Zazie v metru

Souhlas s Giannim_B; první půlka mazec - přehršel nápadů a gagů vrhající se na diváka jako kulky skopčáků kropící Omaha Beach, ale všeho moc škodí, takže druhá půle sice nepostrádá skvělé okamžiky, ale už začíná mírně nudit. Zazie v metru je něco jako 100x víc Amélie z Montmartru + Charlie Chaplin v tripovém videoklipu. (02.01.2007)

Knihu znám, četl jsem z ní asi tři stránky a pak jsem ji nechal být s tím, že se autor asi zbláznil. No, tady to vypadá stejně. Absurdnost střídá další, něco jako příběh vlastně neexistuje, všechno je sled šíleností podobně jako Bláznivý Petříček. Akorát tady je to šílené trochu jinak. Zatímco u Bláznivého Petříčka byly bizarní dialogy, tady jsou bizarní obrazy a scény. První polovina je teda lepší než druhá, to je pravda, ale zase ten závěr, jak tam jdou všichni... To se ani nedá pořádně popsat, to se musí vidět, prostě to vypadalo, jako kdyby všichni byly na drogách. Občas jsem v tom viděl něco jako poctu Meliésovi (kvůli stop-motion vtipům, s tímhle Meliés na plátně kouzlil)Jen škoda, že tu jsou části, kde se moc mluví, až to nudí, jinak bych dal 5*. Takhle to bude jenom za silné 4* (08.12.2018)

To byl cvokhaus jak z mého žvota. Film balancoval na hranicích geniality a totálního degenství. Nic mezitím. Zrychlené pohyby hlavních postav společně s dialogy zřejmě vytvořil někdo, kdo si po dobrém obídku dává jako dezert LSD. Třeba scéna sestupování ze schodů z Eiffelovky a souběžná dialogová hra se slovy obouch sestupujících mě přinutila vydat ze sebe takové HAHAHA, až jsem vzbudil sousedy. Lední mědvěd co se válí v posledním patře Ajfeldy mě úplně rozmlátil. Jelikož jak genilatu tak degenství mám mnohem více radši než průměr nemohu jinak. Navíc mě Zazie těžce připomínala Olinku se kterou jsem kamarádil v sedmi letech. To taky byla dívka plná obdivuhodných nápadů. Třeba: " Pájis, budeme házet kameny na vosí hnízdo, kdo to vydrží dýl vyhrává !" Vitěze říci neumím, ale druhej den by naše držky vyplašily i členy speciální zásahové jednotky. Takže jistě chápete důvody proč tenhle francouzskej blázinec z roku 1960 miluju. Oliči jestli žiješ a čteš to, co jsem tady vyblil, houkni. V parku jsem viděl sršání hnízdo i kameny ---schválně kdo to vydrží dýl. (04.05.2007)

Se Zazií jsem naprosto nečekaně prožila kouzelný večer. Hned jak se na scéně objeví šarmantní blázen Gabriel v podání Philippa Noireta a jeho hubatá neteř Zazie, musíte si je buď zamilovat nebo naopak nenávidět. Strýček Gabriel ve skvěle padnoucím obleku žije ve skvěle padnoucím bytečku s dokonalou (a dokonale krásnou) ženuškou. Malá Zazie je tím nejlepším příkladem toho, jak může být dítě roztomilé i protivné zároveň... Celý fillm by se dal charakterizovat jako zběsilá honička Paříží během níž se k ústřední dvojici přidávají různé absurdní lidské figurky. Už od samotného začátku se vám díky zběsilému tempu asi budou protáčet panenky, žádné zvolnění nečekejte a ke konci se otáčky ještě zvýší na nevídanou frekvenci. Zazie v metru není film jen na jedno podívání. V pozadí záběrů se odehrávají neskutečné gagy, které rozhodně nelze zachytit napoprvé. To je jeden z důvodů, proč mi tolik připomíná Tatiho tvorbu. (02.01.2007)

Titulná postava v podobe Zazie, je jednak i akousi vizuálne vnemovou predchodkyňou Pippy dlhej pančuchy, čo sa konkrétne jazyka, ostrého ako britva, a jej odvahy, celkovo týka, a rovnako tiež i mladšou verziou Amélie z Montmartru, čo sa zase jej podoby s ňou priamo dotýka, a tak tým pádom vzniká, akýsi šialený, experimentálny počin s neuveriteľne frenetickým, groteskným, montážovým tempom, spracovaným na "godardovskú" nôtu, no zároveň aj nič pre mňa, keďže všetky tieto experimentálne: „hókusy-pókusy,” sú mimochodom úplne mimo môjho, racionálneho chápania, a tak by som totižto väčšinu z nich, iba nahádzal do jedného vreca, ďalej poriadne ich zviazal, kam v podstate zväčša patria...? • Hm..., som akosi dosť znepokojeným, pomaly ani k tomu nenachádzam dostatok vhodných slov, ktoré by vlastne mohli charakterizovať túto, uf..., mimoriadne divokú koláž naprosto bizarných záberov, trebárs ako vystrihnutých z tých najdivokejších, surrealistických, snových výjavov, kedy aj slávne/neslávna Mazacia hlava, je ešte oproti tomu hodne slabou náplasťou (v tomto prípade aspoň obstojne (za)fungoval príbeh), skrátka, momentálne sa cítim, ako by bola moja hlava čímsi/kýmsi nadobro vymazanou, čiže radšej by som sa mal týmto pokusným experimentom - širokým oblúkom dozaista vyhýbať, inak v opačnom prípade budem strašne pocitovo trpieť! • ...A síce sú tu taktiež všadeprítomné i prvky z „francúzskej novej vlny”, ako napríklad: ručná kamera, nakrúcanie v exteriéroch za použitia častejšej improvizácie, ale keď si to následne spojím s vyššie uvedeným „chaosom”, tak sa z toho vytvára práve len takýto rozporuplný výsledok, ktorý nemá so spomínaným hnutím, bohužiaľ takmer nič spoločného, teda okrem určitej formy. • A škoda, že sa v tomto filmovom guláši - objavil i predstaviteľ Gabriela, t. j. Philippe Noiret, ktorý, myslím si, že mal i oveľa naviac, než zo seba robiť iba totálneho idiota. A predstaviteľka hlavnej postavy, mi bola pre zmenu - neobyčajne protivnou. Apropo, zrovna od tohto režiséra, by som už vôbec neočakával takúto drzú šialenosť! (27.06.2023)