Tisícročná včela

Nádherné slovenské veľdielo s fantastyckými hercami, ktorý bol dokonalým opisom Slovenského ľudu. Ja som videl včelu vo forme seriálu a môžem povedať že čím väčšie prestávky medzi jednotlivými časťami boli tým viac ma to navnadilo, i keď úvod nemal taký slávnostný nádych objavoval sa v ňom geniálny slovenský herec Jozef Kroner z ktorého priam srší skromnosť, mierumilovnosť ,ľudská dobrota no najmä veľká hercova charisma. Kroner a Kvietik urobili z filmu parádne herecké vystúpenie ktoré ma prinútilo až si spomenúť na to že som Slovák, včela je jedným veľkým slovenským symbolom, plným metafór a alegórii, a keď som videl tu ideálnu fúziu prostého slovenského ľudu z našou krásnou prírodou, tak som žasol nad tým ako to dokázal Juraj Jakubisko s pomocou Petra Jaroša tak dokonale sfilmovať. Jakubisko dokonale opísal Jarošove vnímanie celého príbehu, ktorý mal najmä majstrovsky napísane charaktery postáv ktoré pasovali k spomínaným hercom ideálne. Včelou Jakubisko iba dokázal ža je veľký filmár a prajem mu ešte veľa takýchto alegórii a podobenstiev ktoré su určite hodnotnejšie ako niekoľko desiatok amerických komerčných trhákov za veľké peniaze a "úžasné" :) efekty :). Navyše v každom jeho doteraz zhliadnutom, filme som niekde v úzadí cítil že Jakubisko chce predovšetkým poukázať na dôvody života na zemi a opisuje ľudské hodnoty ktoré si každý človek nájde v inej scéne, každý inde a toto platí najmä pri včele a konári z ktorých silno páchne jakubiskove špecifické vnímanie sveta. Mohol by som tu síce vypisovať ešte niekoľko hodín no nikdy by som nedokázal presne opísať svoje pocity a postrehy z tohto filmu a tomu sa naozaj hovorí umenie, asi si teda prečítam aj knihu, potom budem možno múdrejší. (27.12.2007)

Jedná sa o dvojdielnu filmovú podobu pôvodného štvordielneho televízneho seriálu. Je to síce kratšie, ale v podstate môžem bez výčitiek zopakovať nadšený komentár, aj udeliť najvyššie hodnotenie, ktoré som dal seriálovej verzii tejto magicko-realistickej ságy rodiny Pichandovcov. Takže: Toto sme presne my. Sme ako tie včely, iba robota nás spasí. Nič nám nezostáva len robiť, aby sme vyžili, ako sa patrí. Veru, sme my ako tie včely. My, Slováci. Národ slovenský. Chcete vedieť aké máme nátury a čo drieme hlboko v našich dušiach? Nádherne, silne poeticky, to vykresli spisovateľ Peter Jaroš vo svojej knihe. Veľmi dobre sa to číta. Krásna, ľúbozvučná hra so slovami a citmi. Slovenský režisérsky guru Juraj Jakubisko túto literárnu predlohu taktiež bravúrne spracoval. Tým pádom sa môžeme pochváliť hneď dvoma skutočne výnimočnými umeleckými dielami. Perfektný román a päť hviezdičková filmová adaptácia. "Tisícročná včela". ***** (13.04.2013)

Teď hodnotím film, ne seriál (ale ono je to vlastně jedno). Poprvé jsem ho viděl jako dítě a utkvělo mi v paměti několik detailů jako Kronerův pohřeb, kulový blesk, obrovská včela-matka a spousta nahotinek. No a po novém zhlédnutí musím říct, že to je asi to jediné, co stálo za to. V tom filmu se jakoby pořád něco děje, ale když se nad tím zamyslíte, tak se tam toho zase tak moc nestane. Kroner umře, Dočolomanský zbohatne, Kvietik nezbohatne a umře, jeho synové taky umřou a konec. Když už rodinná sága, tak by osudy jednotlivých členů rodu měly být nějak zajímavé a poutavé. I v historii mé vlastní rodiny bych našel víc dramatičnosti a bohatší osudy, než jsou tyto. Ovšem formální stránka je samozřejmě úžasná. Jenže na druhé straně Jakubisko nedokáže vyvolat emoce, nedonutil mě soucítit s postavami. Většina postav během filmu zemře a vás to vůbec nezasáhne. To je problém. Herci hrají sice dobře, ale většinou jen opakují typy postav, které předtím i potom hráli už stokrát. Kroner svérázného staříka, Dočolomanský bohatou svini, Kvietik správného chlapa, Jakoubková trpící ženu. Ale do zlatého fondu to asi patří, to vám neberu. (03.09.2009)

tenhle film je jak ta patnáctimetrová malovaná freska na nějaký velký zdi. Prohlížíte si to půl hodiny, je tam hodně postav a izolovaných mini příběhů. Jenže v tomto díle to uplně nefunguje, nejspíš proto, že se nemohli rozhodnout zda točí celovečerní film, nebo dvoudílný film, nebo čtyřdílný seriál. Sedím na konári je mi dobre je vpodstatě podobný film, ale jen s pár postavami, a vyznívá to daleko uceleněji a silněji. Velkým neduhem Včely je délka, příliš mnoho postav, velké časové období, mnoho rodin které mají každá trochu jiné problémy. Film nemá jednu dějovou liniii a jedno nosné tema. Když už skoro po třech hodinách doufáte v nějaké ucelené zakončení, ze kterého vyplyne nějaké ponaučení či životní moudro, film naopak otevře obří téma první světové války a rozjede se to nanovo, ale zase trochu jinak. Potom když se chlapci vrátí z vojny, máte pocit že je po válce, ale o pár minut dále se hoši z nějaké oslavy zvednou a vyhlásí, že se teda vrací na frontu, a jede se znova do války.. Zkrátka, je to i málo vysvětlující a nedrží to moc pohromadě, je to jako tři filmy zcvaknuté dohromady. Nejvíc to dává smysl dokud ještě žije starý otěc Pichanda, pan Kroner. Tam to mělo skončit, ale film dále zaplatili Němci tak se pokračovalo.. proč proboha. Z technické stránky filmu je velmi špatný zvuk, takže někdy opravdu ale opravdu nerozumíte co povídají. I přes všechny neduhy se dá na tu fresku z dálky koukat a vnímat nějaký závan doby, do té doby závan neviděný. Na svou dobu určitě zajímavé zfilmování konce 19. století a začátek nového. (26.02.2023)

Z dětských let jsem si z toho pamatoval podstatně víc Jozefa Krónera, Madagaskaru, jeho lásky k vínu a nepřebernou spoustu poetických obrazů. Ty jsem v tom nacházel i dnes, jen role starého Pichandy mi najednou nepřišla zdaleka tak zásadní. Prim v tom hrál Štefan Kvietik, který se mi ale ve svých padesáti letech nelíbil jako jinoch na ženění. Co naopak oceňuji, to bylo to lidské hemžení. Pan Jakubisko s tím musel mít děsně moc práce. Jistě mu to za to stálo, všechny ty příběhy v tom propletenci mají sílu a hloubku. (24.04.2022)