Ivan Luťanský

Ivan Luťanský se narodil 19. dubna 1953 v Praze na Žižkově jako nejmladší ze tří dětí rodáka až z Podkarpatské Rusi a veterána z 2. světové války. Už od dětství se nadchnul pro divadlo v literárně dramatickém kroužku Lidové školy umění. Nejdříve se vyučil u dopravních podniků elektromechanikem v roce 1971 a v letech 1971 – 1976 vystudoval herectví na pražské DAMU. Za studií hostoval v Divadle E. F. Buriana a v sezóně 1975 – 1976 v činohře Národního divadla v Praze. Po absolvování DAMU byl nakonec do činohry Národního divadla přijat (1976 – 1983), kde setrval až do své předčasné smrti.

Díky své statné atletické fyziognomii, sportem vypracované vysoké postavě byl zprvu obsazován do úloh povrchních a nevyzrálých sportovních mladíků, z nichž později přešel do charakterově vyhraněnějších, s temperamentem, dravostí, vitalitou, bezprostředností, komediálností, nadhledem, mimikou a vnitřní charakteristikou.

Uplatnil se v divadelních kreacích Václava („Naši furianti"), Oresta („Oresteia"), Michala („Jako bychom se ani neznali"), Ferdinanda („Úklady a láska"), Laertese („Hamlet"), Adama („Adam a Eva"), Petra („Nápadníci trůnu"), Nila („Měšťáci"), Michala („Bačova žena") a hlavně mladého Roberta Krüga („Bílá nemoc") aj. Na inscenaci „Aristokrati" se Ivan Luťanský podepsal jako asistent režiséra.

Do české kinematografie přišel v polovině 70. let. Za svoji krátkou kariéru (trvala osm let a má na kontě devět snímků) ztvárňoval hlavně postavy mladých a urostlých sympatických hrdinů (stejně jako jeho předčasně zemřelí současníci Jiří Hrzán, Jaroslav Drbohlav a Petr Svojtka).

Poprvé se na plátno uvedl jako vojín Habr v trochu melancholické komedii Václava Vorlíčka DVA MUŽI HLÁSÍ PŘÍCHOD (1975) s Jaromírem Hanzlíkem a Jorgou Kotrbovou v titulních úlohách. Tato úloha však ještě nebyla natolik výrazná (Luťanský ale nikdy nevytvořil titulní postavu).

Ve druhé polovině 70. let se zjevil jako mladý muž ve filmu Studia FAMU Alexandra Rakovského CHUŤ DO ŽIVOTA (1976), student práv Ivan Kabát v dramatu BĚŽ, AŤ TI NEUTEČE (1976) režiséra Stanislava Strnada, kupec Kam ve dvou částech pravěké trilogie Jana Schmidta OSADA HAVRANŮ (1977) a NA VELIKÉ ŘECE (1977), kriminalista Beran v Kleinově psychologickém krimi dramatu KAM NIKDO NESMÍ (1979) a Karel Sedláček v dalším studentském snímku FAMU Martina Bezoušky a Dušana Kukala AEIOU (1979).

Po čtyřleté přestávce se zjevil ještě ve dvou snímcích, které měly (ještě s dalšími TV projekty) premiéru i více jak rok po jeho smrti: tělocvikář Ryšavý v komedii Jaroslavy Vošmikové EVO, VDEJ SE! (1983) a trenér vzpírání Dušan v Kavčiakově slovenském dramatu ZBOHOM, SLADKÉ DRIEMOTY (1983).

Spolupracoval též s rozhlasem („Mlynářův student" 1982), televizními inscenacemi, pohádkami a pořady pro děti (např. STŘÍLEJ OBĚMA RUKAMA, NEZBEDNÁ POHÁDKA, MÍLAŘI, PAVÍ KRÁL, ZÁPISNÍK ZMIZELÉHO, LIŠAJ SMRTIHLAV, O PTÁKU OHNIVÁKU, LOVEC, A NEBOJÍŠ SE, PRINCEZNIČKO?, MEZIČAS, JAK SE PEČE ŠTĚSTÍ, SPOR DRAMATURGA STROUPEŽNICKÉHO, POUŤ KRÁLŮ, CO POUDALA BÁBA FUTÉŘ, ZUZANA VOJÍŘOVÁ, KAREL HYNEK MÁCHA apod.), seriály (NEJMLADŠÍ Z RODU HAMRŮ, STŘÍBRNÁ PILA a ROZPAKY KUCHAŘE SVATOPLUKA) a záznamy divadelních představení (NAŠI FURIANTI).

Luťanský se věnoval rovněž umělecké recitaci (ve Viole uvedl například recitační pásmo francouzského básníka Françoise Villona). Jeho bývalou ženou byla spolužačka Irena Kvěšová a snoubenkou baletka Hana Nachtmanová.

Už od mládí byl Ivan Luťanský znám svou veselou, rozvernou povahou, bláznivými kousky a dobrodružností. Jeho temperament se realizoval ve sportu (karate, šerm a střelba) u Svazarmu, vojenství a v zájmu o asijskou kulturu. Díky touze po dobrodružství a zážitkům odjel jako zpravodaj Československé televize roku 1983 do Vietnamu (původně chtěl do Tibetu nebo Číny).

Bohužel se mu tato cesta stala osudnou. Ivan Luťanský zahynul při automobilové nehodě za podivných okolností na cestě mezi vesnicemi Cau Rác a Ky Phong (u vietnamského města Vinh) 1. srpna 1983 ve věku pouhých třiceti let. Dodnes nebyla tato nehoda uspokojivě vysvětlena a vyšetřena (spekuluje se také o přepadení a následné vraždě nebo zastřelení při vjezdu na zakázané území atd.). Jeho tělo spočinulo na Olšanském hřbitově.

Jaroslav "krib" Lopour