Winchester '73

Výborný dabing brněnského studia pro Novu, Vladimír Krátký na Stewarta jeden z nejlepších dabérů. Přes některé naivity se tu skrývá klasický rodokaps příběh o pomstě, ženském procitnutí a hned několika typických westernových nej, rychlém tasení (záporák) a dokonalé mušce vycvičené dokonalým učitelem. (23.08.2015)

Výtečný western pozoruhodný už tím, že hlavním hrdinou není úplně James Stewart pronásledující vraha svého otce, ale spíš puška z názvu, kolem které se celé vyprávění točí. Jednotlivé scény jsou provázané právě touto zbraní, která svým majitelům nosí pouze smůlu. Skvělý scénář doplňuje báječné obsazení i režie. Pět hvězd jak vyšitých, i když fanda westernů rozhodně nejsem. Těším se na další plody spolupráce Mann/Stewart. (22.04.2007)

Překrásně komponované záběry (s dokonalým svícením hlavně nočních scén v táboře obleženém indiány) jsou poskládány kolem na první pohled jednoduše vyprávěného příběhu. "Na první pohled jednoduchý" scénář je však důkazem precizního holywoodského řemesla, které na jednoduchou honičku chytře nabalilo příběh zatoulané winchestrovky a hezké dívky, které přecházejí z majitele na majitele, aby se jejich cesty na konci osudově protly. (30.01.2016)

Špičková podívaná zakončená snad nejlepší přestřelkou muže proti muži, jakou jsem ve westernu kdy viděl. Udělat ústřední postavou pušku byl odvážný a skvělý nápad, nicméně bez pestré směsice postav, které winchesterovku postupně vlastní, by jistojistě nefungoval. Rocka Hudsona v roli indiánského náčelníka jsem nepoznal, James Stewart byl jak jinak než vynikající. (24.12.2012)

Winchester '73 je filmem otisků, které na pažbě stejnojmenné pušky zanechají lidé, a která ona oplátkou zanechá na jejich duších. Winchestrovka propůjčuje svým nositelům prestiž (je zajímavé sledovat, jak se na ni nabalují významy spojené s aurou jedinečnosti) a prchavou moc; chvilkový, nicméně intenzivní pocit jistoty, bezpečí a nadřazenosti, který však vykupuje bolestí a smrtí. Chtějí se jí dotknout děti i dospělí, každý chce být jejím pánem, nehledě na cenu, kterou za toto nejisté vlastnictví požaduje. Pouhá její přítomnost ve scéně se stává hnací silou lidské závisti, kradmých pohledů a (silně iracionálních) temných tužeb. Hlavnímu hrdinovi vstupuje do cesty zrovna ve chvíli, kdy se konečně střetává s mužem, kterého pronásleduje, aby na něm vykonal pomstu. Oba mají něco společného, existuje mezi nimi jisté spojení z minulosti: pouto související se smrtí, kterou způsobila jiná střelná zbraň. Pravá Linova motivace je nám však (rafinovaně) ozřejměna až v rámci vzrušujícího finále, ústícího do tiché přestřelky muže proti muži, kde jsou vítr prohánějící se uschlými křovinami a rozpálená skaliska jedinými důvěryhodnými svědky. Úmyslné zamlčení faktů vytváří onu potřebnou špetku tajemství (abramsovskou „magickou skříňku“), která ze vztahu mezi hrdinou a jeho Nemesis přeskakuje i na titulní winchesterovku. Na plaketě s věnováním nemá vyryté konkrétní jméno – hlavní antagonista ji stačil ukrást dříve, než tak mohlo být učiněno - a přezdívá se jí "Jedna z tisíce", což jí propůjčuje obecný, symbolický charakter. V tomto smyslu je mementem americké posedlosti zbraněmi i důležitosti, jakou zbraně hrály (a stále hrají) v americké historii, kultuře a společnosti. Snad i proto jsou často zmiňovány „krvavé“ historické souvislosti (Little Big Horn, Bull Run...). Jediný způsob jakým může Wyatt Earp zjednat pořádek v Dodge City, je zakázat nošení zbraní uvnitř jeho hranic. Děsivě groteskní záběry z místnosti, ve které jsou zbraně občanů i projíždějících schraňovány, mluví za vše - zbraně určují dynamiku vyprávění. Putovní puška je zásadní nejen v rovině spletité sítě motivací, ale i ve způsobu, jakým se vyprávění posouvá dopředu, jak je strukturováno. Tím jak přechází od jednoho majitele k druhému, vytváří dojem jakési narativní štafety. Zároveň zvyšuje nejistotu, která je s jejím držením spojena. S každou další mrtvolou, kterou za sebou zanechá, je osud současného majitele vrtkavější a "předvídatelnější". Poslední záběr na pažbu pušky podkopává již tak velmi hořký (a mnohými bolestmi lemovaný) happy end á la Pyrrhovo vítězství, neboť tuto nejistotu a sklíčenost připomene ve velkém detailu. Kruh násilí a smrti se tak uzavírá, aby začal nanovo - podobným detailem (v renoirovském stylu) totiž příběh začíná. (22.05.2011)