Pražákům, těm je hej

No až na pár vyjímek jsem excentrické texty Pražského výběru nikdy moc nemusel. A vlastně ani jeho členy nemám nijak v lásce. Ale musím uznat že tento snímek mě zaujal hned napoprvé a to nejen množstvím osobností které se tu více či méně mihnou ale také obsahem. Těžko zařaditelný film ale velmi zajímavé a nevšední, místy možná i abstraktní zpracování! I proto působí na diváky tak rozporuplně. Rozhodně pozoruhodný zážitek a v té době možná i kontroverzní. 3* za 64% (12.06.2015)

Tak předem musím říct, že nejsem fanda Pražského výběru, nikdy jsem je neposlouchal a v osmdesátkách jsem ani nebyl na světě. Přesto se mi ale tenhle film docela líbil (ano, opravdu). Taková hudební magořina se jen tak nevidí, kor v Česku. Je tu mnoho šílených scén, šílená kamera, šílené střihy, ale hlavně je tu Vilém Čok, který v takovém filmu rozhodně nesmí chybět. Jo, já vím, že v Pražském výběru hrál, ale od té doby, co jsem viděl V žáru královské lásky si myslím, že to je fakt totální magor. Jenže bez Čoka by ten film nebyl takový, jaký je. Ono to je místy strašně ukecané a některé ty písničky mi přišli dost otravné, proto taky nejdu s hodnocením výš. Jako jo, hluboká konverzace v bahně, Čokovy skřeky, videoklip s popeláři a popelnicemi, všechno s tím soudruhem, to jsou všechno geniální scény, ale tak nějak cítím, že kdybych dal 4*, tak bych ten film přecenil. Takže jenom silné 3* (06.05.2019)

Michal Pavlíček mluví v jedné scéně o tom, že Pražský Výběr už není co dřív a uvidí se, zda dokážou překročit vlastní stín. Kdyby jen tušil, jak blízko byl pravdě, přestože náznak rozpadu Výběru byl tenkrát pouze součástí fikce. Nedoporučuji nepříznivcům nejslavnější kapely české nové vlny, protože polovina mystifikačního dokumentu, kterým provází starý známý Artur Ropotámo, je tvořena skladbami z alb Výběr a Pražský Výběr. Akorát ten Zappa tam nikde nebyl. Nebo jo? (19.01.2013)

Ani nevím proč jsem se na to včera dívala, když je pro mě skupina Pražský výběr něco nevztřebatelného. Jako já ke každému z jejích členů cítím muzikantský respekt, ale takový Vilém Čok je pro mě synonymem uječenosti, prostě ho nemusím a nikdy bych ho jako "zpěváka" nevyhledávala, nemůžu si pomoct. Mě nikdy neoslovila jejich ... hudba (?), říká se tomu tak? Na druhou stranu mě pobavily záběry tenkrát ještě mladých hvězd českého hudebního nebe jako je Lucka Bílá, David Koller s Lucií, Bára Basiková a ad. Jak jsme všichni zestárli ... P.S. Snad se skalní fanoušci neurazí. (31.07.2014)

Vlastně jsem tenhle film ani nechtěl hodnotit, ale, jak by řekl Švejk: „Poslušně hlásím, že si nemůžu pomoct!“ Viděl jsem ho za poslední rok už tak třikrát a je to prostě fascinující záležitost, která v sobě ukrývá hnedle několik rozměrů. V první řadě je to zábavný pseudo-dokumentární pohled do zákulisí kultovní kapely se všemi slastmi a především strastmi (ne)fungování pod bolševickou kuratelou. (Pražský) Výběr byl ve své době neskutečným zjevením a posraní komouši si s ním a jeho popularitou mezi mládeží prostě nevěděli rady, přestože jeho tvorba byla totálně apolitická. Takže to řešili tak, jak bylo tenkrát běžné – zákazem. Kromě záznamu potýkání se s režimem je to navíc výběří „Some kind of monster“; střet dvou velkých eg v rámci jedné kapely, což je nejlépe vyjádřeno ve snad nejlepší scéně celého filmu soubojem Kocába s Pavlíčkem v bahně. Nejdůležitější je samozřejmě muzika a té je tu kotel: poslechnete si alespoň fragmenty 13 nebo 14 kousků od Výběru (což je drtivá většina písniček, kterou do té doby na dvou deskách vydali), ale zazní i Stromboli nebo Kocábův Odysseus. Přestože jde v případě Výběru o hudbu, která je aktuálně stará často téměř 40 let, nepodepsal se na ní zub času prakticky nijak. Je to nejspíš tím, že ten jejich styl, který se mimochodem dokonale promítl i do rozverně neuspořádané a dadaistické podoby tohoto „filmu“, není ukotven v žádné době a v žádném trendu – je to originální muzika tvořená navýsost originálními osobnostmi a skvělými muzikanty. OK, Čok asi nebyl skvělý muzikant, ale o to větší to byl showman. Kocáb s Pavlíčkem spolu i každý zvlášť vymetli předtím i potom všechna možná i nemožná hudební zákoutí, ale jejich symbióza ve Výběru je pořád top. Tahle trojka pak představuje jednoznačně nejcharismatičtější sestavu v historii české rockové scény, jen škoda, že jim tu nemohl krýt záda uprchlík Kryšpín. Není to film století, ale vzhledem k výše zmíněnému, i k tomu, že Výběr pokládám za naši nejlepší rockovou kapelu vůbec, nemůžu nedat pětikvalt. A pokud srovnám Pražáky třeba s uchcanou Bohemian Rhapsody, tak se mi chce Queeny za ten jejich sebedojímavý self-tribute skoro pohrdat. Celý film je k vidění zde. (23.03.2021)