Alojs

Asi takhle. Pustil jsem si to o půlnoci, jakože kouknu na začátek, pád letadla a že zbytek dám druhý den. Jak to dopadlo, je asi jasné. Šel jsem spát o půl třetí. Velmi intenzivní, zdrcující a současně velmi poučné. Měl by to vidět každý, kdo ve svém životě zveličuje ptákoviny.

Vkusná romantická komedie, která je strašně moc příjemná. Není tady žádná zlá postava, všechno je hrozně moc "feel good"... Když nad tím přemýšlím - jeden háček by tu byl: mezi hlavní hrdinkou a jejím asijským protějškem to opravdu nejiskří. Jindy by to byl průser, ale tady je to tak nějak akceptovatelné....

Asi takhle. Jedná z mála novinek Netflixu, na kterou se dá koukat. Svátenčí rande je bezkonfliktní romantickou jednohubkou, která si udržuje solidní úroveň - a to až na jeden svatební / fekální moment. Co oceňuji - není to trapné, základní zápletka je docela plodná a mezi ústřední dvojicí funguje chemie! Oba herci to zkrátka táhnou. Něco mezi 3 a 4 hvězdami.

Aneb co se stane když smícháte pseudochytrou ukecanost jedničky (v dobrém smyslu) a primitivní schéma trojky (kočičí pracka = tajemný klíč). Sedmá Nesplnitelná mise je dosti odlišná od svých předchůdců. Není to typická nonstop akce, ale naopak - je to spíše promyšlená groteska. Přestože to zní jakkoliv divně. McQuarrie natočil takový evropský akční film. Vymezil několik atraktivních scén a do osudí přihodil relativně velké množství postav. Ethan Hunt je naháněn ze všech stran a tajemný klíč putuje z jedné kapsy do druhé - prakticky nepřetržitě. Je to do jisté míry úsměvné, ale velmi profesionálně natočené. Dá se říci, že sedmá Mise nenabízí nic, co by už nebylo v dřívějších epizodách, ale i tentokrát je všechno natočené JINAK - a opět dynamicky a vtipně. Platí to o nebývale humorné automobilové honičce, ale i o pěstních / šermířských konfrontacích v těsných italských uličkách. Závěrečná scéna ve vlaku / na vlaku představuje faktický vrchol. Posledních deset minut je příkladnou ukázkou toho, jak má vypadat novodobý akční film. Nepřetržité napětí, prekérní situace jak na běžícím páse a skoky v posledních vteřinách.... Stará škola v duchu Spielberga, Camerona, McTiermana a Harlina...

Nadějný začátek a pak... velké nic. Hlavně velké scénáristické NIC. Dobří herci by byli, ale chybí scény generující vtip, hašteření a nějaký uvěřitelný vývoj. Dvě hvězdy za Pitta, který si na malém prostoru bere vše pro sebe.

Viděno náhodou v televizi a výsledek překvapivě zábavný, přijatelně tupý a trikově na úrovni.

Nahlížet kriticky na poslední díl a přitom nekriticky vnímat původní trilogii - to je obecně praktikovaná zákonitost, která je pouze na obtíž. Indiana Jones byl vždycky primárně dobrodružným popcornovým filmem, který si příhodně zjednodušoval dějové spojky a ohýbal logiku / fyzikální zákony podle aktuální potřeby. V tomto směru je Nástroj osudu maximálně v korelaci. Je to v podstatě dvě a půl hodiny dlouhá honička, ve které se jen minimálně mluví. Což je na jednu stranu dobře, kdežto na druhou... Fordovi je osmdesát, jde to na něm vidět a v pozici akčního hrdiny je až zbytečně nadužíván (dobře to dokresluje scéna s ponorem k vraku lodi, kterou by mohl v poklidu odřídit z paluby a nic by se nestalo). Přesto je to právě on, kdo to pořád táhne vpřed. Navzdory tomu, že má kolem sebe parťáky, kteří jsou castingově trefení na jedničku (sympatická Phoebe a dětský zlodějíček Teddy). Závěr filmu mě nijak neurazil, ba naopak - dopřál bych mu pečlivější scénáristickou postprodukci... Už jen proto, že je to tentokrát NAPOSLEDY.

Těžké rozhodování a pocity oscilující na hraně "mírného zklamání" a "lehkého nadšení". Alita je jako film nesmírně stabilní až do svého závěru, který slibuje mnohem více, než nakonec poskytuje. Samozřejmě, vyprávění je velmi zjednodušené a tvůrci si nedělají přílišnou hlavu z toho, že mají na lopatě naložen materiál, který by vystačil na 3 samostatné filmy (gladiátorskou bojovku, sportovní adrenalinovku a romantickou slaďárnu). Když by za kamerou seděl velký Jim, asi by byl výsledek pečlivější, kompaktnější, jednodušší a také delší. Přesto nelze nadávat a být nespokojený. Může za to brilantní stylizace a formálně atraktivní postapokalyptický svět, který je sytý, živý a zajímavý. Samotná Alita je v takovém prostředí jako doma. Její kukuč je přitažlivou studnicí, její spontánní úsměv pak odzbrojuje nejenom jejího hereckého partnera, ale i diváka. Perfektní práce borců "od klávenic" je podlamována pouze "velkým-velkým" finále, ve kterém se začne zbrkle uzlovat... Během krátkého času se toho stane strašně moc, důslednost a emoce jdou přitom stranou... Když by se touto dobou točila dvojka, asi bych neremcal a mávl rukou, ale... výhled je v tomto směru ovšem pesimistický, což má na výsledné hodnocení značný vliv.

Sympatická odbočka na téma "lovce z vesmíru", která si dobře počíná v první půli, když se toho moc neděje. Samotní indiáni jsou velmi vděčné postavy a hlavní hrdinka je perfektně obsazená. Postupný příchod predátora je prováděn chytře pomocí útržků a krátkých, nekonkrétních záběrů.... V této fázi má film atmosféru jako první Predátor a co je důležité - ze samotného lovce jde po desetiletích zmaru opět strach. Po scéně s medvědem se však snímek zbytečně utrhne z řetězu. Akce je zbytečně transparentní. Najednou jde vidět, jak téhle brilantně vykopnuté jednohubce chybí peníze. Jde to vidět na predátorovi, jde to vidět na akci... Finále není zdaleka tak napínavé, jak by mohlo být. Ono není vlastně napínavé vůbec. Což zamrzí. Zejména ve vztahu k oné první půli, která je pečlivá a "maloformátová". Zbrklé šněrování bere Predátorovi tu pátou hvězdu, kterou by jinak dostal.

Nápad s "reinkarnací" minulých záporáků a hrdinů je bezvadný, avšak ukazuje se, že největší bolístkou současného Hollywoodu (na poli popcornu) je scénář. Styl, jakým je tady "to všechno" slepeno, je až urážlivě vachrlatý. Výslednému guláši nepomáhá ani neustálé vtipkování během soubojů, které sráží jakoukoli dramatičnost směrem dolů. Ne náhodou začíná být snímek zajímavý až ve chvíli, kdy se začnou řešit následky davové amnézie, protože v tu chvíli je to konečně přirozené a nenásilné.  Bohužel se jedná o patnáctiminutovou stopáž v samotném závěru. Abych nebyl za morouse, oceňuji kvalitní efekty (avšak nikoliv nápaditou akci, která sází na kadenci, ale nikoliv na důslednost) a samotný výskyt starých tváří na place.  Čekal jsem však více. Hype... hype... hype.