numi

Jejda. S odstupem času zjišťuji, že trochu obracím názor na tuhle sérii. Zatímco čtyřka v mých očích hodně klesla, tak tahle pouliční oddychovka naopak stoupá vzhůru. Není to tak ohrané jako předchozí dva díly, neboť se nekoná tradiční Rockyho show v ringu, a vůbec nedojde na to, že by bylo nutné vyplňovat stopáž videoklipovými sekvencemi, aby překročila alespoň hodinu a půl. Tak trochu na mě dýchla nostalgie po prvním Rockym. A není se čemu divit, když se celý děj odehrává ve stejném prostředí, trénuje se ve stejné tělocvičně, Rocky nosí stejné oblečení, vzpomíná na Mickyho... V některých aspektech samozřejmě působí děj uměle, to je bez debat, ale někdy naopak působí neuvěřitelně přirozeně - např. sledování Tommyho souboje o titul. Pro mě je pátý Rocky příjemný a emotivně slušně nabitý film. Ať si říká kdo chce, co chce... Tři a půl. [říjen 2006]

Rocky IV je ukázkou toho, jak nesmyslný je ideologický fanatismus. Ale tak trochu jinak, než bylo původně zamýšleno. Za Bolševika jsem tohle totiž žral ke svátečnímu obědu, ale dnes už je patrné, že změnit se dokázala jen ta druhá strana ze Studené války. Filmem opěvovaná "kolébka svobody" totiž vyhledává další a další nepřátele. Čtvrtý Rocky je prošpikovaný nenávistnými ideologickými poznámkami, které kazí jinak fantastický film. Narážky na moskevské fanoušky, na jejich nenávistné povzbuzování, na Rockyho boj proti celému davu i národu jako celku... Nakonec se samozřejmě fanoušci změní a pochopí, že Sovětský svaz je špatný a USA je ta nejlepší věc, která je kdy potkala, a že to, co nedokázali ti nejvýše postavení státníci, dokáže jeden "bezvýznamný" boxer, ale tahle myšlenka mi už něco připomíná... Bohužel, havní hrdinové tohoto příběhu - Rocky Balboa a Ivan Drago - jsou tak odstaveni až na druhou kolej, a to je velká škoda. Samotný motiv pomsty a vítězství nad pokrokem je dostatečným tématem. A navíc nadčasovým, což se o ideologii říct naštěstí nedá. Tři a půl. [říjen 2006]

Silně lynchovsky laděná detektivka, která si za vzor bere právě Lynchův Mulholland Drive. Svou náladou, atmosférou i prací s kamerou. Jen prostředí je jiné. V něm je také hlavní problém, neboť celý film působí strašně prázdně (další odkaz na Mulholland Drive, ale tam to bylo rafinovaně opodstatněno). Když se celý děj odehrává na univerzitě (či střední škole?), tak bych uvítal nějaké studenty na chodbách a v okolí školy. Chybí také lidé na ulicích, auta na cestách... Prázdno. Nikdo nikde. Jen postavy z příběhu. Možná, že to může fungovat, ale v tomto snímku to nepůsobí přirozeným dojmem. I příběh je více méně obyčejný, vše zapadá bez problémů a bez kopanců. Ale i on je podán tajemným (místy až mysteriózním) způsobem. Závěrečná věta zůstává divákovi ukryta - otevřený konec? Opět a zase příliš násilné. Proč? Je to třeba? Brick není špatný film. Byl jsem napjatý po celou dobu, ale konec byl fádní. Čekal jsem víc. Byl jsem zklamán. Děj sliboval hodně silné finále, ale ono nic. Rian Johnson dostal tuctový příběh a tuctové herce a vše spojil do lehce nadprůměrného celku, kterému dal silně netuctový kabát. Ten však po shlédnutí celého filmu působí příliš nuceně. Tři a půl. [říjen 2006]

Matrix Revolutions je stejně jako Reloaded zcela jiný než jeho předchůdce. Tahle trilogie nabídla tři naprosto odlišné přístupy a tři naprosto odlišné výsledky a dojmy. Jednička byla inteligentní a propracovaný sci-fi film, dvojka byla nabubřelou "velkolepou" podívanou, která parazitovala na svém předchůdci. A trojka? Ta je nabubřelou velkolepou podívanou, která parazituje na tom, že její předchůdce byl tak špatný, že pak sama působí téměř dokonale. Revolutions již definitivně opouští svět Matrixu a jde pod zem, k zemskému jádru. Nabízí tak spíše podívanou ve stylu Lucasových Hvězdných válek. Ovšem bez nadhledu. Přesto to funguje. Příběh je sice jen na vedlejší koleji, ale jsou to přece jen dvě hodiny napětí a akce, na kterou se dá koukat. Trikaři se poučili ze svého nepochopitelného klopýtnutí ve dvojce a jsou opět geniální, hudba dynamická a úderná, atmosféra hustější než mlha okolo rybníku Brčálníku. Matrix Revolutions působí jako docela povedená omluva za předchozí Reloaded. Některé věci se ale neodpouští. [říjen 2006]

To tam je kouzlo prvního Matrixu. Nemůžu si pomoct, ale budu citovat tvůrce samotné - každý má svůj účel. A účelem druhého Matrixu je vydělat hodně peněz. Nic víc. Výborná myšlenka z jedničky je dvojkou naprosto rozpytvána a nadsazována filosofickými a informatickými kecy, které navíc dávají jen další a další otázky a žádné odpovědi. To je sice ctihodné, ale vymyslet nějakou volovinu a místo odpovědí proč dávat jen další a další, hlubší otázky, umí každý. Dialogy ustupují zcela stranou a dotává se nám přehršel zpomalovaček, soubojů, útěků, nábojů, soubojů a bohužel i Smithů. Na jedné straně nám nic nesmí být prozrazeno a na straně druhé je nám cpáno všeho tuny. Vrcholem je bitka Nea a stovky Smithů po setkání s vědmou. Ať již po stránce logické (proč Neo neuletěl rovnou, že?) a časové (jedno a to samé deset minut!), tak bohužel i po stránce vizuální - několikrát je evidentní, že je vše děláno na počítači. Včetně exteriérů. Druhá hodina je alespoň dramatická a hlavně obsahuje geniální půlhodinovou honičku na dálnici. Obsah se zcela vytratil a zůstala jen líbezná forma. Průměr. [říjen 2006]

Jednou za čas natočí někdo film, který přiměje nespočet mladých diváků věnovat svou budoucnost natáčení filmů (Hitchcockovo Psycho, Lucasovi Hvězdné války, Spielbergův Jurský park, Jacksonův Pán prstenů, atd.). V hudbě to byli například Beatles, Rolling Stones, Queen či Oasis, ve filmu jsou posledními v řadě Larry Wachowski a Andy Wachowski. Matrix určuje nové trendy ve vizuálním pojetí filmu, které se navíc (po sedmi letech už to lze říct) uchytly. Stopy po létajících kulkách, zpomalovačky na padající náboje a hlavně oblety pozastavené scény jsou dnes součástí každého kvalitního akčního snímku. Dokonce i kvalitních animáků - zdravím prvního Shreka;). A to nás ta vlna sci-fi filmů od nových režisérů, kteří na Matrixu vyrostli teprve čeká. Samotná teorie samozřejmě má své mouchy, ale všechny byly tisíckrát vyvráceny i potvrzeny v diskuzních fórech po celém světě. O tomhle filmu se mluví, píše, lidé nosí trička s běžícím kódem a Keenu Reeves je považovaný za kvalitního herce. Tohle všechno způsobily dvě hodiny dynamické zábavy, která si minimálně z těchto důvodů plné hodnocení zaslouží. [říjen 2006]

Velmi upřímná podívaná! Tohle nešlo vymyslet, tohle se muselo určitě stát... Sakra!;) Humor ve filmu je nenásilný, nevnucovaný, možná se ani nezasmějete, ale na konci byste vsadili pravou ruku na to, že šlo o výbornou komedii. Víno teče proudem, ženy jsou exoticky svůdné a nespoutaně sexy na straně jedné a přitažlivě upřímné a přirozeně krásné na straně druhé. Paul Giamatti si může udělat další čárku na futrech s opomenutými Oscary - snad mu to Akademie někdy splatí, Thomas Haden Church je komická loutka k pohledání a obě (hlavní) ženy skvěle oba filmové "umělce" doplňují. Pokud máte rádi - ne, pokud MILUJETE víno -, pak si připočtěte klidně dalších pět hvězdiček navíc. [říjen 2006]

Zřejmě jediný scénář od Jarchovského, kterému se nedá vytknout schématičnost postav, které sice i tady působí jako karikatury zcela vytržené z běžného života, ale ono za Bolševika bylo možné všechno... ;) Má však své chyby, neboť první hodina se od druhé rapidně liší. Najednou do děje začnou pronikat postavy, které jsme předtím neviděly a vytrácí se to téměř až rodinné spojení s divákem, které se podařilo nastolit v první části. Samotný závěr je pak strašně uspěchaný. A přitom jde možná o nejsilnější část filmu. Zvláště ve chvílích, kdy definitivně sklouzává od komedie do tragédie - česká hymna je jedním z nejsilnějších porevolučních filmových obrazů vůbec. Jinak Hřebejk točí profesorsky dokonale, herci hrají jako o život a jde z nich cítit neobyčejná pohoda a radost z toho, že ve filmu mohou hrát, hudba je volená naprosto přesně a vždy se trefí do nálady té či oné scény. Z herců musím vyzdvihnout (ač je to nefér, neboť ostatní jsou také geniální) Jiřího Kodeta. Po Samotářích druhý nejvyšší vrchol porevoluční tuzemské filmové tvorby. [říjen 2006]

Auta jsou bezsporu geniální. A Pixaři samozřejmě taky, neboť nacpat do těch jezdících plechovek tolik emocí jen pomocí dvou oček a pusy místo narázníku je docela šichta. Bohužel pro tuhle dlouho očekávanou animovanou bombu roku 2006 už neplatí to, co platilo pro předešlé Pixarovky - scénář především. Auta - pokud by byly bez aut - jsou jen prachmizerným dětským moralizujícím filmem o tom, jak se jeden zlobivý kluk polepšil a dal na frak ještě zlobivějšímu kolegovi, kterého neměl vůbec v lásce. A tohle otřepané a provařené klišé je jen oblečeno do nablýskaného hávu. Ve své nahotě však zůstává jen průměrně zábavnou moralitkou pro celou rodinu. S nadprůměrně dlouhou stopáží. Auta nejsou špatný film, jen se tváří jako šampión, který šampiónem není (a odkazují tak na svůj samotný závěr). [říjen 2006]

Coenovci svůj styl nezapřou - za celých dvacet let se víceméně nezměnili, ale právě jejich styl je bohužel tím jediným, co na Zbytečné krutosti může zaujmout. Možná snad ještě závěrečná absurdní scénka s rukou (absurdní nerovná se špatná a nenapínavá!), ale jinak jde o překombinovaný a hodně neuvěřitelný snímek, ve kterém jednotlivé scény fungují a mají svou atmosféru, ale jako celek zabředly v hustém bahně zvaném nuda, ze kterého se již nelze vyhrabat. Přesto je z filmu cítit, že právě tady se rodily kořeny a nápady ke geniálnímu Fargu. A už jenom za to si zaslouží Coenovci alespoň uctivou poklonu, poklepání po ramenou a pivo zadarmo. Až je potkáte, kupte jim ho. [říjen 2006]