Režie:
David JacobsonKamera:
Chris ManleyHrají:
Jeremy Renner, Bruce Davison, Artel Great, Dionysio Basco, Archie Howard, Sean Blakemore, Beau Clark, Lily Knight, Christina PayanoObsahy(1)
Řezník. Zvíře. Monstrum. Pravdivý příběh masového vraha přezdívaného děs přírody. Mezi jeho narozením v letech 1960 a smrtí v roce 1994, kdy zemřel rukou spolubydlícího ve vězení, Jeffrey Dahmer proslul vraždou sedmnácti mladých mužů. Byl kanibalem, který čtvrtil a konzumoval své oběti, za což byl posléze odsouzen na doživotí. Co se musí stát, aby se z citlivého člověka stalo monstrum? O tom všem vypráví ojedinělý filmový projekt Dahmer. (Intersonic)
(více)Videa (2)
Recenze (86)
V tomto filmu mi chybělo více faktů a hlavně Jeffreyho zatčení. Jeremy Renner výborně padl do role Jeffreyho, ale tvůrci si zřejmě (ne)všimli jeho kvalit a vsadili na nudný scénář a práci si nedali ani s "pitváním" Jeffreyho duše. Se skvělým Rennerem by se z tohoto filmu v případě jiného režiséra a scénáristů mohl stát dost nadprůměrný a mrazivý film. Když jste předtím četli jeho životní příběh, co se svými oběťmi dělal, kam dával jejich pozůstatky, jaké měl dětství (už tehdy se projevila jeho záliba v mrzačení zvířat a jejich následné rozleptávání v kyselině), berete film zase trochu jinak. Dost slabá sonda do nemocné, zklamané, trpící a záhadné duše Jeffa Dahmera. ()
⚪Fajn hrajúci mladý Renner, televízne spracovanie a kĺzanie po povrchu. Tri body, ktoré vám po zhliadnutí zostanú v mysli.⚪Tento film je spracovaný nielen veľmi televízne a ,,trošku lacno," ale, predovšetkým, sa na Dahmera zameriava celkom povrchne, nerozoberá ani tak jeho ako vraha, to, ako konkrétne vraždy spáchal, ako ich kryl a pod., skôr chce Dahmera zobraziť ako psychopatického mladíka, ktorý spoznáva, že je gay, vyrovnáva sa s touto skutočnosťou, navštevuje gay bary, zdrogováva iných gayov, potom ich znásilňuje a popritom zisťuje, že sa mu celkom ,,zamlouvá" aj krv, ľudské vnútro, škrtenie a rozrezávanie.⚪Inak však film neponúkne veľa o Dahmerovi ako osobe či jeho živote, celá jeho minulosť dieťaťa sa ignoruje (už vtedy vraj zabíjal zvieratá), hlbšie monológy vedie iba s postavou otca, no i tie divákovi neponúknu hlbší pohľad.⚪Veľmi nešťastné je pre televízny film netypické nelineárne rozprávanie, kedy sa divák ťažko orientuje v tom, čo je retrospektíva, čo sa deje v prítomnosti, scény cez seba zbesilo skáču. Rovnako by sa pred filmom hodilo upozornenie pre epileptikov, keďže sa vo filme objavuje niekoľko dlhších záberov s blikajúcimi svetlami a lá stroboskop.⚪Pre akýsi úvod a zoznámenie sa divákov s problematikou a so životom tohto psychopata uchádzajúce, pre lepší zážitok však poslúži akýkoľvek dokument o ňom.⚪ ()
Příběh jednoho z nejprofláklejších kanibalů 20. století Jeffreyho Dahmera se dočkal filmového zpracování. A je to dílko podivné a pro diváky neznalé případu těžce nepochopitelné, až zmatené. Psychologická sonda do vrahova myšlení se nekoná, gore orgie už tuplem ne (přitom lednička plná studených kousků teplých chlápků k tomu vyloženě svádí). Nuda, nuda, šeď, šeď. Více informací dostanete rozhodně z některé z knih o Dahmerovi (třeba Kanibal z Milwaukee od Dona Davise), nebo z hudebního rychlokurzu řezníků MACABRE. http://www.murdermetal.com/weapons/dahmer/tracks.htm ()
Pätnásteho februára roku 1992 v Milwaukee v americkom štáte Wisconsine bol Jeffrey Lionel Dahmer usvedčený z pätnástich vrážd a odúdený k deväťsto tridsiatým siedmym rokom odňatia slobody. V roku 2002 natočil neskúsený režisér David Jacobson snímok o živote tohto sériového vraha. Je škoda, že túto zaujímavú tému nespracoval brutálnejším spôsobom. O takom úchylnom, sadistickom homošovi ako bol Dahmer sa dal natočiť omnoho ostrejší, drsnejší film. ** ()
Galerie (21)
Zajímavosti (13)
- Prediktory jeho činov sú inklinácia k rasizmu, v detstve bol znásilnený, alkoholizmus, hostilita k zvieratám, agresivita k vrstevníkom i dospelým, poruchy chovania, sexuálne aberácie a thanatofilná inklinácia. (Carol Pifková)
- Ve vězení Jeffrey Dahmer napsal: „Nikdy jsem ve svém životě nenašel žádný význam a vězení na tom nic nezměnilo. Můj život byl bezvýznamný a konec je ještě mnohem víc deprimující. Všechno se to dá shrnout do několika slov: nemocný, patetický a ubohý, to je vše. A nevím, jak by můj příběh mohl někomu pomoct." (Carol Pifková)
- Film je inspirován událostmi z Dahmerova života, i když některé osoby a události jsou smyšlené. (Rodriguez)
Celou dobu přemýšlím, jestli je dobře nebo ne, že tvůrci film otvírají spoilerem. Reálně je asi nemožné zařídit si diváka, který by z novin a filmů a ázetkvízů a podobně nevěděl, kdo to je Dahmer a co udělal, ale coby kdyby. Skladebně a filosoficky: Bylo by od tvůrců více protřelé, kdyby někoho nejprve ukázali, jak balí čokoládové Santa Clause do staniolu, a potom pomalu odhalili, že je to sériový vrah, a nebo je rafinovanější, když prvně na rovinu řeknou, že je to sériový vrah, a úvodní sekvence, ve které je představen publiku, ho ukazuje zabalovat čokoládové Santa Clause do staniolu? - Tuto větu jsem sestavovala posledních pět minut a popravdě si teď připadám jako Oscar Wilde. Většinou mám s filmy o skutečných vrazích morální problém, neboť z nich mám velmi nepříjemný pocit, že pomáhají vytvořit mystický opar fascinace kolem svých objektů (týká se to hlavně filmů o Mansonovi a Chapmanovi, kterých jsem viděla víc a snad všechny mě strašně znechucují přístupem tvůrců - s výjimkou rekonstrukce Helter Skelter z roku 76), ačkoliv reálným cílem by mělo být uvrhnout takové tvory do zapomnění bez slávy a pozornosti. U tohohle filmu ten pocit "obdivné" fascinace nemám. Film zůstává tak low key, jak to jenom jde, hlavní hrdina není sebezvaný mesiáš, který by hledal skryté kódy a měl dojem, že hovoří s bohem a dělá svět lepším místem. Hlavní hrdina je netečný blbeček, co chodí po domě svojí babičky a v pracovních rukavicích vyhání ven vránu. Tvůrci se nesnaží příběhem manipulovat, aby vynikl nějaký message, ale soustředí se na zobrazení událostí jako takových. Při přemýšlení o své diplomce jsem dospěla k tomu, že existují dva druhy filmů: Ty, které používají emoce k tomu, aby diváka dotlačili tam, kde ho chtějí (a těm filmům dávám odpad, i kdyby byly oscarové). "Ty druhé" filmy, a mám za to, že mezi ně patří i Dahmer, se věnují emocím samotným, a výsledný smysl se individuálně skládá až v divákově hlavě. Díky tomu mi nevadí nic z toho, co ostatní komentující filmu vyčítají - absence kontextu, žádné snahy o "mapování života", "málo faktů", chladnokrevnost - naopak to považuji za výsostné kvality přístupu tvůrců. Co za kontext by si tak nespokojení diváci představovali? Mně stačí jedna scéna mezi synem, otcem a babičkou a hned vidím všechny spodní vody úplně jasně. Trochu se až stydím říct, že se mi zdá film o takovém člověku být dílem s přesahem, ale na druhou stranu, když to můžu říct i o snímcích o "fiktivních" hrůzách, měla bych toho být schopna i tady. Protože při dalším přemýšlení o své diplomce jsem dospěla také k tomu, že žádný film, ani z ranku "based on a true story", nikdy není pravda, všechno jsou to pouze možné světy, které jsou si při posuzování rovny. A abych nehovořila jen ve filosofických kategoriích, tak se mi hrozně chce pochválit casting - a nemám ani tak na mysli Rennera, ten je tak nějak implicitně dobrý a o jeho hereckých parametrech jsem se onehdy rozepisovala u filmu Zkřížené cesty, hlavně chci zmínit všechny ty více či méně důležité vedlejší role, protože mi všichni připadali neuvěřitelně přesní - od holek, co se hádají s policajty o život nahatého Asiata, přes nahatého Asiata s tak lákavým nitrem, přes roztomilého kolouška, co prodává nože, demonstruje jejich schopnosti na sobě a má rád ryby, po bělovlasého otce v obleku, který v Pandořině skříňce hledá prsten od svojí první lásky. () (méně) (více)