Režie:
Jim SheridanKamera:
Peter BiziouHudba:
Trevor JonesHrají:
Daniel Day-Lewis, Pete Postlethwaite, Emma Thompson, Mark Sheppard, John Lynch, Saffron Burrows, Jamie Harris, Corin Redgrave, Gerard McSorley, Phil Davis (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Falešně obviněn a neprávem uvězněn bojoval za spravedlnost, aby očistil jméno svého otce... Ve svém třetím celovečerním filmu se Jim Sheridan vrátil k případu tzv. Guildfordské čtyřky, v 70. letech neprávem odsouzené za účast na atentátu IRA. Drama podle tragického osudu Gerryho Conlona, který sám popsal v knize Prokázaná nevina, spojuje drsné vězeňské a vášnivé právní drama o neúnavném boji za spravedlnost s emotivním příběhem o komplikovaném vztahu otce a syna. Conlon byl v roce 1974 jako jednadvacetiletý odsouzen za účast na bombovém útoku v anglickém městě Guildford, při němž zemřelo pět lidí. Jeho nevinu soud uznal až po patnácti letech, o další dva roky později a v podstatě příliš pozdě pro všechny byly anulovány rozsudky nad sedmi členy Conlonovy rodiny (včetně jeho otce), uvězněnými za napomáhání IRA v roce 1976... Silné politické drama o boji za spravedlnost vyhrálo Berlinale a bylo nominováno na sedm Oscarů. Sheridan scénář napsal spolu s tehdy debutujícím scenáristou Terrym Georgem, belfastským rodákem, který v 70. letech sám strávil pár let v nechvalně proslulém britském vězení Maze. Kratší vězeňskou zkušenost kvůli filmu podstoupil i Daniel Day-Lewis, který pro roli ztratil přes dvacet kilogramů tělesné váhy a nechal se i vyslýchat, polévat vodou a urážet. Za svůj výkon získal svou druhou oscarovou nominaci. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (398)
Tolik deprese a bezmoci jsem snad ještě neviděl, Daniel D. Lewis opět exceluje ve strhujícím filmu o nenávisti angličanů ke všem irům, kteří musí být automaticky součástí IRY, film je o nespravedlnosti, silné vůli, hrdosti a garantuju vám, že nikoho nenechá chladným. Politika v době největšího řádění IRY byla velice krutá, spravedlnost neexistovala a skupinka mladíků se tak ocitla ve vězení za něco, co neudělala. Film je výborně udělaný a já nemám, co bych tomu vytkl, snad jen, díky bohu za to, že nejsem Ir a v té době jsem nežil. ()
Neskutečně strhující lavina emocí, která se na diváka vyvalí během srdcervoucích přelíčení v soudní síni se čtveřicí obžalovaných je tak excelentně zahraná (ano, hlavně Daniel Day - Lewis), až mi to vzalo dech. To byl první šok, pak už jsem chtěl osobně vtrhnout - vletět a prásknout dveřmi - do oné filmové místnosti se zkaženými soudci, kriminalisty a psychicky vydíranými oběťmi a zakřičet na celé kolo: VY NAMYŠLENÍ TUPÍ IMBECILOVÉ!!! Jimu Sheridanovi se povedlo mne jako diváka tak emocionálně vyčerpat, že jsem na samotném konci tohoto dramatického snímku (který kupodivu začíná pohodově, až komediálně) uronil nejednu hořkosladkou slzu. Lewis je právoplatně jedním z nejopěvovanějších seriózních hereců v Hollywoodu a je vážně škoda, že se neangažuje trochu více. Na druhou stranu pak ale do svých pečlivě vybíraných rolí dává mnohem více, než jen své srdce... Je to vidět v každém jeho snímku - ten člověk své postavě pokaždé propůjčí svou duši a stane se živoucím, existujícím hrdinou, kterého ztvárňuje. Je to něco podobného, jako když Viggo Mortensen spal při natáčení Pána Prstenů se svým mečem a nemyl se, aby splynul s otrhaným hraničářem Aragornem. Emma Thompson také ve Ve jménu otce dokazuje, že jí stačí jen deset minut na plátně a získá si svým neobyčejným charismatem naprostou většinu diváků - je skvělá! Ale dost už bylo superlativů (mohl bych ještě vyzdvihnout pěkný začátek filmu, po celou dobu strhující tempo, scénu s výslechy...), tento film jsem měl vidět o hodně dříve, a rozhodně si jej ještě někdy užiji. ()
„Máme tady dvě krabice Conlona. Je to Guiseppe nebo Gerard?“ Zásadní otázka tohohle letitého případu. Režisér Jim Sheridan je pojem, který ovšem už párkrát šlápnul malinko vedle. Jméno si udělal hlavně dvěma kousky s britským klenotem Danielem Day-Lewisem. Tenhle začne výtečnou naháněnou, pokračuje několika epizodami z Londýna, osudovým výslechem a nekompromisním soudem. A to už se divák nadechuje k dalšímu syrovému nášupu. Vyrůstal v neutěšené sociální situaci, neuznával pravidla, kostel zanedbával, občas lhal, občas ukradl nějaký ten kus železa. Ale tohle si nezasloužil. Jenže policie tehdy potřebovala dokázat svou výkonnost, potřebovala viníky a potřebovala pro ně exemplární tresty. A paradoxně letos (2014) v červnu hlavní postava takzvané Guildfordské čtyřky zemřela. Neprávem odsouzený Ir Gerry Conlon odešel po dlouhé nemoci. A znovu jeho smrt varovně ukázala na jeden z největších justičních omylů v britských dějinách. Tuhle kaňku Sheridan náležitě rozmazal, pomohl mu v tom právě Day-Lewis, který se na náročnou roli připravoval i tím, že přebýval v opuštěných vězeňských prostorách. Na plátno přenáší spravedlivý hněv člověka, který ztratil roky života, ve vězení dospěl a změnil se z provokujícího rebelanta v zarputilého bojovníka. Závěr je na mě možná trochu uspěchaný, nicméně i tak je tenhle kus irsko-britské historie sakra působivý. ()
Ve jménu otce... Jsou příběhy, které hlava nebere. Tohle je jeden z nich. Film to možná není až tak výsostně dobrý, našlo by se, co kritizovat, nicméně dopad na mě byl, v roce 1994, velmi silný. Představa, že mi někdo tehdy napaří 15 let, jen protože jsem drzá, dělám standardní bordel, jako ostatní moji ani ne dvacetiletí souputníci, však o terorizmu víme kulové, nepodílíme se na ničem takovém... je šílená. Film má bezesporu svůj význam a měl by ho vidět každý. ()
Film V mene otca je riadna paľba na nervy diváka. Nielen v rovine emocionálnej, ale aj dramatickej. Dokáže v divákovi vyvolať obrovskú dávku spravodlivého hnevu na celý ten súdny systém, ktorý už v minulosti hocikde na svete toľkokrát zlyhal, pričom hlavným znamením aj naďalej zostáva, že hlavní vinníci týchto súdnických a vyšetrovacích maškarád zostávajú vždy nepotrestaní. Sheridan celý príbeh pekne rozložil na dve úrovne, ktorých jednotlivé časti sa po psychologickej stránke vzájomne ovplyvňujú. Ide o politickú, väzenskú drámu, ale aj o obyčajné mladícke rozhodnutia a nerozvážnosti, ktoré žiaľ dokážu v nesprávnej chvíli priťažiť v hlavnom procese, alebo aspoň vyvolať dojem lapených zločincov. Neviem čo by som robil na ich mieste, asi by som z toho pocitu krivdy a nespravodlivosti zošalel. A do toho vyhrávala nádherná muzika, typ hudby ktorú mám z prostredia britských ostrovov najradšej, a ktorá dokonale celý film zabalila do jedinečnej "írskej" atmosféry. Daniel Day-Lewis si za postavu Gerryho Conlona jednoznačne zaslúžil oscara, mal smolu, že práve v tom roku prišiel Tom Hanks s jeho Philadelphiou. Podľa mňa sú však oba herecké výkony porovnateľné. ()
Galerie (50)
Zajímavosti (9)
- Jako přípravu na natáčení zvolil Daniel Day-Lewis (Gerry Conlon) pobyt v mrazivě ponuré vězeňské cele a vyžadoval po členech štábu, aby ho slovně napadali a polévali ledovou vodou. (nezavisla)
- Paul O'Grady hrál jednoho z vězňů, avšak z konečné verze byl vystřižen. (liquido26)
Reklama