněných; dobře hrajou jednoduše všichni. O level vejš nade všema jsou Jaroslav Dušek a Leoš Noha - druhej zmíněnej je úžasnej v tom, jak přesvědčivě dokáže přepínat z polohy zdánlivýho joudy na podrážděnýho, avšak dostatečně jistýho kriminalistu. Absolutní královnou scény se ovšem stává Zuzana Stivínová: její výkon těžce zkoušený ženský, která přišla o dceru, má na krku psychicky narušenýho manžela a celá komunita je de facto proti ní, osciluje kdesi na hranici dokonalosti a sebezničení. Kdyby mi někdo řekl, že si po natáčení prostřelila v koupelně hlavu, asi by mi nedělalo potíž uvěřit... Pokud bych měl vypíchnout ještě něco, nemůžu nezmínit ultratísnivou atmosféru, v níž se stávají psychologickým hororem i situace, do nichž by to normálně nikdo neřekl. Znáte takový ty momenty, kdy se v okolí někomu něco strašnýho stane, ale vy si stejně trochu odechnete, jelikož se to nestalo vám? Pustina je občas tísnivá tak naléhavě, že v těch sračkách plavete taky. Mimořádně kvalitní špatná nálada. (19.06.2017)

Dalo by se tomu vyčítat kdeco, ale tu severočeskou depresi, hrátky s pochmurným vizuálem a rozkrývání charakterů národní povahy v bohem zapomenutém koutu republiky, beru jako devízu, protože až doteď nikdo neměl odvahu natočit to u nás právě takhle. Hulíkova nepopiratelná inspirace u Nica Pizzolatta není na škodu, ta umanutost jedné z hlavních postav, která projde v polovině zásadní změnou, je stejně uvěřitelná, i když má kyvadlo diváckých sympatií jako na orloji. Jediná věc, která mě opravdu mrzí, je že to Zachariáš nezrežíroval celé. Díly od Nellis postrádají tu opravdovou vnitřní tenzi a jsou spíše „jenom“ velmi dobře splněným zadáním, bez ohledu na cokoliv dalšího. PS: Pátý díl, se svým dějovým bezvětřím a pochmurným tichem, je dokonalou ukázkou unikátní režie. (11.01.2017)