Dracula

Se Stokerovou knihou to sice nemá společného vůbec nic, avšak stále se jedná o výbornou a hlavně atmosférickou záležitost s perfektním Lugosim v hlavní roli. Za geniální Frankensteinovou nevěstou to maličko zaostává, přesto bych Draculu směle označil za jeden z nejlepších raných hororů studia Universal. (19.07.2009)

Z takového starého hororu mám já mnohem větší hrůzu (samozřejmě v mezích), než z naprosté většiny hrůzostrašných či rádoby strašidelných příběhů posledních nějakých dvaceti let. Co to způsobuje? Tak především vynucená černobílá barva a také jistá opravdovost scén (mám na mysli třeba absenci digitálních efektů). Například umělé krysy, ač vypadají na první pohled možná směšně, jsou pro mě mnohem strašidelnější, než jakékoliv příšery v dnešních hororových slátaninách, které jsou v podstatě jen jednou velkou počítačovou animací. Bohužel námět není zvládnutý úplně na jedničku a především herecké výkony jsou značně nepřesvědčivé. Některé přímé záběry na vykuleného Draculu, či bláznivého Renfielda také nemusely být tak zdlouhavé, ale jinak je to .....velice dobré.... (27.11.2005)

Bela bol príšerný herec, ktorý mal ale to šťastie byť v správnom filmovom období na správnom mieste a s tým správnym prízvukom. :) Bohužial ma jeho Dracula len nechcene pobavil ale vôbec nevystrašil. Z obdobia ked sa natočilo tolko výborných hororov ma vyzdvihovanie práve tejto nudy dosť prekvapuje. (13.10.2012)

Možno je chyba v tom, že som pred Draculom videl už zopár Stockerových adaptácií, takže som príbeh poznal, možno v tom, že som od Browninga po Freaks očakával podobne šokantný horor, ale určite je problém v Lugosim, pretože jeho sympatický výraz tváre vo mne nedokázal evokovať ani zďaleka takú hrôzu, ako Max Schreck, alebo nalíčený Gary Oldman. Postavy rozprávajú pomaly, výrazne a značne pateticky, takže je film výborným študijným materiálom pre mierne pokročilých angličtinárov. Pre mňa bol študijným materiálom v rámci filmového vzdelania. Ničím viac sa stať nedokázal. Občas som mal pri niektorých patetických scénach pocit, že sa z rohu vyrútia bratia Marxovci na bicykloch a začnú si z toho všetkého robiť poriadnu srandu. (15.12.2012)

Draculovská verze Toda Browninga opouští dvě podstatné věci, charakteristické pro předchozí verzi Friedricha Wilhelma Murnaua: expresionistické mistrovství formy a vidění Draculy jako nelidského monstra. První odklon je jednoznačně ke škodě, film působí vizuálně dost nepřesvědčivě a určitá umělost narozdíl do expresionistických kulis boří genius loci filmu. Více než dvě třetiny snímku se odehrávají v nudném salónním prostředí Anglie, scénář prudce redukuje rumunskou expozici i finále v opatství ve Whitby. Prostřední část se zamotává do repetic podobných dialogů i scén a nemohu si pomoci, když není na plátně Dracula, je poněkud nudná. Browning působí jako filmař těžkopádně, střih je hodně uhozený a narozdíl od Jamese Whalea (téhož roku natočil Frankensteina) nemá takový dar pro kompozici obrazu. Druhý odklon však téměř vše napraví. Bela Lugosi dodal Draculovi aristokratický rozměr, který mu přihrblý Max Schreck upřel, a umocnil démoničnost a charisma, které z transylvánského hraběte čiší. Jeho "I am... Dracula" je jedinečným svědectvím o tom, jak hluboko se Lugosi do postavy ponořil a jak labužnicky s ní vychutnal každičké slovo. Detaily na jeho tvář s expresionisticky zvýrazněnýma očima nepůsobí při nejlepší vůli směšně ani v čase splatterů a slizu. Je to právě jeho díl zásluh, který učinil z této verze Draculy kult, byť např. Coppolova verze je filmařsky mnohem dokonalejší. (22.12.2005)