numi

Slušně vygradovaný děj bez hluchých míst, vypointované scény i závěr filmu, smrtonosné hlášky, přesný Gibson a osobitá hudba. Na oddechovku zatraceně silný výpis vlastností!

Prometheus je v pořádku. Ridley Scott jede podle vetřelčí šablony - sedmdesát minut se snaží budovat stísněnou atmosféru, aby v závěru postavil bezradnou posádku proti tvorům, kteří jsou mnohem silnější a nebezpečnější. Budování atmosféry je v první půlce přeci jen zředěno otázkami, na něž chybí odpovědi, ale to není důvod film odepisovat. Jde o solidní scifárnu, která vypadá zatraceně dobře, solidně šlape k cíli a umí míchat napětí s humorem. Jediné, co se Scottovi nepovedlo, je snaha prodat Charlize Theron jako zápornou postavu - nenašel jsem ve filmu dostatečný důvod, proč ji odepsat.

Blomkamp je buď génius, nebo účetní někde zapomněli nulu. Monstr sci-fi za třicet mega, které strčí do kapsy stamilionové blockbustery jak po stránce příběhové, tak po stránce vizuální. Ale pořád je to jen sranda na jeden večer.

Bitky robotů v ringu a hektolitry adrenalinu zředěné příběhem o dodatečném hledání cesty otce k srdci svého syna? Napadá vás snad lepší guilty-pleasure romanťárna pro muže? Tahle navíc funguje.

Nekorektní, zábavné a sexy. Mila je fajn kamarádka, Justin začíná být opravdu fajn herec.

Lyrické, zasněné, místy kouzelné, ale také epizodní, prázdné a prchavé. Na konci zůstane jen vzpomínka na příjemný výkon MW.

Snad i díky extrémně povedené a charismatické Králově řeči působí Železná lady - i přes důstojný výkon Meryl Streep - tak nějak sterilně. A navíc vypočítavě. Když připočtu myšlenky a názory, které se neslučují s mým pohledem na svět, není co řešit...

Překvapivě střízlivé, tak akorát blbé a tak akorát nostalgické. Odkazy byly fajn, postavy fungovaly, stejně jako humor... kdo by to byl řekl, že tahle série ještě dokáže pobavit?

Sakra, jaká škoda! Po pětačtyřiceti minutách to vypadalo na nejcharismatičtější guilty-pleasure tohoto roku, ale vyústění z celku vyštípalo humor, nadsázku a hravost, která vynášela první polovinu filmu do výšin nečekaných. Stejně tak je ve druhé půlce až zbytečně násilně udržován styl found-footage, což zbytečně ruší. Tři a půl a ještě kousek, protože první půlku bych si dal hned po projekci znovu...

Čtyři různé povahy, čtyři různé pohledy na svět a jedna dětská nehoda, která je svedla k jednomu stolu. Každý se chvíli brání, každý je chvíli v útoku a každý divák si ve filmu najde tu svou oblíbenou postavu, ty své oblíbené vtípky a ta svá oblíbená životní moudra - přesně podle toho, jaký pohled na svět je ten jeho. Skvělý nápad a ještě lepší Christoph Waltz.