O zakletém králi a odvážném Martinovi

Hezká většinově slovenská koprodukční pohádka. Kde je hrdinou sympatický šikovný slepý kovář, král mocný čaroděj je pojmenovaný po slovanském bohu (Svarog), princezna je sličná a chytrá (dle výběru partnera a některých činů). Zlo pěkně definované zlým čarodějem a jeho sestřenkou Ježibabou. Celkově hezký pohádkový příběh. Jsem laskavý divák pohádek dávám za čtyři hvězdy. (03.01.2019)

Ti Slováci se tak mají, natočí si původní pohádku, je sympatická, pohadková a v hlavní roli je pěkný kluk. A my máme Cinu, to je velice nespravedlivé. Dala bych pět hvězdiček, ale dokud bude v českých pohádkách exhibovat ten novotvar Cina a ve slovenskych budou sympatičtí a hezcí kluci, nedám. Nějak tu neférovou hru musím kompenzovat. (28.12.2019)

"Mámo, a jak vlastně princezna vypadala ??" - "No jak ?! Měla křivý nos !! A myslím, že jí pod ním rašily fousy.. A kulhala !! A hubená byla, jako koza.." ;) Nutno říci, že Simona Kollárová, jakkoli si vystačila s jedním výrazem a jen jízda na koni zasněženou krajinou z děvčete Popelku, natož Libušku Šafránkovou, neudělá, po dlouhé době platí za castingovou trefu s vpravdě princeznovským kukučem.. To Richard Autner, byť jeho výtečně napsaná postava - rozhodně napříč žánrem - jako jedna z mála oplývá originalitou, si herecky krade celý Bebjakův biják pro sebe.. Biják, rozhodně ne špatný, zato však nesmírně opsaný.. Dušička vykrádá kdeco, bohužel však zejména už tak nablblého Mrazíka, což téhle "vánočce" příliš dobrou službu neudělá.. Netřeba se v dnes již tolik svázaném a vymačkaném žánru dožadovat původnosti, cest k úspěchu rovněž totiž není mnoho, ovšem podobné mixematózy jsou spíše na škodu.. Bebjak se snaží co může, jako by chtěl za svým domovským krimi kreslit tlustou Čáru, daří se mu to ovšem jen napůl.. Většině svých kolegů ovšem s touhle svojí zimní fantaghiriádou ujíždí o dvě délky lokomotivy.. Zelenka může jen tiše závidět, a to ačkoli právě jemu Bebjak naopak vykapsoval šuplíček s lacinými, či spíše ještě laciněji vypadajícími, triky.. (27.12.2018)

Premiérově vysíláno 26. 12. 2018. Kterak slepý Jánošík zachraňuje princeznu a bílý čaroděj z Pána prstenů bojuje proti tomu černému, přičemž trpaslík se umí teleportovat (odkaz na Star Trek?), má rád maxi buchty a je nechutně digitální. Do děje zasáhne ještě čarodějnice z Mrazíka, která si dojí mlíčko ze vší. Chybí už jen kung-fu od opilého mistra s bílým vousem. No je to pohádka skutečně se vším všudy, parádně exteriérová a výpravná, hudba přímo halywúdovská (bohužel totální kopie soundtracku The Englishman Who Went Up a Hill But Came Down a Mountain od Stephena Endelmana) a režie poctivá. Ale hodnocení? Těžké jak perníková střecha baby Jagy. Pro koho ta pohádka měla být? Malé děti se budou bát, teenageři se na to nedívají a pro dospělého je tam mraky rádoby vtipných scén, které na dospěláka prostě nefungují. Škoda určité nedotaženosti a chybějící silné ruky dramaturga. Ale na druhou stranu - Slováci to zvládli a natočili fungující a koukatelnou pohádku, která vánoční svátky nemůže pokazit. A to neumí každý! (27.12.2018)

Je to průhledné jak čiročiré sklo a klišovité až na půdu - král léčitel, nemocný král, statečná princezna, podceňovaný hrdina, baba Jaga jak z Mrazíka, „kocour v botách“ a samozřejmě proradný rádce (!) a současně zlý čaroděj. Wow, to jsou ingredience, které by fakt nikdo nečekal. Ale čím víc pohádka jela, musel jsem ocenit promyšlený scénář, který všechny ty průhledné atributy o něco posouvá na škále zábavnosti, navíc si připravuje chytře dopředu některé scény (čaj na usnutí, kocour, vánoční přání), kamera kouzlí, Richard Autner hraje svého Martina s dokonale pobaveným úsměvem na tváři, takže je to celé takové oddechové a příjemné... Takže jsem si nakonec řekl, a co, že to má všechny ty klišé a průhledné atributy, když jsou dobře skloubeny a využity pro příjemný a pohodový celek? A konečně po čase slušná a koukatelná princezna. (26.12.2018)