Sissi

Já to dneska pojmu jinak, mně ta Sissi připomněla jak jsem se zamiloval do Báry, taky to bylo na první pohled, taky byla jak sluníčko- akorát já nejsem rakouský císař, a tak mi to bylo prd platný....Jinak moc milý, ale až pleslazený film s nádhernou Romy Schneider v hlavní roli rakouské císařovny...70% (24.07.2019)

A já dávám 5, i když tu modrotinu už nezachráním, to proto, že jako malá jsem tenhle film prostě zbožňovala a dodnes si vzpomínám na ten obdiv a pocit, když jsem Sissi viděla poprvé a jak hrozně moc jsem jí chtěla být a když jsem poprvé stála v Schönbrunnu, jímala mě téměř posvátná úcta.. Co na tom, že dějepisci můžou děj právem sepsout, aťsi jsou kostýmy nepatřičné, je mi fuk, že je příběh sladký jak cukrkandl. Já si občas ráda a beze studu dám o pár kostek navíc.. :) (18.11.2010)

Často, když jsem v Alpách a vidím, tam ty upravené svahy, romantické hotýlky, před kterými jsou lehátka s opálenými důchodci (pokud, tak můžu nazývat hraběnky a barony našich jižních sousedů), tak si vzpomenu na tento film. Film natočený velice pozitivní kamerou padesátých let s půvabnou vídeňskou favoritkou, mého již zesnulého romantického dědy, Romy Schneiderovou, mě vždy dostane do dobré lehce nostalgické nálady. Cítím při něm ten pocit, který jsem měl jako dítě v uzavřené teplákové republice koncem osmdesátých let, když se ke mně dostalo něco ze západu… cítil jsem najednou ten vánek z alpského sanatoria, kde na lehátku se opaluje Romy Sneider… nahá… hodně jedu:) , ale je to tak. Dávám pět hvězd a nedá se s tím nic dělat:) (17.07.2008)

Ve jménu povinné osvěty si teď dáme tu o té opravdové císařovně Sissi. Takže všechno bylo, jen ne to, co bychom asi (ovlivněni touto letitou taškařicí) čekali: psychopatická hysterka, anorektička- podle denních účtů za dorty spíše bulimička posedlá svou hmotností a pačesem. Manžela vydírala už od sňatku sexem. Pokud neskákal, jak ona pískla, nebylo nic. Například si tak vynutila své neomezené plné moci, své lidi kolem sebe, svůj program, dohled nad veškerým provozem domácnosti, ale kromě jejího písečku požadovala narovnání práv maďarského národa, výměnou za plnění manželských povinností. A dosáhla toho. Ale ne kvůli Maďarům, ti ji byli buřt, jen proto, aby císaře těma Maďarama vytáčela. Prostě všechno natruc a naopak. A chraň Bůh ji nevyhovět nebo na ni poukázat! Po letech manželovi naháněla do ložnice milenky sama, aby nemusela ona. Zatím se celé dny vážila, koukala na sebe do zrcadla nebo si hrála s papouškem. Ale taky hodně cvičila, jezdila na koni a údajně až fanaticky pěstovala turistiku. Každé deko muselo dolů, jinak konec světa. Běda té, která jí při česání vytrhla vlas. Měla zkažené zuby a tak když mluvila, nehýbala téměř rty- nebylo jí tedy rozumět. Byla proto vzteklá, že jí nikdo nerozumí. V roce 1888 si nechala vytetovat na rameno kotvu. V krčmě v přístavu. Pohoda. S radostí a uspokojením brousila po blázincích a léčebnách, ne kvůli zlepšení podmínek, ale protože čím bizarnější situace nebo nešťastníky viděla, tím byla sama spokojenější. Taková to byla osobnost! Od určité doby ji nikdo nesměl fotit ani malovat, aby zachovala kult své krásy, kterou oplývala ve dvaceti. Ale v roce 1885 (měla 48let) ji potkal rakouský konzul na ostrově Korfu a popsal ji takto: "Shledal jsem ji ošklivou, starou, hubenou jak tříska, špatně oblečenou a měl jsem dojem, že mám před sebou nikoliv blázna, ale šílence." Z mladé vzpurné, rozmazlené a panovačné "žeprý-heprý" anarchistky se stala nerudná babizna, která nerespektovala ani základní pravidla slušného chování. Když si nechala konečně vyhotovit zubní protézu, klidně si ji vyndala z úst přímo u prostřené tabule. Levou rukou ji podržela stranou stolu, opláchla sklenicí vody a strčila zpět do pusy. U stolu seděli hosté. Už od sňatku, pokud nebylo po jejím, projevovala svůj nesouhlas nekončícím křečovitým pláčem nebo se několik let snažila zahrát tuberkulózu. Hrála dobře, skákali kolem ní všichni a nakonec ji poslali na léčení, na Madeiru. Když to zopakovala několikrát, i císaři docvaklo, že žádnou tuberu nemá, že to bude jiný problém. No prostě úplné ZLATÍČKO, jako z jedné filmové pohádky! K filmu: já chápu, že chtěli natočit něco pro děti, ale už by bylo načase natočit film pořádný. (29.10.2018)

Může to být jakkoli zidealizované od skutečnosti, přesto se filmy mapující kus života rakouské císařovny řadí mezi nejpovedenější historické snímky. Film(y) neměl v plánu kopírovat do detailu realitu, rakouští tvůrci se jen inspirovali velkými postavami svých dějin a vytvořili nádherné filmy, na které se vždy ráda podívám. Výprava, kostýmy, příroda, OPRAVDOVÁ zámecká prostředí, záběry z Uher, Benátek či Schonbrunu + Romy a Karlheinz si nezaslouží nic než to nejvyšší ohodnocení! (21.03.2008)