Válečníci

Tak drsný film ale spíš drsná fakta než film. Vyprávěné velmi suše a stroze. Celkové pocity z filmu proto jsou hluboké ale ne díky tomu jak to bylo natočené jakož to spíš uvědomění si toho, že to byla skutečnost. Celou dobu sem si to tak trosku srovnával s Hotelem Rwanda, který byl o podobné situaci, přesto natočený mnohem lépe. Byl to spíš dokument než film. (13.02.2008)

Hrůzostrašná podívaná! Už od začátku jako jízda na horské dráze skrz dům hrůzy. V tomto případě je tím domem Bosna. Válečníci se nemohou pyšnit skvělými digitálními efekty, hereckými výkony, scénářem ani kamerou, jejich síla jeněkde jinde, a to v dopadu na divákovu psychiku. Jednotky OSN jako tiší pozorovatelé, který mají jasný rozkaz - hlavně nezasahovat. Tím pádem dochází k velice paradoxním situacím, jako například rozkaz, který zakazuje transport několika dětí z bitevního pole, dokud nebudou zraněni. Peter Kosminsky v klidu strčil do kapsy i takového borce, jakým je Sam Mendes a jeho Mariňák. Vykreslení psychiky všech zúčastněných a atmosféra absolutní bezmoci dělají z tohoto snímku nezapomenutelný zážitek a to nejen pro diváka, ale hlavně pro vojáky OSN, kteří tam v roce 1992 tohle zkusili na vlastní kůži. Věřte mi, tohle z hlavy jen tak nedostanete... (28.01.2007)

Silné téma, byť slabší film. K danému tématu (válka v Jugoslávii) pro mě ale rozhodně přijatelnější, než např. Harrisonovy květy, které ve mě zanechaly pocit lehkého pohoršení nad použitím stále živého lidského utrpení obroušeného pro potřeby mainstreamové zábavy (byť jde o melodrama). Žánrové filmy by se dle mého neměly točit o věcech, které jsou ještě živé. Střízlivá televizně dokumentární forma jakou zvolili Válečníci, mi přišla vhodnější. (21.04.2010)

Nedivím se příslušníkům britských mírových jednotek, že účast na bosenské misi s nimi tak psychicky zamávala. Museli přihlížet tomu, jak se donedávna mírumilovní občané vájemně vraždí a páchají na svých sousedech ta nejhnusnější zvěrstva jen proto, že jsou ti druzí jiného význání. A vojáci nesměli nijak zasáhnout, i když na to měli síly i vybavení, museli zůstat v každém případě neutrální. Pouze poskytnout pomoc těm, kteří to nenávistné běsnění náhodou přežili "jen" se zraněním. Vůbec ta skutečnost, že se něco takového dělo v Evropě na konci 20. století se jeví jako nepochopitelná. Při sledování filmu jsem litovala, že byl natočen u nás v Česku, a ne v Bosně, bylo to opravdu hodně poznat. Už jenom ty české názvy ulic, nebo obchodu, které bylo možno přečíst, typicky české vesničky, krajina. (04.12.2013)

Warriors nepotřebují ani zlomek technické dokonalosti přestřelek vojína Ryana, stejně jako nemusí obsahovat scény tak detailně explicitního násilí na nevinných, jako třeba Schindlerův seznam. Přesto jsou po emoční stránce asi nejsilnějším válečným filmem, co jsem kdy viděl. Ty scény, kdy jsou před očima nešťastných vojáků metodicky zabíjeni civilisté, jsou mnohem dojemnější, než hrdinská úmrtí v prostřed bitevního pole. Obvyklá rovnice (kladný ozbrojený hrdina chrání plačící dítě před smrtí) tady totiž zvráceně neplatí a tato nezvyklost je pro diváka vcelku stresující, zvláště je-li zřejmé, že pramení z reálné podstaty. 100% (05.03.2015)