Tma, světlo, tma

Tak toto je pre mňa absolútny kult ! Pamätám si že som prvý krát tento flick videl ako decko v Tv. Bola hlboká noc a všade navôkol tma, sledoval som to na tajnáša. Nahnalo mi to taký strach a nepríjemný pocit, ako predtým ešte žiadny iný film nedokázal. A to som pred ním videl mnoho hororov, boli to síce 80´s slashery ktoré, povedzme si po lopate, dneska skôr pripomínajú komédie než strach naháňajúce filmy ale v 90´s pre decko to tak určite neprišlo. Aj po mnohých rokoch to má v sebe extrémne znepokojivú atmosféru ktorá vo mne rozprúdila spomienky. Claymotion toho najlepšieho rázu. Obrovská dávka surrealistickej temnoty v ktorej sa tie najtemnejšie časti dejú za dverami. Pretože,keď to sledujete prvý krát, nikdy neviete čo z dverí vyskočí ! (04.06.2014)

Dokonalá fimová řeč a Švankmajer, to je magický pár, který kdysi z ženského lůna společně vzešel a do prachu země se spolu opět navrátí. K čemu slova, když lze mluvit bez nich? Člověk je bytost nedokonalá, za dar existence, svobody a intelektu dokáže vždy jen ničit. Svůj nezměrný potenciál omezuje na tu jedinou schopnost, která ho baví a to hubit, devastovat, zabíjet a přitom se na celé kolo smát. Věru špatný osud takového člověka čeká. Jak smutně dokáže se takový tvor odvděčit za svůj život a nakolik si ho vlastně váží? Ještě nikdy dosud nebylo stvoření člověka podáno tak přenádherně jako v této kraťoulinké výmluvnosti od mistra umělce. (06.03.2006)

Mýtus o stvoření člověka po švankmajerovsku. Nikoliv boží prozřetelností, nýbrž tvůrčím (či spíše konstrukčním) "auto-aktem" se člověk stal člověkem. Odkud se materie pro jeho stavbu vzala netřeba řešit - prostě tu byla a přišla, odkud si z nadreality. ... Na počátku byla tma. Pak si (budoucí) člověk rozsvítil, aby viděl, co to vlastně páchá, nakonec však, stísněn v jednopokojové malosti, raději zase zhasl. A od té doby bloudí v temnotě celé lidstvo. ... Každopádně výborný příklad filmu, kde se výtvarné zpracování a nosnost myšlenky snoubí na vysoké úrovni. (24.10.2011)

-4* Švankmajer se vrací k plastelíně (nebo co to vlastně je?) a dělá dobře. V tomto kraťasu si hraje jednoduchým nápadem, který dokáže pobavit a má to v sobě i cosi skryto. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: X (3*MAX) ] (06.02.2020)

Na počátku byla tma, pak se začalo něco dít a ve světle stísněného pokoje se začal postupně tvořit z hlíny (připomínala mi tu, z které vyšly chobotničky z druhého patra) člověk. Ruce, nohy, oči, mozek, jazyk... všechno to spořádaně pochoduje do pokoje, samozřejmě vyjma penisu, který je nutno nejprve pořádně zchladit. Nakonec z toho překvapivě vznikne člověk. U většiny kratasů se dočkáte výrazné poenty. Tady se stane přesně to, naco vás snímek 7minut připravuje a přesto vás Švankmajer dostane. Z bezvýznamné hmoty se kterou jsem neměl nejmenší soucit se stane lidská bytost, dýchající člověk. Ten obraz mi vyrazil dech, připomínal mi mou vlastní smrtelnost, začal jsem k té hroudě něco cítit. Už mi nebylo jedno, kde se kousek hlíny připlácne, nebo ubere.Chtěl jsem, aby to v té chvíli skončilo a najednou světlo opět zhaslo...Vtipná, morbidní genialita na třetí!! (08.09.2010)