dormouse

Kdo jiný, než obyčejný američan, je schopen tak úžasného hrdinského činu, jakým je zastavení neovladatelného vlaku. Byrokratický padouch je samozřejmě tlustý běloch, černí jsou tu jen kladní hrdinové. Kladná je i černá dispečerka vlakového provozu, která pokaždé, když se potřebuje zamyslet, sváže si vlasy do culíku. Není už jasné, kdy si je zas rozváže. K bílému mladému hrdinovi, který se po kratičkém zaváhání rozhodne riskovat svů život na smrtící mašině, se nakonec (když už vlak stojí) vrátí žena, která ho z rozumných důvodů opustila, přestože vedle toho, že se z něj stal hrdina, zůstal zcela jistě patologicky žárlivým a psychicky labilním pošukem.

Čtyři hvězdy, přestože si nemyslím, že by film byl bůhvíjak mimořáný. Takových snímků, v nichž se pohnuté příběhy lidí splétají a rozplétají, aby nakonec někteří štěstně spočinuli v náruči jiných a jiní umřeli, už tu bylo dost. Patrik Schwayze byl vynikajcí i přes svou pokročilou chorobu, a Eddie Redmayne má před sebou jistě zářnou kariéru, na kterou se těším. Ray Liotta má tu smůlu, že v něm pořád vidím toho psychopatického politika z Hanibala, který se choval velmi brutálně k ženám a nakonec byl po zásluze potrestán tím, že snědl vlastní mozek. Ale to sem nepatří.

Taková nábožensko hebrejsko filosofická miniatura. Moše se trápí, že nemá peníze na postavení suky (týká se jednoho z významných židovských svátků), modlí se, aby mu bylo pomoženo, což se stane, dokonce dostane nečekaně hsoty, což se jeví být požehnáním, ale i tvrdou zkouškou. Moše si zoufá, proč je tak zkoušen, co udělal špatně a pokorně nese svůj úděl. Divák si říká, co je to za hovadinu, takhle se trápit kvůli tradici, vždyť jiní lidé žijí v bídě, 6 milionů židů zahynulo během holocaustu, o Jobovi nemluvě. Ale nakonec se ukazuje, že je jedno, máme mi malé trápení nebo velké, je li zkouška, kterou máme projít velká nebo malá, výsledek je stejný, čistá duše zkouškou projde a je odměněna. Všechno velké lze shrnout do malého. Film navíc dává nahlédnout do prostinkého života ortodoxníxh izraelských židů, pevně spjatého s tisíciletými tradicemi, věřících, kteří svou vírou radostně naplňují život. Na mně osobně nejvíc zapůsobil moment, kdy Mošeho žena Mali rozmlouvá s Hospodinem, děkuje mu za všechno a říká: Bože, tak moc tě miluju, jsem do tebe blázen. Uvědomila jsem si, že je to čirý výraz lidské radosti a poděkování stvořiteli, který nám dovolil ji zažívat.

Nic ve zlým, ale já jsem film moc nepochopila. Nepochopila jsem chování většiny postav (až na ty vedlejší). A že je válka většinou záležitost psychopatů, kterým dají do ruky zbraň, není nic nového. Ale první část s vykreslením začínající lásky s jazykovou bariérou a hlavně zabíraná příroda-to bylo moc pěkné.

Sedum hvězdiček, kdyby to šlo! Tak málokdy jsem z filmu nadšená. Černý humor, skvělé obsazení, krásní pejsci, víc k životu nepotřebuju.

Detektivka, která bohužel neobstojí v čase, na rozdíl od takové Francouzské spojky. Žádná z postav mne nepřesvědčila, že je tím, co hraje, a těžko můžu uvěřit, že si zkušená horská průvodkyně neporadí s městským psychopatem.

Je li humor černý, není to vždy záruka, že je zároveň dobrý. Film jakoby měl ambice na něco většího, ale zůstal trčet na polovině cesty. Ale Matthew McConaughey a Thomas Haden Church jsou opravdu vynikající.

Takovou ptákovinu jsem ještě neviděla. Skupina "profesionálů" má v bývalé psychiatrické léčebně zajišťovat blíže nespecifikovanou nebezpečnou práci, o níž se ale nic bližšího nedozvíme, než že je ale opravdu děsně nebezpečná, všichni se chovají jako banda idiotů bez známky profesionality, dialogy jsou tak nesmyslné a hloupé, že by skoro mohly být i parodií, ale bohužel nejsou, celé to je situováno do zajimavě zasviněného interiéru a nesmylně napnuté igelitové příčky tomu mají dodat asi ještě větší šmrnc, výsledek ale je, že divák stále jen na něco čeká a to něco nepřichází, takže pocit očekávání střídá pocit zklamání. Tak to bude asi ten "divný" pocit, který tady většina uživatelů popisuje...

Ani zábavné, ani zajímavé, ani uvěřitelné drama, kde se ale v podstatě nic neděje. Nevěřím tomu, že by někdo dělal takové dusno kvůli jedné nevěře, že by někdo takhle žongloval se svou sexuální orientací, že by někdo takhle tragicky dopadl v křoví a už vůbec ne tomu, že někdo může tančit salsu v obleku.

Limonáda o kráse rodinného života, kde jedno klišé střídá druhé. Myslím, že je to zbožné přání či mýtus o velké americké rodině, kde jsou všechny postavy napsané šablonovitě, kýčovitě a zcela neuvěřitelně. No, ale viděla jsem horší filmy.