Crime in the Night Club
Režie:
Jiří MenzelKamera:
František UldrichHudba:
Jiří ŠlitrHrají:
Eva Pilarová, Vlastimil Brodský, Rudolf Hrušínský, Jitka Zelenohorská, Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Jan Přeučil, Ferdinand Krůta, Jiří Grossmann, Jan Libíček (více)Obsahy(1)
V kabaretu Tartaros došlo ke krádeži perlového náhrdelníku a následné vraždě. To vše by mohlo zkompromitovat ministra, který je ctitelem zpěvačky Clary. Je třeba co nejrychleji najít skutečné pachatele... (oficiální text distributora)
Recenze (86)
,,Ten studoval čtvrt století. Fakultní rekord. Vzácný případ vytrvalosti.. spíš pitomosti. Já jsem s ním totiž maturoval. Všichni jsme mezitím udělali docentury, takže studoval u nás. Spolužáka přece nenecháte propadnout, že, pane kolego? O jednoho blbce víc, to už v naší justici nehraje roli." :-) . . . Poprvé jsem se na tenhle film díval v televizi spolu s dědou jako na muzikál s Evou Pilarovou. Bylo mi asi 13 let a já poprvé ve filmu uviděl vraždu, což mě dokázalo trochu vystrašit, víc mě ovšem znechutil otevřený závěr. Ten jsem samozřejmě mohl pochopit až s odstupem času díky znalostem kolem politické i kulturní situace v Československu roku 1968, přesto jsem se k filmu pravidelně rád vracel. Žánrově je to velmi zajímavé (jako celek možná nevyrovnané) dílo s prvky hudebního filmu a muzikálu, černé komedie až grotesky, detektivky, soudního filmu, vizuálně místy jako film-noir, díky vysokému počtu mrtvých snad až přímo thriller. Vedle této směsi všech možných žánrů je jakousi přidanou hodnotou právě dobová politická satira, ale díky mnohdy vtipnému scénáři a semaforským písničkám zůstává Zločin v šantánu skvělou podívanou pro jakoukoliv generaci. Eva Pilarová v nejlepších letech na vrcholu své pěvecké kariéry (i krásy), kvalitní a bohatá hudební stránka filmu (zejména titulní song Poklad a parodický milostní duet Ach, miluju vás), roztomilý Vlastimil Brodský jako hnusně manipulující ministr + první stopy Divadla Járy Cimrmana (Svěrák & Smoljak) na filmovém plátnu + herecké stopy zpěváků a písničkářů Jiřího Grossmanna (eskamotér), Jiřího Šlitra (komicky neschopný advokát) a Ladislava Vodičky (gangsterský agent pro zvláštní úkoly :o)), tohle musím i teď naplno ocenit, i když samozřejmě po tolika zhlédnutích mě s léty už ZLOČIN nebere (až tolik) jako kdysi. S názorem samotného režiséra J. Menzela, že se tenhle film moc nepovedl, se jako divák rozhodně nestotožňuju. 85% ()
Pokud tento film někdo považuje za kriminálku, tak ho jednoduše naprosto nepochopil. Na ten se musí jinak... Přes poetiku Suchého a Šlitra. Kromě toho je to ovšem také skutečně sžírající satira na komunistický režim... Jiří Menzel má však pravdu, že je ve filmu příliš motivů najednou, ale asi by bylo škoda přijít o jedno či o druhé... Zkrátka (po werichovsku) není to sice úplně ono, ale je to teda ono, prostě tak ;o) ()
Zvažte, jestli máte rádi Škvoreckého dílka, važte, zda se chcete půldruhé hodiny bavit při hudební komedii s detektivní zápletkou a uvažte, zde při hodnocení zohledníte, podobně jako já, jazykový vtip, herecký um, nadsázku… „Poslední přání?“ - „My si chceme zazpívat.“ Zajímavý komentář: sportovec. ()
Zločin v šantánu skutečně nepatří mezi nejvýznamnější položky filmografií většiny zúčastněných a domněnkám, že by se jim při lepší konstelaci určitě povedlo něco o trochu lepšího, jsem se nevyhnul. Nicméně i přesto jsem si jej přes výhrady oblíbil po opakovaných zhlédnutích natolik, že se těším, až ho uvidím znovu. Více zde. ()
Každý, kdo o tomhle mluví jako o krimi, by se měl probudit, protože Zločin v šantánů je očividně a bez debat černohumorná satira na fungování socialistické justice, která se ovšem bohužel naplno rozjede až ve své druhé polovině. Celkem rozumím tomu, proč sám Menzel tvrdí, že Šantán je jeden z jeho nejméně podařených filmů, protože ta šance tu byla ohromná. Přesto se však ani omylem nejedná o špatný film a rozhodně stojí za to mu těch 85 minut věnovat, minimálně kvůli obsazení a skvělému Svěrákovi. 70% ()
Tento film je strašně uspěchaný, jedna scéna střídá rychle jinou, ani se nenadějeme a už je konec. Chtělo to zpomalit, sem tam scénu protáhnout, posečkat, nechat doznít. Kdyby ten film byl o deset minut delší, byl by lepší. I tak ho mám ale rád. Navzdory tomu, že pan režisér se k němu moc nehlásí, není to špatný snímek. ()
S tímhle filmem mám problém. Má všechny ingredience z nichž by měl vzniknout skvělý film - relativně svobodnou atmosféru konce zlatých šedesátých, kvalitního režiséra v jeho nejlepším období, plejádu hvězd a scénář na němž se podílel J. Škvorecký. A přece to není ono. Snad je těch hvězd až moc, snad to neukočíroval režisér, snad je scénář moc zaumný...nevím. Něco přebývá a něco chybí. Film se rozpadá na jednotlivé (často skvělé) scény, ale nedrží pohromadě a ke konci ztrácí dech. 3, 51 hvězdičky, takže hodně slabé 4. ()
Já mám rád umění. Já myslím, že umění neškodí. 1) 29letá Eva Pilarová zpívá ostošest songy 37letého Jiřího Suchého a 44letého Jiřího Šlitra (vyšetřovatel) jakož i oni tak činí osobně. Je tu i 27letý Jiří Grossman, 37letý Jan Libíček, 48letý Vlastimil Brodský, 48letý Rudolf Hrušínský a mihnou se tu i filmoví začátečníci 37letý Ladislav Smoljak a 32letý Zdeněk Svěrák (prokurátor). Všechno sepsal 44letý Josef Škvorecký a režíroval 30letý Jiří Menzel. No nekupte to. 2) Děj je, přiznejme si, nezajímavý, je stejně funkční jako spojováky v pornu. Ale o ten v této politické satiře moc nejde. Skvostné herecké obsazení a nesmrtelné písničky S+Š samy o sobě stojí za zhlédnutí. 3) Féerie nezapře svou inspiraci i atmosférou nadějeplných šedesátých let i konkrétně roku 1968 nás. Otevřený konec vlastně není otevřený, jen předjímá další společenský vývoj. ()
Tak, jak se na konci filmu nudili a usínali bachaři a soudci při poslední písni před popravou, tak jsem se mnohdy nudil já. Zajímavé dílo z hlediska obsazení, ale co se týče scénáře, příliš mě nezaujalo. ()
Jiri Slitr /Sedmikrasky/ ako vysetrovatel samozrejme vyborny, Eva Pilarova ma hodne do seba, no a pribeh je na urovni, dava zmysel. Film ani chvilu nenudi, Menzel kedysi tocil fakt kvalitne filmy : 80 % ()
Jitka Zelenohorská byla nádherná! Ačkoliv s velkým zpožděním od prvního promítání jsem konečně zločin zhlédnul a přes nespočet negativních komentářů zde byl velmi mile překvapen. jistě také dávkou toho, že kdybych se chtěl podívat na "kvalitní detektivku", určitě bych nesáhl po tomto snímku. Co se týče hereckých výkonů, palec nahoru směřuje k roztomilému Šlitrovu právníkovi a především Svěrákovu žalobci - člověk by nikdy neřekl, nakolik mu "záporná" role sedne, vystřihnul parádního hajzlíka. Oproti komentáři uživatele "gouryella" nesouhlasím s údajně nešťastným výběrem dvojice Suchý - Šlitr. Ani jeden z nich nevadil, dokonce mě (příjemně) překvapilo, jak málo dostal Suchý oproti Šlitrovi prostoru. Ve Škvoreckého scénáři se výrazně odráží poetika obou výše jmenovaných, hudební vložky nijak nerušily, naopak v dle mého názoru přiměřené míře k jednotlivým scénám celkem sedí. Navíc Pilarce to tehdy vážně zpívalo. Takže i díky mé výrazné slabosti pro Suchého hudební texty jednoznačně hodnotím tak, jak hodnotím. A žádám více záporných rolí pro Svěráka! ()
Rozverná hořkosladká hudební politická satira, kde jsou nakonec nevinní, ale osobně a politicky nepohodlní popraveni ve jménu zvrácené spravedlnosti. Je to lahodné, trochu morbidní, ale především velmi trefné přirovnání, že člověk se stane politicky nepohodlným velice snadno. Prosťáček Pepíček (Jiří Suchý) je obviněn z krádeže, jeho obhájce, trochu natvrdlý Vilém (Jiří Šlitr) pak z úkladných vražd. Oba společně jsou cynicky obviněni z organizovaného zločinu a spravedlivě odsouzeni k trestu smrti. Spouštědlem se stal darovaný falešný náhrdelník od bezcharakterního ministra spravedlnosti (dobrý Vlastimil Brodský) kabaretní zpěvačce Kláře Klárové alias Clare Regině (Eva Pilarová), která tak nepokrytě flirtovala s Vilémem, a žárlivost Klářinina druha a artisty Ikaro Valenta (dobrý Jan Přeučil), pachatele úkladných vražd. Z dalších rolí stojí za zmínku Vilémova asistentka Stella (Jitka Zelenohorská), která vypátrala skutečný stav věcí, zavražděný kouzelník (Jiří Grossmann), vyšetřující policejní detektiv (Jan Libíček), muž pro černou práci mocných GUB (dobrý Ladislav Vodička), schopný jakéhokoliv zločinu k zamaskování skutečnosti, a rozkazy poslouchající prokurátor (dobrý Zdeněk Svěrák), který přišel s velmi neotřelým obviněním. Všichni vědí, že pravda je jiná, ale nikdo nemá moc zvrátit rozhodnutí, a to i přes laciné gesto milosti. Smutně pravdivé a zároveň hravé a rozpustilé. ()
Dost dobre nechapu, proc je zde tolik znudenych divaku a komentaru... Poslednich 20 minut sice uz pomalu ztraci tempo, i tak se ale jedna o velice originalni pocin. Zlocin v santanu jen dokazuje, v jake forme byl ceskoslovensky film v sedesatych letech ( podle me nejlepsi dekada nasi kinematografie ). Ma to styl, vtip a uzasnou atmosferu. Velice me potesil Zdenek Sverak, Pilarove to taky sluselo, vice me vsak zaujala v te dobe nadherna Jitka Zelenohorska. ()
Na Zločin v šantánu jsem se podíval hlavně proto, že se jedná o první filmovou roli Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, který zde ještě nemá svůj typický knírek. I přes nedlouhou stopáž jsem se poněkud nudil a usínal jsem podobně jako pánové během závěrečné popravy. "Jakou cenu má lidský důkaz, když se dá dokázat cokoliv." ()
Je to taková podivná jakoby gangsterka-parodie. Hlavní je těch pár songů co zazní, vražda je vedlejší. A pan ministr musí zůstat čistý a pověst justice nedotčená. Vina či nevina není podstatná. 70% ()
Hlavně kvůli Jirkovi Grossmannů a Šlitrových, mistrům inteligentního humoru. ()
Písničkový pokus o krimi, který musel uváznout na jednom ze zásadních bodů. Buď písně nebo děj tam nemohly zas až tak dokonale plnit svůj účel. Ukázalo se, že písně se podařily (písně Suchého & Šlitra moc nemusím, ale v tomto filmu se mi líbily), ale děj nebo spíš to, co se ve filmu děje, je bída s nouzí. Základní premisa (vražda) je dána asi v půlce filmu, ten zbytek až do konce je spíše satirou na justici než hodnotným dějem. A ten závěr? Přiznám se, to mě dostalo. Potěší bezesporu úžasně slizká role Zdeňka Svěráka, neuvěřitelný zjev mladého Ladislava Smoljaka a především Béďa Brodský jako ministr "čistota sama". Jako by už tehdy před 40 lety tvůrci vystihli, jak to asi může u nás v budoucnosti vypadat. K zahození není ani přehršel známých herců, které třeba jen na chviličku spatříme. Hudba: Jiří Šlitr ()
Skvělá a hlavně hravá ukázka (ano, satira) toho, jak je snadné zinscentovat proces. "Důkaz, co to je důkaz? Jaký cenu má důkaz, když se dá dokázat cokoliv." A ještě z úst Rudolfa Hrušínského. ()
Fajný kousek... ()
A já mám tenhle filmeček rád. Ano, honí se tu hodně zajíců najednou – detektivka, muzikál, komedie, politická satira, pocta klasické prvorepublikové filmařině –, ale je to chytré, má to grácii, poetické a zároveň svižné dialogy (Suchého rukopis se nezapře), spoustu neodolatelných momentů, mj. jednu z nejkrásnějších milostných scén, co znám, a celkově takový prima nahořkle-nonsensový nadhled nad absurditou života, platný stejně v komunistickém Československu let šedesátých jako v nepoměrně svobodnějším Česku málem už o půl století později. Ten tragikomicky natahovaný a nakonec ne tak docela uzavřený konec, to je sama o sobě filmová báseň o touze po životě a o marných nadějích, politické prohlášení a filosofický esej v jednom. Vlastně mám pocit, že to s lety ještě dozrálo. ()