Zelená kobra

V druhé polovině je sice Herzog až přehnaně fascinovaný přírodou a rituály domorodých kmenů, ale zase na druhou stranu mi to tolik nevadilo a hodně to všechno zachraňuje Kinski. K jeho výkonu se ale dostanu až později, je to na dýl, každopádně Zelená kobra se mi hodně líbila. Trochu jsem z toho dle zdejšího hodnocení měl obavy, ale upřímně, bát jsem se fakt nemusel. Přijde mi tady ten film podhodnocený a nedoceněný. On sice je o otroctví a životech domorodých kmenů, ale primárně je to silný psychologický příběh o muži, který ztratil úplně všechno, vnitřně se totálně zhroutil, zešílel a od té doby se snaží ve světě najít nějaký svůj účel, své místo a hlavně nějaký smysl života. Stal se z něj bandita, kterého pošlou někam do Afriky do lokace, kde není běloch zrovna vítán a on tam má sehnat otroky. On se ale rozhodne celé území ovládnout... a víc k tomu říkat nebudu, podívejte se na to sami. Nejvíc mě na tom ale fascinovalo to, že hlavní postava je skutečně promyšlená a to co, není řečeno, zahraje Kinski obličejem. Ten jeho výkon je tady obzvlášť pozoruhodný. Je dost charismatický, jako by ta role byla napsaná jen a jen pro něj, on se do ní naprosto vžil a v tom filmu je vidět, že do toho dal ÚPLNĚ všechno, ani bych se nebál říct, že do té role dal zbytky svých sil (a po zhlédnutí dokumentu Můj milovaný nepřítel by se to dalo říct skutečně doslova, ostatně si na to stačí přečíst zdejší zajímavost) - a je to na tom filmu hodně vidět. Fakt, ten jeho výkon je strhující a upřímně lituji ty, kteří Zelenou kobru viděli na Letní filmové škole v českém dabingu. Co já vím, třeba nebyl špatný (ačkoli spíš byl dle zdejších komentářů), ale rozhodně to nemohlo být ono. Vím o čem mluvím, Woyzecka jsem poprvé viděl taky v českém dabingu, který upřímně za moc nestál. Každopádně Zelená kobra mi nepřišla fascinující jen Kinského výkonem, hodně se mi líbila i kamera (za kterou k mému překvapení stojí Čech), hudba (tak Popol Vuh, jejich hudba by ze čehokoli udělala atmosférickou záležitost - jen je škoda, že tady té jejich hudby nezazní tolik, jak bych si přál, ale i těch pár skladeb se o atmosféru postaraly dokonale) a líbila se mi výprava. To všechno tvoří skutečně zvláštní a hodně silný zážitek formou i obsahem, který mi žel nepřišel tak podmanivý a "tajemný" jako třeba Herz aus Glas nebo Kde sní zelení mravenci, ale ve výsledku se mi přece jen líbil o maličko víc, než ty dva filmy. Za zhlédnutí Zelená kobra stojí určitě a pro mě se jedná o jeden z nejlepších a nejsilnějších Herzogových filmů. Slabých 5* (28.12.2020)

Spousta hluchých míst je vyvážena několika scénami, na které člověk do konce života nezapomene. Herzogova fascinace krajinou zůstává, párkrát mi kvůli vyprahlým planinám a zástupům mrzáků připomněl Jodorowského. Nehledě na to, že je hrozně zajímavý kontext, že chvilku po tomhle snímku údajně Kinský umělecky úplně shořel, viz Herzogův dokument o Kinském - Můj milovaný nepřítel. To Herzogovo typické, těžko definovatelné transcendentálno tu prostě je a je jen na divákovi, jestli ho nechá působit. (Seminář archivního filmu Uherské Hradiště 2011, původní znění) (08.05.2011)

Originálny pohľad na tradičnú kultúru afrického kontinentu. Herzogova vízia konfliktu moderného a tradičného sveta, človeka a prírody, pána a jeho otroka... Podobne ako pri Aguirre, der Zorn Gottes (1972) aj v tomto prípade tu jednu zo zásadných úloh zohrala Kinského prítomnosť, ktorý sa opätovne dokázal so svojou postavou dobrodruha dokonale, ba priam až ezotericky stotožniť. Je mi jasné, že mnohým tento snímok nesadne, ale pre tých, ktorých Herzogova réžia neodradí, je prichystaná neskutočne pôsobivá a vťahujúca kamera a niekoľko veľmi silných dramatických scén, na ktoré sa jednoducho zabudnúť nedá. 85/100 (20.11.2015)

Napínavým príbehom by som to nenazval. Všetko stojí a padá na Kinskom a jemu sa viacmenej darí pútať pozornosť v samotnom príbehu. Chválim spracovanie - práca s toľkými černochmi a polonahými černoškami dala určite zabrať a vizuálny dojem je vcelku viac než dobrý. Chýba tomu však myšlienka, väčšinou to pôsobí prvoplánovo a nejde sa do hĺbky. Hodnotenie: 60% (03.01.2014)

viac ako moralizujúci dobrodružný príbeh to treba brať ako autentický dokument o koloniálnej dobe v čase zrušenia otroctva, o pôvodnej africkej kultúre a najmä o jednej osamelej, stratenej duši blúdiacej na oboch brehoch južného Atlantiku, hľadajúc zmysel vlastnej existencie, ktorú v absolútne cudzom svete s pre neho nepochopiteľnými pravidlami a zákonmi, nenachádza, no nemá už síl z toho nenávideného miesta ani odísť :-/ ... a zamyslenia hodný citát zo záveru: "Otroci raz predajú svojich pánov, a nechajú si narásť krídla" (28.11.2010)