Oiolaire

Watch out sons of light, conspiracy lies everywhere....

Další poetická "manga" z pera mistra žánru. V porovnání s Exiled, které se nabízí, vyznívá o něco slaběji, nicméně opět se zde podařilo něco, co pro mě zkrátka funguje.

Nikterak vyčnívající korejský malíř, dočasně pobývající v Paříži, který si prožívá krizi středního věku společně s pocity odcizení a to částečně i mezi zdejší mateřskou komunitou. Jak už bylo zmíněno, nepropracované charaktery se při takovéhle stopáži odpustit nedají.

Dusivě temný a nepředvídatelný, takový je Chaser. Stísněná atmosféra, kterou jsem naposledy prožíval snad při Memories of Murder, eskalující do skvělého a těžko stravitelného finále.

Místy vcelku zajímavý pohled na dost podivný vztah mezi Miho, dcerou masového vraha, a Kanako, jedinou přeživší z rodiny, kterou Mihin otec vyvraždil. V tomhle rámci dochází k tematizaci otázky po ospravedlnění pomsty. Osnova tedy poměrně netradiční, bohužel však nikterak poutavě zpracovaná.

Tak jedna korejská pop-cornovka, která se nemůže rozhodnout, jestli chce být krimi-thrillerem, duchařinou nebo survival-zombie horrorem. Atmosféra i očekávání je nepřímo úměrné odkoukaným minutám. Pozitivem je, že to uteče poměrně rychle na čemž má asi podíl ono zběsilé přepínání žánrů.

Bojové scény toho nejpůsobivějšího stylu. I příběh je o pár řádů výš, než by se u podobného žánru očekávalo a rozhodně nejde o pouhou vatu - Jaa-eovy(?) filmy jsou na tom v tomhle ohledu imho daleko hůř. Btw: V Thajsku rekrutují kaskadéry z řad odsouzených těžkých zločinců, kteří nemají co ztratit, jinak si to nedovedu vysvětlit.

Velká očekávání s kterými jsem k filmu přistupoval se splnila tak způli. Ano jsme na Zeměploše, sledujeme osudy nám všem tak dobře známých postav (Mrakoplaš!), nicméně hovořit o nějakém výraznějším pohlcení diváka, alespoň v mém případě, nemůže být řeč. Zahráno je to slušně (Mrakoplaš!), rozhodně si nevybavuji vyloženě špatný výkon. V porovnání s Otcem prasátek mi ale přijde Barva kouzel jaksi tápající. Jakoby si nevěděla rady jak všechny ty záběry efektně poskládat dohromady (střih je místy dost necitelný). Co mě ale mrzí nejvíc, je fakt, že se bůhvíkam vytratil vtip, párkrat jsem se pousmál (Mrakoplaš!), ale od pratchettovské adaptace bych v každém případě očekával daleko víc. Tak či onak, pro fanouška jde víceméně o povinnost, znalost předlohy však není podmínkou, není tam nic o co by byl nezasvěcený milovník žánru ochuzen. Svědomí mi nedovolí jít s hodnocením níž, ale zároveň přiznávám, že není úplně objektivní.

Neubráním se srovnání s Appleseedem, neboť se v mnohém podobají. Bohužel, to co tam fungovalo, tady trochu skřípe. V konečném důsledku by filmu prospělo sestříhat dohromady akční scény a udělat z Vexille třicetiminutový videoklip, vše ostatní je jaksi navíc. Rád bych nicméně vyzdvihnul hudbu, která duši skomírajícího diváka občas dopřála spočinutí.

Bezmála dvou-a-půl-hodinové drama z justičního prostředí, odehrávající se z velké části v soudní síni, které dokázalo udržet po celou dobu mojí napjatou pozornost, a to je třeba rozhodně ocenit.