Beyond Belief: Fact or Fiction
Hrají:
Jonathan Frakes (průvodce), James Brolin (průvodce), Johnny Whitaker, Don LaFontaine, Joel Gretsch, Jewel Staite, Hector Elias, Emily Holmes, Frances Bay (více)Série(6) / Epizody(51)
Obsahy(2)
Vyzkoušejte si svůj úsudek! Uhádnete, které z pěti nabízených příběhů napsal scenárista a které přinesl sám život? Zahrajte si s námi neobyčejnou hru s tajuplnými příběhy... (oficiální text distributora)
Recenze (588)
Kultovní seriál, který jsem v začátcích lhal se zadrženým dechem a čekal jsem co se stane. V dnešní době ale to vše opakují a stačí videt hlavní hrdiny toho dílu, a hned vím co se stane, protože to znám nazpaměť. Ale proč ne, rád se na to kdykoliv podívám znovu a znovu, protože mě tento seriál i přes ty léta stále baví. ()
Věřím, nevěřím. Zkušenosti mne naučili, že je lepší věřit, než nevěřit, poněvadž to, čemu nerozumím, je lepší chápat a snažit se tomu věřit, než to zatracovat. A podobně je to i s tímhle. Po dlouhé době jsem zapnul televizi a přítomné mládeži se tento pořad líbil, tak jsem to nechal a začal jsem se znovu divit, jak je to hloupoučké, až komicky sehrané, ale přitom ve skutečnosti vlastně docela dobře napsané a zábavné. Opravdu. Je to zajímavé, ale mně se to zase zalíbilo. Bůhvíproč, ale je to vynikající zabiják času a místy i k mému vlastnímu úžasu, skvěle napínavé a dobře natočené. ()
Tenhle seriál mám rád ,i když už pro mě má spíš kouzlo nostalgie z mých krásných devadesátek. A pořád je to to nejlepší ,co se dá vidět na TV SOUKKUPOV ()
Jako malý jsem u Veřte neveřte sral maggi v kostkách, po každém dokoukaném dílu jsem aspoň tak týden nespal a další týden jsem se odhodlával ke zkouknutí dalšího dílu, ale když jsem se po pár letech na Věřte nevěřte znovu podíval, tak mě čekalo jenom pár nemastných neslaných příběhů, ve kterých se vždycky stala nějaká ultimátní záhada, která se měla vysvětlovat přes nějaké mistično. Jak jsem řekl, jako malý jsem to žral a určitě to nebudu nijak hanit, pořád to mám rád, ale asi to bude tím, že člověk zestárl a strašidelné mu připadají jiné věci. Kolikrát když to náhodou běží v televizi, tak si rád připomenu, jak jsem z toho jako malý byl podělaný, ale už to nemá pro mě v sobě tu energii vystrašit mě, nebo mě donutit přemýšlet nad tím, jestli to je pravda, nebo ne a ikdyž je to neuvěřitelné a je řečeno, že to byla pravda, tak si jen řeknu "aha, ok", vypnu televizi a už nad tím nepřemýšlím jako dřív. ()
Ty *** jsou spíš z nostalgie. Scénáristicky často slabé, strašidelné občas. Výborná hudba a skvělý Frakes to ale kompenzujou a nahání husí kůži. Edit: Nedávno jsem znovu viděl pár epizod a měl jsem opravdu husí kůži z té atmošky. Takže minimálně **** si to zaslouží. Edit č. 2: Finální verdikt: platí to, že atmosféra je dokonalá a vyvolává zmíněné fyziologické reakce (husí kůže), ale na druhou stranu taky platí, že scénáristicky je to velmi slabé, příběhy jsou dost na jedno brdo. *** jsou odpovídající... ()
Už odmalička bola toto povinná dávka príbehov, s celou rodinou sme tipovali a potom vyhodnocovali kto to trafil najlepšie :) Niektoré príbehy slabšie, niektoré mám v pamäti doteraz. ()
Po letech zase koukáme, na některé díly nelze zapomenout. "Odtáhli mi auto", "Byls varován, hrobaři. Zlý zlý muž strašně dopadne, k nikomu žádnou úctu nemá, ani k mrtvým ne!" Některé díly i po letech si pamatuju z paměti. Je mi jasné, že některé pravdivé příběhy byly lehce nebo hodně upravené kolikrát mě překvapilo, že příběh, na kterém nebylo nic moc zas tajemného, byly označeny jako fikce. Třeba ta holka, co umřela na hřbitově u hrobu vraha zděšením, kdy si omylem zapíchla nůž do šatů a nemohla jít? V příběhu bylo, že slyšela duši vraha, ale to se můžeme jen domnívat, těžko to mohla někomu vyprávět, když umřela. Prostě jak se lekla, tak umřela hrůzy. Nebo to elektrické křeslo, které se porouchalo a nevinný vězeň unikl popravě? Taky normální příběh bez velkého tajemna, a označen za fikci. A takových normálních příběhů, které byly označeny za fikci a zněly pravdivě, bylo víc. A pak jsou pravdivé příběhy, kdy lidi viděli člověka živého i přesto, že už byl mrtvý. ()
Pořad mého dětství. Pamatuji si ty mysteriózní příběhy, některé mě tak děsili a překvapovali, až se mi vryly do paměti. A myšlenky, které mě díky tomu provázely a provázejí dodnes jsou pořád k nezaplacení. I teď po více jak 20 letech na něj rád vzpomínám a ikdyž si ho pustím dnes, je to jeden z mála seriálů/pořadů z dětství, které mám pořád stejně rad. Ty příběhy, ač úplně nevěřím(nebo ano?), že se staly, miluji a pomohli mi přemýšlet jinak, než jen přímočaře. A viděli jste někde jinde tolik optických klamů a obrazů, jako tady? Žeru je Jasně, vlna nostalgie a láska a nevinnost z dětství mě určitě v hodnocení ovlivňuje. No a? Za mě 97% ()