Nesmrtelný

Taliani sa opäťraz vytiahli! Po ich (podobnom) filme Suburra, je to ďalší film, ktorý stojí za to vidieť. Tempo je síce pomalšie, no nedá mi nespomenúť vynikajúci soundtrack. Okrem zaujímavého hlavného predstaviteľa, ktorý toho síce veľa nenarozpráva, zaujme aj netradičné prostredie či už na severe Európy alebo na juhu v Neapoli. PS: zo seriálu som nevidel ani jednu jedinú epizódu... (15.04.2020)

Postava Ciro di Marzio z mého nejoblíbenějšího gangstarského seriálu Gomora dostal vlastní film, který se stal hned největším italským hitem v tamních kinech v historii tržeb. Ciro nezemřel, ale postřeleného ho vylovili z moře a tajně vyléčili a poslali dělat byznys s koksem do Lotyšska ( celkem elegantní , uvěřitelnější řešení než Boby Ewing z Dallasu ve sprše ). Oproti seriálu se změnila forma, přitlačilo se až moc na psychologii a vyprávělo se ve dvou linkách. Jedna v současnosti o osamělém Cirovi v Lotyšsku, což mi připadalo jako inspirace tvůrců nejlepším dílem třetí série, když byl Ciro v Bulharsku a druhá linka je retro životní příběh dětského zlodějíčka malého Cira. Výsledkem je fajn film, kde znějí ty podmanivé tóny a na konci se na dvě sekundy objeví i Genny, ale ta dějová linka je tak jednoduchoučká, že by ji v seriálu odvyprávěli za dvacet minut. Kdybych neznal seriál dám tři hvězdy, ale jsem rád, že jsem se zase viděl s mým oblíbeným grázlem. Takže když už Nesmrtelný přežil svou smrt, mohl by se objevit v páté sérii Gomory. (05.04.2020)

Ono to bylo celou dobu za 4, ale ten konec, ten mě rozebral, já prostě mám slabost pro chlapský přátělství až za hrob a dál. Je to možná patetický, ale kdo vyrůstal na Žižkově tak může tomu rozumět víc. Ciro byl nejvýraznější postava seriálu Gomora a tak se nedivím, že dostal vlastní film a je super, drsnost zůstala, ale přibyla pořádná porce zásad, který vedou Cira k rozhodnutím a povaze jakou má, což ti velmi dobře objasňují flashbacky z Cirova dětství. Cesta do hlubin Cirovi duše je pro mě úplný gangstersko - chlapský balzám. Tradičně výtečný hudební doprovod. Není co řešit, jasná pět (24.10.2020)

„Nesmrtelný Ital, zase z hrobu leze, kdo seriál neznal, naskočí mu léze.“ Vsuvka mezi 4. a 5. řadu Gomory, s flashbacky do sirotčince, pohříchu bez jeptišek (přitom o nich Ciro vždy básnil). A když seriál neznáte? Pak oceníte OKÉNKO INFORMACÍ: [][] Ciro di Marzio je plešatý sirotek a plaváček, včera králem Neapole, dnes úředně mrtvý. ## Kromě vadného držení těla má vadný i charakter. ## Kam Ciro příjde, sto let tráva neroste. ## Mafiánské dohody padají, příměří bere za své a začíná válčit každý s každým. ## Ciro se střídavě přidává na jednu či druhou stranu, kuje pikle s třetími i čtvrtými a úplně všem slibuje hory doly, „Až zvítězíme.“ ## Na gangsterských schůzích žvaní o svobodě a do mafie zavádí demokracii, pomalu i hlasování. Oblíbená fráze: „Musíme si navzájem věřit,“ což si i rozverně pobrukuje, kdykoli ostatním mydlí schody. Ten se měl narodit v Palermu. Cosa Nostra rozložená, stovky mrtvých, celé klany vyhubené po meči i po přeslici a soudci Falcone a Borsellino bez práce, jen křížkují fotky mafiánů na nástěnce. [][] Závěr výbušný aneb Ciro pyrotechnikem. Nakonec ruského bosse odstřelí před jeho netečnou (!!!) ochrankou, se slovy: „Konečně budete svobodní.“ Tyhle seriálové kydy poznávám. Celej Ciro. (30.10.2023)

Vhled do těžkého života drogových mafií - není snadné být mafiánem, ani když se z neapolského sirotka postupně vypracuje ve významného kápa podsvětí. Jaké štěstí, že jsem se kdysi narodil do sice chudé obyčejné české rodiny, ale zločinecká kariéra mě nikdy nelákala, takže mě podobně náročné a riskantní živobytí a hnusné mafiánské prostředí naštěstí minulo. Cirovi fakt není co závidět. (26.03.2023)