Cesta ke štěstí

Typická ukázka agitačního žánru, který prostupoval celou kulturu československého socrealismu. Sequens přejímá postavové i příběhové konstanty vesnického dramatu – střet mezi starým světem (světem statkářů a jejich vazalů) a světem novým (svět traktorové stanice) se přenáší na rovinu typizovaných hrdinů. Nadšená vesnická dívka Vlasta prošla ideologickou iniciací na stavbě mládeže a poselství nového řádu přináší do prostoru vsi, která se odmítá vzdát reliktu starých časů – mezí. Poměrně mě zklamalo provedení negativních postav, která narozdíl od literárních děl nemá v Cestě ke štěstí šťávu a zůstává pouze u prkenně žlučovitého statkáře Fulína. Tento nedostatek ovšem vybalancovává kolektiv traktorové stanice se vší sublimovanou erotikou, mechanizovaným vyjadřováním a předpisovým nadšením. Klíčovým motivem Cesty ke štěstí je traktor coby kontradikce koně (starého světa). Tank míru značky Zetor je pravým poslem nového řádu, iniciačním nástrojem i všudypřítomným společníkem člověka. Jeho lidé jsou ukázkovými modely "nového lidství" dle dobové estetické i ideologické normy. Vrcholnými ukázkami inkorporované ideologie jsou scény masového zpěvu a zejména Lomozem citovaná častuška, jejíž vyznění je takřka sakrální. Patos filmu je místy směšný (to všechny ty z dnešního pohledu roztomilé dvojsmysly s plněním normy), místy mrazivý (moment prohlédnutí Vlastina otce za zvuků traktoristicko-kultického chóru je takřka patologický). Za typickou rekvizitu je třeba považovat i komickou kreaci Rudolfa Deyla ml., jehož skladník Karásek ztělesňuje komický archetyp tolik typický pro český socrealismus (hartusivý dobrák). Z hlediska formálního je Cesta ke štěstí snímek příšerný, diletantský, mizerně vystavěný, disharmonický, odehraný v roztoužené naivitě Jiřky Švorcové a jejích soudruhů. Nicméně obsah je z dnešního pohledu tak obtěžkán semenem ideologie, že na diváka dýchne až cosi mystického, jako by sledoval iniciační rituál bizarní sekty. Jakožto člověk obeznámený s dobovým newspeakem i emblematickou řečí umění jsem se náramně bavil smyslem zjevným i zakódovaným. Působivé, nehodnotitelné. (02.11.2006)

Hodnotit takový film nelze bez přihlédnutí k dobovým souvislostem - a proto musím dát odpad, jelikož ten film je prolezlý propagandou skrz naskrz. Propagandou podpořující projekt kolektivizace vesnic. Ve filmu se může zpívat jak chce "V slunném světě rovných lidí, bratr bratru nezávidí", ale právě závist byla tou vlastností, kterou komunisti umě rozdmýchávali v lidech a která je nesla za jejich vytouženým cílem. Najít v každé vesnici jeden exemplární případ, vybudit lůzu k akci a ta už se postará. Postavy ve filmu jsou naprosto šablonovité, ani nemá smysl o tom moc psát. Politický zástupce v traktorové stanici (už ta funkce!) nám jen tak mimochodem ukáže, že umí dovedně couvat s traktorem, aby jsme si nemysleli, že je to nějaký neschopný aparátníček. Statkář Fulín nosí "prvorepublikový" klobouk, ne ty správné budovatelské čapky. Garážmistr Karásek je dobrák zastaralých názorů a několikrát je jemu i divákovi polopatě vysvětleno, jaké názory jsou ty správné. Vlastin otec Tomeš pozná, že otevřená náruč JZD je vždy ochotna odpustit minulé prohřešky. Záškodníček Pepek sice udělá chybu, ale svým budovatelským nadšením ji lehce napraví. Spousta propagandických hesel nejsou jen filmovou rekvizitou, ale jsou určeny hlavně pro diváky. "Málo mezí v JZD, více chleba v národě!". Přesto pár věcí mě překvapilo. Když Fulínovi říkají, že mu můžou pole vyměnit, říká jim: "Paragrafy na to máte, ale kouska srdce k člověku ne." Fulín je samozřejmě vykreslen jako egoistický vykořisťovatel, tahle věta by ale mohla zaznít i v úplně opačném filmu. Taktéž nadávání na zbytečnou byrokracii jsem v budovatelském filmu nečekal. Některé scény si uschovám pro obveselení přátel, jako třeba lehký náznak Oldovy žárlivosti zahnaný nabídnutou svačinou na traktoru nebo pozorně naslouchající traktoristy, kterak Vlasta kolejnici ke kolejnici pokládala... Jako obraz doby je film vpodstatě dokonalý, ale jelikož jeho záměr byl zcela opačný, hvězdičky mu to žádné nepřinese. (16.02.2012)

V temně rozjásaných začátcích padesátých let se jednalo o příkladný film, umělecké dílo, kterému se Jan Werich se svým "divně historickým" filmem nemohl vůbec rovnat. I Sequens si tímhle dílkem zadělal na slušnou kariéru, někdy je prostě možné vše. Pokud jde o film, tak výraz "všechno k pozvracení" asi líčí Traktoristku dostatečně. Věřím, že to Švorcová myslela vážně, jenže to takový vymaštěný výplotek neomlouvá. Ovšem jako mučící pomůcka bezvadné... (20.09.2005)

Balada o traktoristech aneb Více traktoristů - rychleji socialismus do vesnic! 1) 29letý režisér Jiří Sequens pojal svou prvotinu jako prvoplánovou agitační komedii a tou film zůstal i z dnešního pohledu. Málo mezí v JZD, více chleba v národě._____ 2) Dobové upřímné nadšení bez falše je cítit ze snímku i dnes, i když z něho chvílemi spíš mrazí. Strojní stanice jsou pákou, která pohne i tou nejstojatější vodou!_____ 3) Druhý v kariéře byl film pro 23letou Jiřinu Švorcovou (Vlasta, která chce být traktoristkou). Herečka zpívá i úvodní píseň. Více mě však zaujal 39letý Rudolf Deyl ml. (vedoucí skladu Karásek). Jeho výklad o traktorech: ...tohle je traktor, tohle je taky traktor, ale menší, tady je zase traktor, ale jinej... mi připomněl, omluvte můj anachronismus, Srstkovy kachny z filmu Rozpuštěný a vypuštěný. I výrok nad převrhnutou cukřenkou s kostkovým cukrem: Kostky jsou vrženy... stojí za zmínku._____ 4) Dobová světová traktorová špička - filmový Zetor 25 byl vyráběn ve dvou typech od roku 1945 - 1961 a celkem se jich vyrobilo 158 570. To jen abys věděl, ...ty kluku traktoristická..._____ 5) A na závěr si zazpíváme: Země voní / jede po ní / pětadvacet bujných koní / Na Zetoru traktorista / oko bystré ruka jistá..._____ 6) Skvělý koment: Marigold (nehodnotil). (04.02.2016)

Vazeni normalizacni sudruhovia, nasrane militantne feministky, klobaskovi ynzinieri, moralne autority, mentalni invalidi, pravidelni -i menej pravidelni citatelia Leninovych Aprilovych tez, uspesni -i menej uspesni absolventi VUMLu, zakomplexovane a zamindrakovane nuly, prechytrale tlchuby, mentalne dezorientovane osoby, dementali, spiny tlste dementne, mentali, blazni, pozerski dementalni artovi ufoni a ezotericki autisti. Je mi naprosto jasne, ze automaticky davate odpad aj budovatelskym filmom z byvaleho Ceskoslovenska z 50. rokov, no ale ja sa s tunajsimi odpadistami jaxi nemozem stotoznit. Nie preto, zeby som holdoval komunizmu alebo nedajRamzes nejakemu dalsiemu -izmu, ale proste preto, lebo tieto stare budovatelske agitky 50. rokov mali v sebe zabudovany zivotny optimizmus a vieru v krajsie zajtrajsky. Nejdem tu vypisovat odborne kecy ohladom technickej stranky filmu - tuna rad prenecham priestor filmovym yntelygentom, aby mohli najmenej 25 -izmami opisat velku cerstvu teplu sracku. Ja si tiez zijem svetskym zivotom, preto mne stacil xpokojnosti optimisticky duch a viera v dobro a v to, ze na kazde riesenie sa najde problem, teda pardon, na kazdy problem sa najde riesenie. V tomto duchu tuna vystupuje aj pani Svorcova, ktora si sadla za volant traktoru rozoravat domace - ceskoslovenske - polia. Vo filme su pritomne aj silnejsie sceny /konflikt otec -dcera/, ale film ma slusne tempo, nuda dostala len minimum priestoru a nejedneho diviaka potesi optimisticky zaver. 40 % (14.11.2015)