dormouse

Asi nejsem ten pravý fanda korejského filmu. Snímek mi připadal nudný, dlouhý, výtvarně nezajímavý. Ani jednou jsem se nezasmála.

Životopisný snímek o malíř Ohwonovi. Nahlédnutí do mysli umělce a jeho prorůstání s krajinou. Vždycky znovu mne fascinuje jinost asijského umění, odlišbost v barevosti i ve zpracování. A hlavně ty tenké papírové stěny a tenké kabátky v chumelenici. Politické pozadí 19. století je sice zajímavé, ale ne tak důležité. Zdaleka největší tíhu nese kotrast krajiny-kamery-s Ohwonovými obrazy. Krásně je zpracovaný konec, vzhledem k tomu, že podle wikipedie Ohwon zmizel beze stopy v roce 1897.

Krásný, romantický, směšný, něžně potrhlý film. Výtvarně a barveně velmi připomínající Amelii z Montmartru.

V dnešní době, kdy se nakupují do distribuce bezduché hovadiny pro teenagery, je Andersonův film pastvou pro oči, balzámem pro duši a rajskou hudbou pro sluch. Tím chci říct, že k dokonalosti filmu, který je vlastně obyčejným příběhem mladých milenců, jen viděný z trochu netypckého úhlu pohledu, přispívá Andersonova záliba v hraní si s dekoracemi, vyizuální dadaistická krása, a úžasný výběr doporvodných melofií. O skvělých hereckých výkonech nemluvě. Anderson je důvod, proč má význam točit filmy a chodit do kina.

Přemíra násilí vzbuzuje myšlenku, zdali není nemorální podobné filmy točit, navíc divák se chtě nechtě ztotožní s "kladným" vrahem-mstitelem, což je také nebezpečné. Kulhající logika, překombinovaný děj a potoky krve.

U mne se detektivka minula účinkem. Korejská policie je vykreslena nepravděpodobně slaboduše a tempo je opravdu hodně pomalé.

Výborně postavený i zahraný thriller, který se mi zdál zbyrečně brutální, než jsem se dozvěděla, že je inspirován skutečnými událostmi. Krásný a mladý Jung-woo Ha působí v roli masového vraha obzvláště strašidelně.

Nejsem zvyklá korejské kinematografii, takže nejdřív rozpaky. Dlouhá stopáž a minimální orientace v postavách a jejich motivacích. Kdybych film viděla podruhé, asi bych spíš pochopila, kdo je kdo, kdo chce koho zabít a zabil, ale právě ta dlouhá stopáž mluví proti znovuzhlédnutí. Takže si z filmu odnáším dojem zoufalého hrdiny, losera, který se snaží splnit svoji misi aby přežil, a zanechává za sebou hromady mrtvol i pohřbených nadějí.

Přestože mám ráda sestry Bronteovy, toto zpracování se mi nelíbilo. Měla jsem pocit, že Michael Fassbender se se svou rolí neradostně potýká, a ani Mie Wasikowske jsem její Janu nemohla uvěřit. Místy příliš patetické.

David a Jennifer se omylem dostanou do televizního seriálu, odehrávajícího se v Americe padesátých let. Černobílé seriálové postavy kolem nich se postupně začínaji probarvovat, život přestává byt jednotvárný a nudný a stává se nečekaným a radostným. Ale jak už to s poznáním bývá, přináší nejen radost, ale i odkrývá lidské kazy. Chytrá a milá komedie.