Claude Brasseur

Claude Brasseur se narodil v červnu 1936 jako Claude Pierre Espinasse na pařížském předměstí Nevilly sur Seine. Pochází z umělecké rodiny, otec Pierre Brasseur a Odette Joyeuxová působili v herecké branži a malý Claude proto vyrůstal obklopen divadelním prostředím. Za kmotra mu šel sám Ernest Hemingway a hráli si s ním např. Yves Montand, Simone Signoret nebo Jean-Paul Sartre. Původně uvažoval o profesi žurnalisty a dokonce se krátce i jako novinář živil. Specializoval se na reportáže z uměleckého prostředí. Rodinná tradice se ale nezapřela, bezprostředním impulsem pro vstup na jeviště pak bylo setkání se slavnou herečkou Elvire Popescoovou.

Základům řemesla se učil u Raymonda Girarda a studoval také na pařížské konzervatoři. Poprvé vystoupil na jeviště ve hře Marcela Pagnola Judas. Od počátku neměl potíže s pronikáním do filmového světa, už v pouhých 20 letech si zahrál ve slavném filmu ZEMĚ, ODKUD PŘICHÁZÍM. Větší filmovou příležitost dostal po návratu z dvouleté vojenské služby v Alžírsku, když se objevil jako cyklistický šampión Louis Nebeux, který dá přednost sportovní kariéře před péčí o stárnoucího ovdovělého otce představovaného Jeanem Gabinem v dramatu LUČNÍ ULICE. Role ze sportovního prostředí odpovídala jeho povaze. Brasseur aktivně sportoval, mj. reprezentoval Francii na zimních olympijských hrách v roce 1964 v Innsbrucku v jízdě na bobech. Jako vášnivý příznivec motorismu a rychlé jízdy se zúčastnil i řady automobilových závodů, v roce 1984 se např. zúčastnil rallye Paříž-Dakar.

Brasseur měl ve své kariéře štěstí i smůlu zároveň. Velice záhy pronikl do filmu i televize, hrával často a bez větších výkyvů, když ho obsazovali tak slavní režiséři, jako byl Godard, Melville, Costa Gavras nebo Triffaut. Vzhledem k obrovské konkurenci a inflaci francouzských hvězd filmového plátna na něj ale po dlouhou dobu zbývaly pouze vedlejší a epizodní role. Tomu odpovídalo i skromné postavení v žebříčcích popularity a střízlivé honoráře. Za zmínku stojí, že pro Belmondův film BONBÓNY S PEPŘEM z roku 1964 nazpíval titulní píseň. Úspěch se dostavil v roce 1976, když prorazil v komedii ZÁLETNÍK, za kterou dostal Césara za vedlejší roli. Díky skvělým ohlasům publika a filmové kritiky mohl pomýšlet na hlavní role. V následujících 15 letech točil jeden film za druhým a propracoval se mezi nejznámější tváře francouzské kinematografie. Vynikl především v kriminálním žánru, když za roli neúplatného komisaře v thrilleru VÁLKA POLICAJTŮ obdržel Césara za hlavní roli. Prchajícího zločince si zahrál ve slavné kriminálce ČERNÝ TALÁR PRO VRAHA a v psychologickém kriminálním dramatu MUŽSKÁ ZÁLEŽITOST představoval vrchního komisaře Sorella, který se pokouší usvědčit svého nejlepšího přítele z vraždy. Policejního komisaře si opět zahrál v kriminálním dramatu ZLOČIN, který se zabýval korupcí ve vysoké politice.

Jeho střízlivý civilní projev spolu s kultivovaným herectvím mu umožnily vystupovat ve všech žánrech. Jako podvodný podnikatel se objevil v psychologickém dramatu PENÍZE TĚCH DRUHÝCH, milence hlavní hrdinky, který je nasáklý alkoholem, si zahrál v poeticky laděném dramatu DOCELA OBYČEJNÝ PŘÍBĚH. Přes intenzivní práci pro film nezanedbával ani divadlo. Po boku své matky a slavné Annie Girardotové si např. zahrál ve hře Giovanna Giudicelliho Představení (1987), úspěchy slavil i v konverzační historické komedii Večeře (1989) od Jeana Clauda Brisvilla inscenované na jevišti Théatre Montparnasse.

V 90. letech Brasseurův boom pomalu končil. Herec musel pro velké vyčerpání zvolnit tempo a o slovo se hlásily mladší herecké hvězdy. Především v zahraničí jeho jméno zvolna začalo upadat v zapomnění. I nadále sice pravidelně hrál, ale častěji v televizních snímcích a minisériích. Ve snímku Claude Berriho ROZVRAT si zahrál muže, který je sice v kondici, ale přesto stále touží po viagře. Z rolí posledních let stojí za zmínku Pařížan nadšeně holdující kempování ve snímku KEMPINK. V českém prostředí si tváře Claude Brasseura diváci patrně ztotožní s hlasem Ladislava Mrkvičky, který měl na dabing této postavy téměř monopol.

Pokud jde o osobní život, první Brasseurovou manželkou se stala Peggy Rocheová, manželství ale nevydrželo zátěž showbusinessu. V roce 1970 se oženil podruhé s Michele Cambonovou, mají spolu syna Alexandra, který pokračuje v rodinné tradici a se svým úspěšným otcem se setkává na divadelních prknech.

Milan "gudaulin" Černý