Godzilla

Naprostá klasika, která-nehledě na rok vzniku-může děsit i dnes, pokud je divák dost vnímavý, chápe tu historickou metaforu a je si vědom aktuálnosti celé té myšlenky.... Navíc, je to start neuvěřitelné série, která je sice na povrch jen zábavná, levná, popkulturní a kvalitativně velmi nestabilní, ale při hlubším pohledu vytváří-víceméně nevědomky-(s trochou nadhledu) padesátiletou zprávu o japonské společnosti. Skrze Godzillu se japka vypořádávají s traumaty své historie(WW2, atomové bomby..), upozorňují na problémy přítomnosti(devastace životního prostředí) a varují před nebezpečím číhajícím v budoucnosti(přetechnizovanost, nekontrolovatelný vývoj)... Na tohle prostě nedám dopustit a mám to rád. (04.04.2007)

Na svou dobu celkem dobře udělané, i když v dnešní době je v hodně scénách úplně jasně vidět, jak byly udělané a díky tomu prapůvodní Godzilla dost zestárla. To se ale dá čekat a když na to člověk přistoupí, je z toho slušně natočený a celkem dobře napsaný horor, který je celkem zdatným zástupcem svého subžánru a na rozdíl od drtivé většiny filmů, do kterých postupně zmutoval, je tohle aspoň trochu inteligentně vedené. Některé scény jsou i docela atmosférické, jen už to prostě zestárlo natolik, že z toho nedokážu mít silnější dojem ani s přihlédnutím ke všem historickým významům s tím spojených. Ale silné tři tomu dám, protože to Honda ukočíroval opravdu celkem obstojně. 3* (02.04.2022)

Základní kámen celé budoucí mánie. Tenhle film stojí za to už jen proto, aby člověk viděl, že za demenci budoucích remaků nemůže předloha. Kritizovat přes půl století staré triky je trapné, stejně tak nelze dílko hodnotit jako monster movie (jejichž největší vlnu teprve odstartovalo). Podstatné je především jaderné téma a téma omezenosti lidských možností (jehož aktuálnost je v dnešní době snad ještě větší, než tehdy). Herecky vyčnívá tradičně Shimura, překvapivě i sám Honda se jako herec ukazuje v dobrém světle. (23.12.2007)

Gojira je filmom, ktorý má z dnešného pohľadu mnoho nedostatkov. Naivný priamočiary príbeh, jednorozmerné postavy, nezriedka prehrávajúcich hercov, melodramatickú výplňovú vatu, miestami povážlivé technické kvality, v pokojnejších pasážach zlý strih. Prečo potom hodnotím dobre? Pretože je (a týmto sa odlišuje od valnej väčšiny príbuzných filmov) rodinné striebro spoločnosti Toho bystrou alegóriou atómového veku a jeho detí. Razantná čiernobiela portretizácia dobra a zla, morálnej voľby a zodpovednosti zdoslovňuje príslovie "zlo plodí zlo, a to plodí ďalšie zlo". Iširó Honda úspešne prešiel atestáciou na poli katastrofických filmov, ktoré sa snažia v druhom pláne niečo komunikovať. Rovnako triky sú na svoju dobu relatívne kvalitné a Honda formou a atmosférou úspešne zakrýva obsahové nedostatky (a taktickým umiestnením určitých pasáží do noci zasa tie formálne). Zaujímavé je sledovať aj zvuk a jeho význam vo filme, či spôsob, akým sa postavy dozvedajú o prítomnosti monštra, expozícia a jeho nástup na scénu. Ifukubeho hudba je skutočným klenotom, soundtrack k 60. výročiu filmu si môžete vypočuť tu. 80% (12.12.2014)

Bolo by naivné považovať tento snímok za obyčajný monster film. Podľa mojej mienky je to seriózny vedecko-fantastický film, ktorý pôsobivo reflektuje na udalosti okolo zvrhnutia atómových bômb na japonské mestá. Zámer tvorcov však bol aj komerčný a z tohto pohľadu sa im podarilo vytvoriť rozvovážny film. Film bežal v našich kinách v roku 1957 pod názvom Prebudená skaza. Otázkou zostáva názov filmu z roku 1956, ktorý je určený americkému divákovi a je v podstate vlastným remaké Iširó Hondu. (08.07.2020)