Poslední hranice

Dějově poněkud přeslazená (jestli to u válečného filmu jde říct) a trochu nepřehledná vojenskovlastenecká romance (je občas těžké se v četných postavách orientovat, když blíže představeny nám během klidného začátku byly jen asi čtyři), ovšem technicky parádní. Také potěší, že vidíme techniku ze začátku války, na německé straně tanky Pzkpfw II, III a IV, přičemž první dva nejsou ve filmech vidět moc často, a to ještě pro nás poněkud smutně korunované ukradenými LT-38, kterými náš průmysl klukům germánským notně v první fázi války vypomohl. Na sovětské je pak, i když jen letmo, mimo další vděčnější techniky možno spatřit velmi nepodařené lehké železo T-60. Méně gerojství, více přehlednosti v ději a byl by to velmi úctyhodný válečný kousek, takhle je to jen dobré. (15.08.2021)

Po čase jsem se zase podíval na ruský válečný film a nedělal jsem si radši velké iluze. Protože Rusové dodnes Velkou vlasteneckou válku silně prožívají (a já se jim vůbec nedivím), čekal jsem kvalitně zpracovanou dobovou výstroj, výzbroj a techniku a, bohužel, i spoustu patetických scén. Obého se mi dostalo mírou vrchovatou. Potěšila mě československá stopa v podobě tanků LT- 38 respektive PzKpfw 38 (t), reálně vypadaly i hakly, PzKpfw III a StG III, o to víc mě pak mrzely některé přemrštěné efekty (hlavně při bombardování), neseděl mi milostný příběh, který místy zaváněl Pearl Harborem, a už vůbec jsem nedokázal skousnout to brutálně přepísklé tvrzení o tom, proč vlastně nepadla Moskva. Myslím, že by se autoři scénářů k tomuto typu filmů měli přece jen krotit ve svém bujném rozletu. 3*+ (24.10.2021)

Boľševické noky si v poslednej dobe radi vyberajú menej známe príbehy a točia o nich gerojské veľkofilmy. Toto však čím ďalej išlo, tým to bolo protivnejšie. Hlavne po tej dejovej stránke. Zamotaná lovestory, to bol vrchol. Načo? Koho to zaujímalo? Neidem pozerať takýto film, aby som ronil slzičku nad nenaplnenou láskou ( aj keď, nebola ona tak trochu kurva?) ktorá ich konanie aj tak nejak ovplyvňovala, ale nad zničenou technikou. Po tejto stránke to bolo fajn. Veľa techniky, veľké bojové sekvencie, niektoré na jeden záber. Pyrotechnici si tiež prišli na svoje, všetko nasnímané tým novým ruským štýlom. Hovorím si super. Potom ale na scénu prišli nevybuchujúce rušné granáty, pol hodinové umieračky a veľmi divný štýl strihu pri samotnom rozprávaní príbehu. Tam sa človek solídne stratí. Nebolo to tak prefarbené a predigitalizované, skôr teda išli po reáli. Postavy ma zaujímali tak na začiatku, kedy sa s nimi ešte dalo pracovať. Neskôr sa dosť upustilo od nejakého vykresľovania ich prerodu, škoda. Samozrejme boli zachované aj všetky stereotypy a klišé, od zlých nemcov čo sa nevedia kryť, cez nikdy nekončiacu odvahu až po obetovanie života za vlasť a Moskvu. Na to som už zvyknutý, to ani neriešim. Z historického hľadiska sa nevyjadrujem, nepoznám tú udalosť, nikdy som o tomto hrdinstve nepočul. Takže pekne natočené bojové scény s technikou, ktorých bolo niekoľko. Zvyšok je zbytočne naťahovaný balast. 3 z 5 (15.08.2021)

*Věnováno podolskym kadetům a všem vojínům a velitelům Rudé armády, kteří bránili Moskvu na lljinské linii v říjnu 1941. Měli rozkaz zadržet protivníka 5 dní, vydrželi 12. V průběhu bojů padlo ze 3500 kadetů více než 2500. Většině z nich nebylo ani 20 let. Tím, že nepropustili německá vojska k Moskvě, změnili běh války. Nikdy nezapomeneme.*   Filmových válečných poct stále ještě není dost. A svým způsobem je to dobře, neboť na hrdinské činy našich předkům se, snad i politicky úmyslně, zapomíná a nová generace se chová, jakoby se nic takového nikdy nestalo. Byli mladí a šli do války. Šli zabránit postupu nacistického německého vojska do útrob území Sovětského svazu. A spousta z nich tam bohužel položilo svůj život. Film však není žádnou věrohodnou sondou do historie. Jedná se čistě o popcornovou válečnou zábavu, ve které nechybí modernost, dechberoucí válečné scény, uhrančivá psychologie postav s emočními motivy, mírný humor a samozřejmě romance, ve které klasicky panuje rivalita dvou chlapců ohledně jedné dívky. Příznačné je, a týká se to hlavně romance, že se v tom násilně netlačí na pilu. Takovéto dějové etudy působí jen jako skromný doplněk, aby byl příběh plnohodnotnější. Nechybí ani moralizování nad válečnými činy, což už ani v ruské válečné kinematografii není nic neobvyklého. Největší zajímavostí však je, že po celou dobu není zmíněn krutý stalinismus. Stalinovy příkazy a kruté tresty za nesplnění úkolu zabránit postupu německého vojska za každou cenu jakoby neexistovaly. Ani oslovování soudruhu či soudružko tu nezní, jak by se na svou dobu dalo očekávat. Lze pochopit, že se Rusové s jistou ješitností vypořádávají se svou minulostí, ale tohle by tu chybět prostě nemělo. Kdo bude hlavně skřípat zuby jsou znalci techniky a zbraní. Tohle je nereálné, tohle by se nikdy takto nemohl stát, atd. atd. Je to ale jen film. Velkolepý zábavný válečný snímek, s naprosto vymyšleným příběhem, o určité době určený ke vzpomínce dané události s cílem vzdát holt padlým a všem, kteří přežili. Závěrečná scéna tak působí sama o sobě. Mohla být o něco emočnější, ale taky dobrý. Snímek rozhodně má svůj potenciál a dá se beze studu tvrdit, že v mnohém předčil i mnohé americké. (30.08.2021)

Ruské a americké druhoválečné filmy jsou si v mnohém podobné, ale Rusové mají nad Američany tři nepřekonatelné výhody. Za prvé mají nekonečnou zásobu krásných žen, za druhé jim to sebevražedné hrdinství člověk rád uvěří a za třetí se nebojí vyvážit patetické scény pořádnou dávkou hořkosti. Podolskije kursanty kombinují syrová jatka a pomalé romantické scény. Kupodivu se to spolu netluče. Především proto, že život nebyl ke kadetům nijak vlídný. Při snaze ucpat díru ve frontě a zastavit postup německé 5. pěší divize jich drtivá většina padla. Scénář je k hrdinům podobně nemilosrdný a protože rozpočet je tradičně velkorysý a neomezuje ho strašák Hollywoodu jménem PG-13, má film občas téměř syrovou atmosféru. (25.07.2021)