Honzad007

Vtipný pokus. Novinářská práce ukázána na minimum, neznalý divák snadno nabude dojmu, že novinařina je vlastně práce soukromých detektivů (LOL). Nepochopitelný úlet s dosazením mladého zástupce šéfredaktora, s nímž nekoresponduje názor šéfredaktora týdeníku, stejně jako vnitřní monology postav v kontrastu s promluvou do kamery. Buď jedno, či druhé. Tereza Voříšková na sílu stylizována do role drsňačky, kterou do novin přijmou, aniž by uměla zdrojovat či psát. Plus za Jiřího Bartošku, v němž se pravděpodobně Josef Klíma vidí, ale prostředí investigativců díky televiznímu prostředí tak zásadně paušalizuje a zkratovitě interpretuje, že míra důvěřivosti klesá na nejnižší hodnoty.

Depkařská tíživost, která velmi intenzivně proudí ze střetu naprosto odlišných světů dvou osamělých duší, které, byť v manželství, stále hledají samy sebe. S přibývajícím počtem dílů roste psychologické napětí, kterÉ je ještě podtrženo odlišnou perspektivou Alison a Noaha, nicméně trvá poměrně dlouho, než lze tento twist označit za povedené a účelný. Takřka dokonalá vykreslenost postav zmapovaná životními hereckými výkony. Snad jen škoda zbytečné kriminální zápletky, jejíž smysl mi zatím zůstává skryt. Druhá série ale možná nabídne uspokojivé vysvětlení. Naprosto zasloužený globus pro Ruth Wilson, potlesk pro zbývající herecký ansámbl, hudbu i těžko předvídatelný průběh, jenž i přes velmi civilní a uvěřitelné téma nenechává diváka spát.

Give that women another Oscar!

Novotný vs. Klusák - 100 : 0.

Seriálová óda na zvrácenost lidské mysli a (ne)fungujícího světa pod vedením Matthewa McConaugheyho v nadživotní formě, kterou se žádný seriál poslední dekády chlubit nemůže. Bylo by ale dosti ignorantské opomíjet divácky i scenáristicky tuctovější a méně vděčnou postavu Woodyho Harrelsona, protože bez něj by byl Rust stejné nic, jako nicotně působily Martyho dedukční schopnosti bez Rusta. Nihilistický koktejl Stevea Larssona, Jo Nesba a Larse Keplera s louisianskou příchutí a pachutí tak odporně vlezlé atmosférické přísady geniálního příběhu, jakou si jen dovedete představit. 1. série: 95% 2. série: 85%

Druhá kapitolu příběhu v mnohém oproti své předchůdkyni pokulhává, pravděpodobně kvalitou příběhu, jenž je zde méně napěchovanější a silnější. Zároveň ale přináší stejný skvost, s jakým se Jackson o jedenáct let později vytáhl u druhého pokračování Hobita (který navíc toho prvního opravdu rázně překonal). Zatímco v první díle se totiž svět, jenž je divákovi představován, pohybuje a ztrácí společně s Frodem a později celým Společenstvem, ve druhém vlivem roztrhanosti celé výpravy vyplývá na povrch ta největší Jacksonova kvalita, v rámci které na světě nemá konkurenci - otevírá tím totiž svět, který existuje na pozadí svého příběhu, svět který může i bez našich hrdinů existovat, svět který plyne svým časem i prostorem a jako by jen opisoval opravdu existující skutečnost. Ať jsou hrdinové od sebe vzdálení třeba i stovky nebo tisíce mil, stále věříme, že bojují za jeden stejný osud a cíl, a přitom nás stále nepřestane překvapovat, jak krásně je barvitý, pestrý a v mnohem přitom odlišný. A mimochodem, byť je to zásluha zejména J.R.R.R. Tolkiena, Gandalfův návrat je snad nejpovedenější comeback v historii kinematografie.

Peter Jackson vypustil do světa film, jenž stál na počátku naprosto nové kapitoly kinematografie, aniž by jeho sérii dodnes někdo překonal. Pána prstenů zpětně ocení i ten, který se při prvním či druhém zhlédnutí nebavil možná tak, jak by očekával. Pána prstenů lze ocenit ještě více po zhlédnutí jakéhokoliv dokumentu ze zákulisí. Fakt, že se jedná o dokonale vystavěný příběh, s jehož obrovskou spoustou postav se divák mile rád ztotožní, jehož zápletka a vývoj je natolik uvěřitelný, překvapivý a věrohodný (byť v neuvěřitelném světě), jde na vrub nejlepšímu modernímu pohádkáři všech dob. Ale fakt, že byl Tolkienův svět převeden na plátno možná v mnohem krásnější podobě, je zásluhou muže, který si je s Tolkienem tolik podobný. LOTR je výjimečnou a nepřekonatelnou záležitostí, která může být viděna kdykoliv, pomnohokráté a stále se stejnou radostí.

1x1: 95 %, 1x2: 85 %, 1x3: 100 %; 2x1: 100 %, 2x2: 80 %, 2x3: 100 %; 3x1: 85 %; 3x2: 85 %, 3x3: 100 %; 4x0: 90 %, 4x1: 80 %, 4x2: 90 %, 4x3: 99 %. Nejkrásnější na tom všem je, jak rozporuplné pocity zřejmě finálový díl jednoho velkého fenoménu vyvolal. Moffat s Gatissem se rozhodli být progresivní, vykrást, co se dá, aby uzavřeli nezpochybnitelnou tezi - že bez emocí se ani Sherlock Holmes neobejde. Sherlock první série by totiž svůj p(P)oslední případ vyřešit nedokázal.

Richard Curtis je geniálním mistrem filmu na pohlazení. Pobaví, pohladí, potěší, zahřeje. V šedivé době pesimistických obličejů a starostí je taková tvorba mnohem důležitější než kdejaký hollywoodský biják. Spolu s Láskou nebeskou a Piráty na vlnách jedny z nejradostnějších filmových minut vůbec.

První Potter, který je mnohem více filmem než adaptací skvělé knihy.