Rok nebezpečného života

Psychologicky hutný a atmosfericky podařený snímek z Indonesie z doby mezi Sukarnem a Suhartem. Weirův podmanivý styl dodává filmu zvláštní mysteriozní nádech, z čehož těží i herci, kteří podávají výborné výkony. Hodně zvláštní je pak role Lindy Hunt - její Billy Kwan působí velmi hodnověrně a kouzelně a Linda byla po zásluze zatím jako jediná žena oceněna Oscarem za ztvárnění mužské postavy. Vytkl bych snad jen přílišnou idealizaci indoneského komunistického hnutí a nedůslednosti v reáliích - snímek byl točen na Filipínách, a proto se tu až příliš často namísto javánštiny ozývá filipínština. (01.09.2006)

Hrozně moc jsem tenhle film chtěl vidět, jednak kvůli mladýmu Melovi, jednak kvůli Peterovi Weirovi, jednak kvůli mladé Sigourney a jednak kvůli tématu, které nabízel. Bohužel zejména poslední část bylo naprosté zklamaní. Příběh se totiž koupe v moři naprostý nicoty a když už se objeví silná scéna nebo silný dialog, stejně je za chvíli utopen v nicotě. Snažil jsem se sám sebe obelhat, že ten příběh vlastně graduje a já budu svědkem zdrucujícho finále, ale to čeho jsme byl svědkem na samém konci mě jen bohužel potvrdilo, že film v sobě neměl takovou sílu, aby mě seřezal na cucky. Pokud jde o Mela tak ten mě nezklamal a především díky jeho hereckému umu sem si alespoň nepřidal jak konzument totální limonády. (15.09.2012)

Rok nebezpečného života měl dobré herce. Mladý Mel Gibson vysloveně exceloval. Jenže celou dobu jsem z toho filmu měl takový zvláštní pocit, jako že se něco zvrhne a film nakonec ukáže to pravé Indonéské inferno. S parťákem Enšpíglem jsme na to čekali celý film a já v posledních asi patnácti minutách usnul. Když jsem se k filmu ale zpětně vrátil a zbytek dokoukl, pořád doufajíc v to, že se to nějak zvrhne, byl jsem v šoku. Nezvrhlo. Tak na mě tenhle film nakonec zapůsobil dost negativně, jelikož se jedná o, na první pohled, velice atraktivní drama z originálního prostředí, kterého se člověk také dvakrát tolik nedočká, a nakonec ani nedokáže ničím zaujmout a vlastně celou dobu jenom nudí. No, škoda… (18.09.2012)

Čo je najkrajšie na Roku nebezpečného života, nejde popísať. Ale rozhodnutie podať celý príbeh z pohľadu trpaslíka Kwana, nenásilne ho v tom jeho podaní orámovať alegorickou hrou s tieňovými bábkami, to pomohlo vytvoriť, v celej jeho krehkosti, taký mohutný spodný prúd, že sila zážitku zo sledovania je tu porovnateľná so silou zážitkov z tých najväčších príbehov, aké kedy uzreli svetlo sveta. Nie, nie je to len dobrá žurnalisticko-vojnová dráma s romantickým nádychom, už vôbec nie komentár k danému konfliktu. Je to hlavne tragický príbeh toho, kto nám to celé vyrozprával. (29.09.2012)

Filmy zřejmě nejslavnějšího austrálského režiséra Petera Weira patří k těm, na které si vždy rád udělám čas a náladu. Poznávání exotického prostředí očima postavy příchozího cizince bývá Weirovým častým schématem, tentokrát se tak děje s náhledem do moderních dějin Indonésie v příběhu novináře uprostřed vzrůstající a záhy již rozpoutavé válečné hrozby. Neskutečně zajímavý děj s poutavou atmosférou kombinuje v sobě více motivů a linií včetně milostné romance, vnitřního boje novinářů v honbě za materiály a záležitostech ohledně jejich zveřejnění, přidává i jakousi mystickou legendu o loutkách a posvátné hře stínů... rozvíjí osud tří různorodých postav, z nichž domorodý trpasličí novinář se zálibou ve vedení složek dýchá zvláštně tajuplnou aurou a Jill v podání krásné mladé Sigourney Weaver dodává filmu i jistý půvab... přesto jakoby Roku nebezpečného života stále cosi scházelo. Nemůžu říct, že by mě zklamal, ale s výjimkou několika scén ke konci (zejména strastiplné cesty na letiště) jakoby se Weir navzdory tématu bál ho gradovat do vyloženě silné výpovědě a zůstal raději u toho zajímavého a poutavého náhledu. Což je možná navzdory všem kladům trochu škoda. Taneční scény s dobovými šlágry v pozadí sice dodají víc odlehčené atmosféry, ale měl jsem pocit, že filmu spíše škodí mírným narušením napětí. [75%] (25.12.2022)