Ladislav Rychman

Ladislav Rychman na sebe upozornil jako filmař, který de facto „vynalezl" žánr televizní písničky a svůj smysl pro spojení hry, taneční akce, zpěvu a hudby dokonale zúročil roku 1964 v průkopnickém muzikálu o studentské lásce Starci na chmelu. Pražský rodák odmaturoval v roce 1941 na gymnáziu, v závěru druhé světové války byl ale uvězněn v koncentračním táboře a jen dílem šťastné náhody nebyl popraven.

Po skončení okupace studoval estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a FAMU, tu však nedokončil. Zároveň začal působit jako dramaturg a herec v pražském Divadle satiry, kde se seznámil mimo jiné i se scenáristou Vratislavem Blažkem. Po zániku divadla v říjnu roku 1948, které bylo umlčeno zásahem shora po premiéře Blažkovy hry Kde je Kuťák?, začal Rychman pracovat ve Filmovém studiu Barrandov jako asistent režie (například u Bořivoje Zemana nebo Elmara Klose). Objevil se také jako herec v několika filmech, mimo jiné v Radokově mistrovském dramatu Daleká cesta (1949) nebo ve Fričově historické komedii Císařův pekař – Pekařův císař (1951).

V rozmezí let 1949–1955 se stal dramaturgem a režisérem ve Studiu populárně vědeckých a naučných filmů. Specializoval se tu na národopisné a folklórní filmy (Lidové tance I–VII, Pozdrav ze Strážnice, Hrály dudy), portréty českých umělců (Národní umělec Václav Vydra, Václav Hollar, český rytec) a především na instruktážní snímky (Loupací radlička, Nejde jenom o drát). Ve druhé polovině 50. let natočil desítky reklam a inscenovaných písniček, včetně skladby Dáme si do bytu a Mackieho Messera v podání Miloše Kopeckého. Nevyhýbal se přitom ani ryze zábavným pořadům – jeho hudební revue Tisíc pohledů za kulisy získala v roce 1961 Bronzovou růži na festivalu v Montreux.

Na poli celovečerního hraného filmu Ladislav Rychman debutoval v roce 1957 kriminálním snímkem Případ ještě nekončí. Po natočení psychologického dramatu o manželské krizi Kruh (1959) se začal i ve filmu věnovat převážně hudebnímu a komediálnímu žánru. Vrchol jeho filmografie představuje muzikál Starci na chmelu (1964). S identickým autorským týmem (scenárista Vratislav Blažek a skladatelé Jiří Bažant, Jiří Malásek a Vlastimil Hála) natočil o dva roky později i hudební komedii o podváděné řidičce tramvaje Dáma na kolejích (1966). Dvakrát se pokusil o adaptaci detektivních příběhů Josefa Škvoreckého – viz povídka Jak se koupe žena ve snímku Zločin v dívčí škole (1965) a kriminální komedie Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc? (1969).

Ještě před příjezdem okupačních tanků spolupracoval s Laternou magikou (Revue z bedny, 1967). Po nástupu normalizace se nepříliš úspěšně věnoval muzikálům (Hvězda padá vzhůru, 1974), hudebním fraškám (Jen ho nechte, ať se bojí, 1977) nebo své době poplatným dramatům (Píseň o stromu a růži, 1978) či krotkým satirám (Zlatá slepice, 1980, Láska na druhý pohled, 1981). Po natočení bizarní sci-fi komedie „Babičky dobíjejte přesně!" (1983) Rychman pracoval výhradně pro televizi a natáčel i reklamy. Jako scenárista, režisér i moderátor se podílel na cyklu střihových pořadů Trocha šafránu z televizního archivu (1993–1995).

Zemřel na selhání srdce v roce 2007.

AČFK