Adéla ještě nevečeřela

Dlouho mi trvalo, než jsem se k této klasice dostal, protože jsem měl z různých útržků zafixováno, že se mi to nebude líbit. Opak byl pravdou. Je to jedna z mála parodií, která se mi fakt líbila. Famózní je opět Rudolf Hrušínský jako věčně nenažraný Ledvina. Stejně tak Miloš Kopecký. Zajímala by mě jedna technická věc. Proč předabovali Petra Bruknera? Jeho hlas by se do parodie báječně hodil! (20.01.2008)

Joea mám o fous radši, ale i tohle je geniální záležitost. Sice to znám prakticky nazpaměť, ale vychutnávám si atmosféru a skvělé herecké výkony, především Rudolfa Hrušínského a Miloše Kopeckého. Škoda toho velmi spartánského DVD prakticky bez bonusů, bez titulkových sad, bez jakékoli snahy... Adéla by si rozhodně zasloužila vymazlené dvoudiskové vydání plné bonusů, s titulky ve všech světových jazycích atd, atp.... 95% (10.09.2006)

K tomu nejlepšímu, co česká kinematografie vyprodukovala, patří trojice parodií velezkušeného režiséra Oldřicha Lipského a scénáristy Jiřího Brdečky. Vedle Limonádového Joa (parodie na westerny), Tajemství hradu v Karpatech (parodie na románový svět Julese Vernea) vznikla jako druhá v pořadí právě Adéla ještě nevečeřela, parodie na levné ,,šestákové" detektivní romány. Spolu se stylizací zrychleného světa němé grotesky, plné gagů a situačního humoru, se ústředním leitmotivem a hlavní estetickou složkou filmu stává dokonalé napodobení dějových klišé brakových detektivek i přidružených pokleslých žánrů (červenou knihovnu například paroduje osudové vzplanutí Nicka ,,Ledviny" Cartera a slečny Květušky Bočkové). Specifickou složkou humoru je humor jazykový - usazení celého filmu do 19. století, doby národního obrození, a s tím spojené použití některých příznakových slov a spojení je nosným pilířem filmu - např. puristické tendence (Nick Carter díky své příručce Česky snadno a rychle hovoří o lučbě a silozpytu...), použití příznakové fráze v běžné řeči (,,Ach, jak jsem rozvrkočena..." ,,Perfidní čmuchale!"), zaměňování slov na základě podobnosti (,,babočka jenerál, dědečku...") atd. K tomu, že film nezestárl, přispěly nemalou měrou také geniální animace a trikové postupy Jana Švankmajera, stejně jako nebývalá výpravnost celého snímku. Stejně tak architektonické a především výtvarné usazení do uměleckého slohu secese. Pro filmové tvůrce, co se týče kostýmů, komparzistů atd., byla 70. a 80. léta 20. století doslova zlatými časy - po ideové stránce tomu bylo samozřejmě naopak. Přesto parodovat ,,západní" pokleslé žánry bylo dovoleno a bavit lid dokonce žádoucí. Vzniklo tak skutečně nadčasové dílo, které baví diváky již několikáté generace. Film, který nezestárl. Výjimečný film... (16.11.2006)

"Jakže? Autor kolosálního díla Květena kraje jindřichohradeckého se zvláštním přihlédnutím ke Kardašově Řečici?" "Hřích nezralého mládí, pane kolego..." Ve srovnání s Limonádovým Joem a Tajemstvím hradu v Karpatech génia parodie Brdečky (jehož genialita se naštěstí přelévala i na Lipského) je Adéla přece jen trochu míň geniální, ale stejně v úplně jiných sférách než než jiné Lipského (nebo Vorlíčkovy) komedie. Boj nedostižného Nicka Dočolomanského Cartera s démonem zločinu Kráčmerou Zahradníkem Kopeckým Kratzmarem v pražské bublanině stařičkého mocnářství nemůže v krtických chvílích na miskách vah Dobra a Zla usměrnit na správnou stranu nikdo, kdo se nejmenuje komisař "vona sežrala i toho čokla" Hrušínský Ledvina, v čemuž tomuto nezabrání ani zloduchův noshled "potom ji prodám do jihoamerického nevěstince" Lohniský. (08.03.2011)

Už z mládí jsem měl odpor k Adéle. Bylo to takové nepříjemné a tento pocit ve mě převládá i do dnešních dní a celý film jsem jakoby seděl v bublině, aby mi z toho nebylo zle. :D I díky tomu mě pan Dočolomanský nepřišel nikdy moc sympatický, za což se mu omlouvám. Nelíbilo se mě to, vtipné to také není, takže už nikdy více. (24.12.2017)