pm

Už "Mit moon" a "Nebezpečný svědek" mne mohly varovat, abych se dalším prostoduchým filmům Denise Lawa co možná nejrychleji vyhnula: jeho snaha o vizuální estetiku je vzhledem k sterilnímu stylu a syžetu až komická.

Líbilo se mi to, ale od "Florealu" je vlastně každý další film bratří Tavianiových pro mne zklamáním, přestože závažná sdělení z jejich snímků nevyprchala. Těžko starým mužům zazlívat, že mi jejich tvroba začíná splývat s televizními příběhy, ale "Skřivánčí dvůr", kde politické a společenské rozmnělňují patosem a důrazem na melodramatické, a kde postrádám jejich typickou poetiku a autorský vnos, má k opravdovému diváckému prožitku daleko.70%

Výborná "Volba 2" Johnnieho Toa je jedním z mála příběhů, u kterých bych ocenila další pokračování, přestože všechny ty dvojky a trojky mě normálně znechucují. Režisérovy tradiční a oblíbené stylistické stereotypy podporují naraci, osudy zúčastněných mi tedy nejsou lhostejné, naopak bych ráda viděla jejich další vývoj, přestože je logický a umím si ho představit. Film je nejen společensky kritický, ale místy i žánrově podvratný, proto ani na okamžik nenudí. Navrch dost cením, že J.To umí zajímavě využít Looise Kooa, takže si divák ani neuvědomí jeho (v jiných filmech zřetelné) herecké mantinely.

Umím si představit, jaký film chtěl asi Lee Daniels natočit, kdyby byl Kusturicou v nejlepších letech. Škoda, že není. A za co dostala paní Mo'Nique Oscara, mi nikdo nevysvětlí.

Asi v půli jsem byla dost rozčarovaná ze zbytečně překombinované spleti postav, ale nakonec byl "Pohřeb v Berlíně" dost vtipný a pro mně zajímavější než rané Bondovky. Třeba pro skvělou kameru a práci s prostorem. A dík jednomu krátkému poděkování z úst Michaela Cainea jsem na moment nabyla dojmu, že i němčina může znít sladce.

Velmi dobře obsazené drama o nejzávažnějším tématu nedávné evropské minulosti. V půli filmu se dokonce objevil v malé roli Leon Lučev, kterého jsem nečekala.Jen ten dabing si zase jednou mohli odpustit.

Sterilní .

Hezky starosvětský thriller. Podobně jako kdysi "Frantic", vidím i "Muže ve stínu" jako poctu oldschoolovým kriminálkám. Nebo třeba Hitchcockovi. Staromódní a přitom moderní. Mám prostě ráda režiséry, kteří nepodléhají touze být cool za každou cenu, kteří umějí přirozeně vybudovat napětí a atmosféru, pracovat s prostorem, a kteří respektují žánr.

Film, který by rád byl akční i politicky adresný a kritický, ale zůstává jen korektní a divácký. Řemeslně a herecky nadstandard, přesto jen solidní oddechovka, jako pokaždé, když tvůrci honí příliš mnoho psů. 70%

Pokaždé, když tandem Johnnie To+ Wai Ka-Fai zavadí o žánr romantické komedie, jde z pohledu evropského diváka o těžkotonážní úlet. Ale podobně jako v "Goo laam gwa lui" nebo " Ngo joh aan gin diy gwai" je příběh místy skutečně dojemný v romantické lince a vtipný v té komediální. Takže jsem schopná přehlédnout ten za vlasy přitažený děj i závěr.