Godzilla

Škoda, že som nemal možnosť doceniť tento podžáner katastrofických filmov v Japonsku 50-tych rokov. Asi by som bol náležite emocionálne pohnutý formou, ktorou sa domáca kinematografia snažila vyrovnať s celonárodnou tragédiou, ktorá ukončila 2. svetovú vojnu. Vtedy zrejme splnil film aj úlohu mainstreamovej trikovej zábavy. Mňa to už po takmer 60-tich rokoch príliš neoslovilo. Objektívne treba uznať, že určite ide o kvalitný film. Vo všetkých smeroch platný svojej dobe. (03.06.2012)

Přeci jen z denišního hlediska značně naivní a po herecké stránce takové...typicky japonské :) . Rozhodně zamrazí při pohledu a zničené tokio, které až moc připomíná soušť, které po sobě nechaly atomové bomby a je zajímavé sledovat některé spektakulární scény, nad některými efekty dnes zůstává rozum stát, jak jich byli schopni docílit. (20.01.2008)

Nie je to divadlo, nie je to film, je to skutočnosť. Najpozoruhodnejšia udalosť storočia! Padne celý svet za obeť monštru, starému dva milióny rokov? Ak chcete vedieť ako to dopadne, pozrite si tento film. Na rok výroby je to vskutku zaujímavo natočené. Aj napriek mojim výbuchom smiechu dávam 4 hviezdy. (28.01.2016)

Japonsko dalo světovému filmu mnoho velikánů, ale žádný z tvůrců ani herců se co do známosti nemůže měřit s padesátimetrovým monstrem celosvětově známým pod poangličtěným jménem Godzilla. Úspěch původního filmu odstartoval boom filmových monster v Japonsku, jejichž popularita se udržela až dodnes. Mnozí mají Godzilly za lacinou, snad až brakovou zábavu, což ovšem neplatí pro tento film z roku 1954. Ne náhodou je počítán mezi nejzásadnější díla japonské kinematografie. Tam ho řadí nejen jeho vliv na japonský i celosvětový film, ale také jeho dodnes aktuální myšlenky. Vznikl jako přímá reakce na dobové testy jaderných zbraní v Tichomoří a skrze postavy dvou vědců rozebírá střetávání vědeckých, vojenských a obyčejných lidských zájmů. (původně napsáno pro obal DVD společnosti Filmhouse) (14.08.2008)

Gojira je filmom, ktorý má z dnešného pohľadu mnoho nedostatkov. Naivný priamočiary príbeh, jednorozmerné postavy, nezriedka prehrávajúcich hercov, melodramatickú výplňovú vatu, miestami povážlivé technické kvality, v pokojnejších pasážach zlý strih. Prečo potom hodnotím dobre? Pretože je (a týmto sa odlišuje od valnej väčšiny príbuzných filmov) rodinné striebro spoločnosti Toho bystrou alegóriou atómového veku a jeho detí. Razantná čiernobiela portretizácia dobra a zla, morálnej voľby a zodpovednosti zdoslovňuje príslovie "zlo plodí zlo, a to plodí ďalšie zlo". Iširó Honda úspešne prešiel atestáciou na poli katastrofických filmov, ktoré sa snažia v druhom pláne niečo komunikovať. Rovnako triky sú na svoju dobu relatívne kvalitné a Honda formou a atmosférou úspešne zakrýva obsahové nedostatky (a taktickým umiestnením určitých pasáží do noci zasa tie formálne). Zaujímavé je sledovať aj zvuk a jeho význam vo filme, či spôsob, akým sa postavy dozvedajú o prítomnosti monštra, expozícia a jeho nástup na scénu. Ifukubeho hudba je skutočným klenotom, soundtrack k 60. výročiu filmu si môžete vypočuť tu. 80% (12.12.2014)