Mlčenlivý souboj

Nemocniční prostředí, rozehraná morální dilemata i jméno režiséra a obou hlavních herců slibovali velký zážitek. Úvodní dlouhá realistická scéna s operací pacienta ho slibovala také a celkově Mlčenlivému souboji určitě nelze upřít mistrovskou režii vybraných scén, stejně jako nadčasovost, pokud jde o obsah. Ale samotné zpracování na můj vkus bylo co do tempa a délky scén poněkud rozvláčné a provázely ho až přehnaně afektované projevy hereček. Akira Kurosawa při tom nejednou ukázal, že umí natočit velké napínavé drama (viz. Skandál či Nebe a peklo) výrazně zbavené i těchto neduhů japonských černobílých filmů, ale 4 roky po válce se teprve rozehříval a největší Kurosawovy snímky měly uzřít světlo světa až později. Několik velmi silných scén úplně nedokázalo zachránit celek, který na mě působil poněkud kolísavým dojmem i v rovině dialogů. [60%] (25.07.2021)

Není nejmenší důvod nedát tomuto filmu plné hodnocení. I když je to především vztahový film a vztahy jsou tu vybroušené jako křišťál: vztah syna k otci, ke snoubence, zdravotní sestře, a fatální vztah k operovanému syfilitikovi. Už úvodní scéna operace ve válečných podmínkách prozrazuje hotového režiséra a patří k nejlepším, které se kdy natočili. Když se řekne Krosawa, říká se i Mifune. Zde je třeba říct Kurosawa, Mifune, Mifune. (07.08.2014)

Své chyby to má. Postavy nejsou moc představené, je to zbytečně rozvleklé a chytré a zajímavé dialogy se tu bohužel střídají s těmi, co vyznívají nerealisticky a někdy i naivně. Ale i tak se jedná o povedené drama, které je naprosto skvěle natočené a zahrané a i přes jistou rozvleklost mě ten příběh zaujal, navíc i dokáže působit do jisté míry silně. Kurosawa má sice lepší díla (i mezi normálními dramaty, která mám teda radši než jeho samurajské filmy), ale i Mlčenlivý souboj se mi celkem líbil a má pro mě víc kladů než záporů. Slabé 4* (10.04.2021)

Tak tohle byla síla! Silně dramatický příběh o tragickém osudu dobrého lékaře, který chtěl jen pomáhat a žít svůj život, jenže osud se mu vysmál do tváře. To celé je stanoveno ve vynikajícím, atmosférickým a napjatým úvodu, jaký jsem dlouho u filmu nezažil. Je to právě ten souboj ze sebou samým a s pokušením, které tenhle film dělá tak neuvěřitelně poutavý a zajímavý. Toširó Mifune je standardně úžasný a vnitřní konflikt jeho postavy ztvárňuje krásným způsobem a bez něj by to nebylo ono. Přičemž setkání a konflikt s mužem, který stojí za jeho zkaženým životem je to, co tenhle film opravdu dokresluje a obohacuje na vyšší úroveň. Režisérsky se nedá příliš vytknout, ale musím souhlasit s většinou lidí, že se film zbytečně v některých chvíli táhne a svižnější tempo, by dalo prostor ještě hlubšímu prozkoumání tohoto silného konfliktu zodpovědné logiky, proti nezodpovědné lehkovážnosti. Někdy je lepší žít zodpovědně a v utrpení, než se tomu vzpírat, nebrat na nic ohledy a způsobit tak větší utrpení ne jen sobě, ale i svému okolí. (20.08.2023)

Ja keď sa raz za čas vrátim ku Kurosawovi, tak vždy v sebe objavím pocit úplného nadšenia. Mlčanlivý súboj je film po Opitom anjelovi a pred medzníkom Rašomonom. Pritom sa nejedná o zlý film. Práve naopak. Človek čo má napozerané nejaké Kurosawové filmy tu môže badať určitú podobnosť s filmami Žijú v strachu, Červenobradáč, alebo Žiť. Nosnou témou týchto sociálnych filmov je stret morálneho s prízemným. Túžby a rozumu. Nádeje a úpadku. Je to hľadanie nádeje a dobrých vecí na mieste, alebo v situáciách, kde by sa možno iným hrdinom hľadali ťažšie. Tu sa znova ukazuje Kurosawová schopnosť vykresliť do detailu svoje postavy. A znova tu máme kráľovskú dvojicu Takaši Šimura a Toširo Mifune, tentoraz v úlohe otca a syna. Kurosawa je v tomto prípade milo úsmevný, morálne čistý a dramaticky zaujímavý. Využíva atmosféry vo svete za ordináciou, kde väčšinou prší, alebo sneží. Inak je film takmer celý interiérový - vytvárajúci emócie v sterilnom prostredí - znova vďaka postavám. Jasný dôkaz toho, že aj ranný Kurosawa sa vyrovná svojim posledným dielam. (27.04.2014)