Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný

Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý uzavírá volnou trilogii „osudu a šťastia“ (ještě s filmy Vtáčkovia, siroty a blázni a Sedím na konári a je mi dobre). Jakubisko tu již v roce 1992 velmi dobře a aktuálně vystihl problémy, které postihly nově vznikající demokratickou společnost v Československu. Přelom, kdy se mění hodnoty, staré a neměnné struktury se rozpadly a nové se dávají do pohybu, není bezbolestný. V době, kdy už svoboda není tou nejvzácnější hodnotou, ale běžným zbožím, tápou hlavní postavy Ester, Nona a Robert v divokém a dravém svobodném kapitalistickém světě. Michalovič a Zuska výstižně charakterizují podle Bachtina („Groteskní obraz zachycuje určitý jev ve stavu proměny, ještě nedovršené metamorfózy, v stadiu smrti i zrození, růstu i zanikání.“) v tomto filmu Jakubiskův styl, který přizpůsobil danému tématu, jako groteskní realismus. „Hlavní zvláštností groteskního realismu je snižování, tj. převádění všeho vysokého, duchovního, ideálního, abstraktního, do materiálně tělesné roviny…“ (Bachtin) Magický svět tu pak promlouvá postavou jeptišky Margity. V závěru filmu se setkáme se vznikajícím českým i slovenským nacionalismem a právě následné euforické rozdělení Československa zřejmě ubralo filmu na slávě. V roce 2002 měl film obnovenou premiéru v kinech v nově sestříhané director’s cut verzi, zřejmě se záměrem posílit příběh a snížit přesycenost dobovými symboly a oslabit tak zdání autenticity nebo dokumentárnosti a zpřístupnit tak film dnešním divákům. (30.01.2008)

Dve prvé dámy Havlová a Jakubisková sa vrhajú do mierne pochybného podnikania, trochu štetkovského, trochu veksláckeho a to v bizarnom Jakubiskovom podaní. Ako básnická hyperbola divokých časov 90-tych rokov môže byť, ale ako seriózny film ťažko. Prvá polovica má aj zaujímavé myšlienky a svetlé momenty a nielen kvôli vyzlečenej pani prezidentovej. V druhej časti a hlavne poslednej tretine sa príbeh zauzľuje až do absurdity a nemá pre mňa skoro žiadnu výpovednú hodnotu. -- KONTROLÁÁÁ. (03.05.2013)

Hlboko podceňovaný snímok Juraja Jakubiska je okrem iného úžasným vizionárskym počinom, keď tvorca vedel dopredu odhadnúť správanie sa postkomunistickej spoločnosti. Tvorca mapuje počiatky novodobej demokracie s noblesou a smutným vtipom, jeho poetika je v príkrom rozpore s divokými časmi 90-tych rokov. (15.08.2021)

Pred pozeraním filmu ma zaujímalo, ako sa jakubisková poetika a výrazná filmová reč vyrovná s rannou kapitalistickou atmosférou našej metropoly a spoločnosti a nakoľko mi bude pripadať jeho snaha o výpoveď o tejto prapodivnej dobe "trápna" po dvadsiatich rokoch. Takže v prvom prípade som nebol v žiadnom prípade zhrozený, ako mnohí, ale bohužiaľ pre režiséra toto spojenie nemá takmer žiaden komerčný potenciál. No a ten druhý prípad, čiže zostarnutie filmu, som cítil podstatne menej, ako v mnohých českých prípadoch typu Nahota na prodej atď. Samozrejme nesmiem opomenúť ani našu Fontánu číslo dva, ktorá je omnoho trápnejšia. Také trochu undergroundovejšie a nevyjasnenejšie slovenské Thelma a Louisa. Prečo nie. "Teraz je tá správna doba na emigráciu." "Keď je nešťastný američan, nemá kam emigrovať...." Síce tendenčné, ale predsa len v niektorých prípadoch trefné. No a herečky ma vôbec neiritovali. (04.05.2013)

Nevím, proč z toho byla kritika svého času tak nadšená. V zásadě jde o pouhou sbírku všech polistopadových klišé jako je podnikání, estébáci, převlékači kabátů, zloději, prostituce, erotické fotky, striptýz, emigranti... Totéž, co probíraly všechny tehdejší komedie jako Hotýlek v srdci Evropy. Jakubisko se sice snažil dát tomu nadčasovou platnost, ale marně, je to jen prvoplánová reflexe dobových témat. Dějově jde pak pouze o mechanické řadění epizod, které po čase začne nudit. Ale díky Jakubiskovi to má aspoň jakous takous úroveň a není to trapné. (09.01.2006)