dormouse

Velké nadšení. Nejen, že všichni hrají úžasně a jako o život, ale film nastiňuje problematiku pro každého aktuální. Protože ne každý se setkal s diskriminovaným černochem nebo dětským psychopatickým vrahem, zato každý známe nějakého homosexuála. Nemyslím problematiku homosexuální menšiny v heterosexuálním světě, ale to, jak se homosexuálové dívají sami na sebe, což je prostor, kam heterosexuálové nevidí. Podobně jako kniha Líbeznice ukazuje svět 4% menšiny se svými módními úlety, s averzí homosexuála vůči neortodoxním homosexuálům, s problematikou homosexuality jako takové, neboť je zaměřena jen vůči heterosexuálním macho typům, kteří jsou ale právě pro homosexuály nedostupní. Quentin Crisp je (a byl) velmi vtipný a moudrý člověk a dokázal povzbudit svými názory každého. Protože všichni rádi slyšíme, že za své odlišnosti se nemáme stydět, ale být na ně pyšni, a že když žádnou nemáme, tak si nějakou musíme vytvořit.

Film o tom, jak je těžké vyrůstat jako černoch v New Yorku, a že černoši mají k zahálce, zločinu, zlatým řetězům a podivným teplákovitým oděvům stejně blízko jako k rapu.

Nemůžu si pomoct, ale já za tím vidím pro nás nepochopitelná američany, kteří jsou na větvi ze staré knižní vazby a odporného vyšívaného ubrusu, jakoby to byly Státy, nad nimiž se přehnala válka a všechny staré věci odnesla, a ne Evropa. Ale díky krásné britské angličtině kontinentální části filmu, jsem dokoukala do konce. Anne Bancroft mne ale šíleně iritovala.

Milý romantický snímek, který nejdřív naznačuje, že osud a pravá láska neexistují, pak se pohled změní a nakonec to vlastně vypadá, že možná ano, možná ne, jak pro koho. Což se zdá být pravdou.

Skvělý film, i když dnes už trochu přestárlý. Myšlenkově samozřejmě ne. Nevěděla jsem, že je podle předlohy, musím přečíst.

Velmi brutální horror. I když se zdá, že má nějaké morální poselství, nikdo mne nepřesvědčí, že je správné, takové věci točit. Svět je takový, jaký jej vidíme a zobrazujeme.

!Spoiler! Těžký kalibr. Drana o složitých rodinných vztazích na pozadí válečných konfliktů na blízkém východě, kde bratr nezná bratra, syn matku. Kdyby to nebylo tak smutné, připomínalo by to Cimrmanovy hry, kdy postavy tvrdí: já nejsem Tvá manželka, jsem Tvá matka, nebo -nejsem Tvůj bratr, jsem Tvůj otec.

Dobový romantický snímek, který neurazí, ale ani nezanechá žádnou stopu. Trochu schematický pohled na idilycký britský venkov, vždy výborné výkony Judi Dench a Maggie Smth.

Film jsem chtěla vidět po shlédnutí režisérova snímku Stone, ale nesplnil mé očekávání. Milostný čtyřúhelník je vždycky trochu smutný a málokdy uvěřitelný. Pro nás starší ročníky je výměna parnerů jen úsměvní a zcela zbytečně vynaložená energie s nulovými pozitivními výsledky. Herecké výkony nic moc.

Příběh dvou manželských páru, jejichž osudy se střetnou a do jejichž životů nám reřisér poskytuje jen velmi sporý náhled, ponechávající velký prostor pro otázky a dohady. Film nechává opravdu hodně na divákovi, jak se s ním popere, kam jednotlivé postavy zařadí. Ale ani v realitě nemáme návod na vhled do cizích životů, mnohdy ani do svého. Téma víry to celé rámuje, obrazy postav křiví a deformuje. První dojem byl-ti američani jsou ale blázni. Druhý dojem-nejsme snad všichni blázni? Není to zrovna divácky vděčný snímek, snad režiséra potěší, že v našich vodách našel (doslova) pár nadšených diváků.