Hra snů

Nemám co vytknout, filmově to bylo špičkové, ale je to tak typicky sportovní, jednotvárné a snadno odhadnutelné, že musím s hodnocením dolů. Je to prostě takový ten typický sportovní film, kde je člověk dobrý, začne to s ním jít do prdele, někde se potácí, lituje sám sebe, začne makat, dostane se zpátky nahoru a je hrdina. Stokrát stejný scénář stokrát o hovně. 60% (26.01.2017)

Myslím, že se jedná o velmi dobrý snímek. Není sice založen na nijak brilantním scénáři, ale jeho stavba a některé režijní nápady z něho dělají velmi napínavý (baseball) i romantický (flashbacky) film. Možná je to tím, že baseball se mi moc líbí (přestože nejsem opravdový znalec), ale kdyby nebylo tak zbytečně tlačeno na pilu v závěru (poslední pálkař a poslední míček vyklouznutý z rukavice) možná bych přemíšlel i o té poslední hvězdičce. (09.10.2003)

║Rozpočet $80miliónov║Tržby USA $35,188,640║Tržby Celosvetovo $46,112,640 ║ samotný baseball ma nikdy nestrhol, pre mňa nezáživný šport a preto mi ani samotný film nejak neulahodil, má to dobré momentky ale ako celok nie úplne funkčné, Sam Raimi s takouto témou dosť prestrelil, toto nie je pre neho, dosť mi bije do očí ten vysoký rozpočet, ktorý fakt neviem kde minuli /40%/ (28.04.2009)

Basseball jsem nikdy nehrál, pochopení jeho pravidel mne stálo několik let dřiny i odříkání a na zápas MLB bych neletěl ani na osobní pozvání některého z amerických vládců světa. Přesto mne filmy o tomto podivném sportu většinou baví, ale tohle je poměrně slabota. Dělá mi totiž problémy litovat prošedivělého nadhazovače Billy Chapela, kterého bolí ručička po letech pohazování míčkem do catcherovy rukavičky. Sice se snažím, ale multimilionáře prostě litovat neumím. Celý stadion nadšeně kouká na Chapelovu ČISTOU HRU, což paradoxně znamená to, že se vlastně žádná hra nehraje, pouze Chapel dělá pápá všem palkářům. Určitě je to z hlediska baseballu úžasná událost, ale sledovat míček, jak se prakticky neustále pohybuje po stejné trajektorii mezi dvěma sportovními dědečky, je poměrně nezáživné. (21.01.2012)

Jenom několik zajímavostí pro ty, kdo se v baseballu až zase tolik neorientují. PERFECT GAME je situace, kdy nadhazovač nepřipustí ani jeden "Hit" soupeřových pálkařů, ale navíc nesmí pálkaři dopustit ani automatický postup na 1. metu pomocí "Walk" (4 špatné nadhozy), "Hit by pitch" (trefení pálkaře nadhozem) nebo jako následek "Error" (chyby v poli, bez které by došlo k vyautování. Tyto 3 předchozí situace se nepočítají jako "Hit", ale i tak nesmí u Perfect Game nastat! Pokud nadhazovač nedopustí "Hit", ale přesto se na základě výše zmíněných situací posune jeden či více pálkařů na metu, nejedná se už o Perfect Game, ale o tzv. NO HITTER. Zaznamenat Perfect Game je pro nadhazovače nesmírně obtížné, s trochou nadsázky by se dalo říci, že i skoro nemožné. Během 133 sezon MLB (Major League Baseball) se to povedlo pouhopouhým 17 nadhazovačům, což dává průměr přibližně 1 Perfect Game za 8 let nebo 1 Perfect Game na 11 000 zápasů!!! Tohle samo o sobě hovoří o její naprosté raritnosti. I přesto se však v roce 1880 stalo, že během 5 dnů byly zahrány 2 Perfect Games. Další však byla zahrána až za 24 let v roce 1904. Nejdelším obdobím mezi 2 Perfect Games je potom 34 let (1922-1956). 8.října 1956 zahrál Perfect Game nadhazovač Don Larsen v 5. zápase Světové Série (finále MLB) mezi New York Yankees a Brooklyn Dodgers, což je přesně ta Perfect Game, na kterou vzpomíná komentátor v tomto filmu. Je zde také vzpomínáno na Světovou Sérii 1984, ve které Detroit Tigers zvítězili. I ve skutečnosti tomu tak opravdu bylo, Detroit porazil 4:1 na zápasy San Diego Padres. Zatím poslední Perfect Game byla zahrána Randy Johnsonem (Arizona Diaminbacks) 18. května 2004. Již zmiňovaný NO HITTER je taktéž velmi ceněný a poměrně vzácný, ne však tak jako Perfect Game. Od roku 1875 do konce sezony 2008 jich bylo zahráno 257. (10.06.2009)